V naší říjnové procházce pokračujeme .....

 

.... v horní partii anglického parku. Tady má park

trochu jinou podobu. Jelikož se nachází na skalnaté vyvýšenině, a má tak slunnou a teplejší podobu než jeho dolní část kolem Huťského potoka, i jeho podoba je trochu jiná. Stromy které jsou vystaveny mnohem víc rozmarům počasí jsou tu tvarovány větrem a mají roztodivné tvary, tady převládají spíš borovice a duby a pak různé náletové keře. A také tu najdete spoustu stromů mrtvých, které občas vypadají i trochu strašidelně. A těm jsem pár fotek věnovala ....

V některých se pěkně angažují datlové

A jiné zas vypadají jako kdyby tancovaly nebo zdravily slunce

Už jsme zase sešli cestičkou dolů na břeh Huťského rybníka. Protože jsem tu byla dříve než v jiných letech, rybník ještě nebyl vypuštěný což sice bylo fajn protože se stromy odrážely krásně na hladině, ale celou dobu foukal mírný vítr který hladinu stále čeřil a tak z toho moc nebylo. Tenhle ostrůvek patříval kdysi ondatrám které majitel zámku hrabě Josef Jeroným Colloredo - Mannsfeld dovezl ze Severní Ameriky a na svém panství je na několika lokalitách v roce 1905 vypustil. Aniž by to tehdy v dobré víře tušil, spustil tím celoevropskou invazi tohoto velmi dobře se aklimatizujícího hlodavce. On sám je ale dovezl s vidinou dobré mňamky a výborných kožešin zvaných bizam. Setkal se totiž s nimi při svých několika cestách do Ameriky kde se u Indiánů kteří je velmi rádi konzumovali a používali jejich jemnou kožešinu těšili velké oblibě.

A protože se dokáží velmi dobře přizpůsobit v roce 1914 si obsadili skoro celé území tehdy ještě českého království, tedy až na jeho horská území, a jejich stav byl odhadem na 2 milióny kusů. Ačkoliv je ondatra býložravec, rozšířily se fámy že se živí jak rybami tak i menší hospodářskou zvěří jako slepice a králíci. Až nakonec se z nich staly obávané šelmy které prý dokáží krvežíznivě napadnout i člověka. V parku najdete i památník na počest těch prvních které byly zde na dobříšském panství vypuštěny ....

Oblíbený pohled na hrad Vargač a jeho odraz na hladině. Tentokrát značně roztřesený

Na rybníku je také mnoho kachen které odpočívaly po obou březích na popadaných stromech

Vím že tahle fotografie je dost mázlá, ale já jí sem dávám kvůli něčemu jinému než kvalitě. Dokazuje životaschopnost stromů. Při vichřici se vyvrátila lípa na břehu potoka a po jejím zlikvidování zůstalo v korytě pár polen. A jedno z nich se začalo takhle krásně zelenat. Jsem zvědavá jestli přežijí nové větvičky zimu. 

Po cestě do parku jsem fotila na jednom stromě veverku která na mne všelijak vykukovala, ale doma jsem zjistila že ani jedna z fotek není ostrá a tak všechny šly do koše. Po cestě zpátky jsem zahlédla koutkem oka nějaký pohyb na kmeni kaštanu které lemují přístupovou cestu do parku. Tak jsem se opatrně vrátila a hledala co bylo důvodem. A našla... byla to kuna ve svém doupěti

Ještě poslední ohlédnutí a za rok zas na jaře na shledanou ....