.... je stále stejně pohledná. Stalo se
tradicí, že když jedu na chatu a pokud to jde, scházíme se s blogerkou Padesátkou a buď jedeme nebo jdeme na nějaký výlet, nebo se potulujeme po Praze. Tentokrát, protože měla už domluvený odpolední program, jsme se sešli na náplavce na farmářských trzích. Jak zněla domluva Něco dobrého ďobnout a popít. To něco dobrého k ďobnutí je pravidelně pljeskavica a k popití výtečné rybízové víno. Tentokrát, protože bylo díky mlze něco málo nad nulou, i v podobě svařáku....
Když jsem dorazila v sobotu dopoledne do Prahy, byla jsem docela v šoku. Z chaty jsem vyjížděla za krásného a relativně teplého počasí, ale v Praze vládla nicota a zima. Ostatně jak to v ten den vypadalo okolo Vltavy jste mnozí měli šanci vidět u Čerfa v jeho sérii fotek Karlova mostu. Ovšem není nic co by nám zkazilo náladu, a tak jsme se potulovaly po trzích a okukovaly co je k mání. A je toho docela dost. Padesátka si koupila potraviny nutné, já dva skvělé koláče, které byly nejen vynikající, ale i tak skvěle upečené, že přežily v kabelce tříhodinové toulání Prahou i další půlhodinu v autobusu a na chatě jsem je vytáhla absolutně neporušené. Když už jsme měly naprohlíženo, naochutnáno a nakoupeno, zašly jsme si na kafe a něco k němu (vynikající borůvkový koláč) do legendární pražské náplavkové Vltavské restaurace. Na ní je jasně vidět láska k tomu co bylo před skoro sto lety vybudováno a je i přes mnoho protivenství které této restauraci připravuje Vltava stále funkční a o co se stará už druhá generace. Tady jsme se rozloučily, a já pokračovala dál na svých toulkách. Kudy jsem šla myslím velmi dobře poznáte podle míst která jsem cestou fotila ....
Nevyužívané prostory v "kobkách" na náplavkách, dříve určené ke skladování dovezeného materiálu z lodí se v roce 2019 proměnily v útulné kavárničky, bary, ateliéry, dílny i toalety.
Protože jsem neměla šanci vyfotit celé průčelí sama, to bych musela až odněkud z řeky, půjčila jsem si obrázek z netu
U téhle fotky mne napadlo jediné. Pozor na ledovec!
První náznaky, že by přece jen sluníčko mohlo nad mlhou vyhrát
Kdybych tušila, že je v tuhle chvíli Čerf jen o dva mosty dál, tak bych z Prahy hned tak nepospíchala
U Tančícího domu už sluníčko definitivně vyhrálo a tak se mohli návštěvníci na vyhlídce kochat pohledem na město
Těhle krasavic z dob mého dětství a mládí jsem potkala víc
Pohled na Petřín. Původně jsem tam chtěla vyjet lanovkou a přes Strahovský klášter, Nový svět a po zámeckých schodech sejít zpátky dolů na Malostranskou na tramvaj nebo metro a jet zpátky. Ale nějak jsem ještě od doby kdy maminka umřela a já přišla o bydlení u ní nemám odvahu se do těch končin vrátit
Tři dominanty této části Prahy ...
Nábřeží v mlze z tepla domova vypadá dobře, tušíce, že vyjde slunko. Co mě láká je dát si kávu v teple kavárny a koukat, možná v úterý s kamarádkou.
OdpovědětVymazatPřeji hezké dny s mlhou či bez :)
Sedět v kavárně mne baví za jakéhokoli počasí. Ano, to zevlování co se děje okolo je velmi zábavné, mám to nesmírně ráda. Ať u kávy nebo něčeho dobrého k snědku ;-) Těch hezkých dní už bude ale pomálu...
OdpovědětVymazatO courání po Praze sním už dlouho.
OdpovědětVymazatPořídila jsi krásné a s mlhou velmi zajímavé fotky.Já města fotit neumím,ale mám je ráda a pokud to někdo umí a to ty umíš,tak jsou fotky opravdu parádní.
Vendy přeji hezký večer
Tak o umění fotit Prahu vědí jiní a umí to mnohem líp. Ale já to prostě fotím i z důvodů, že má člověk nějakou památku.
VymazatPrahu v mlhavém oparu jsem ještě neviděla. Krásné fotky.
OdpovědětVymazatVendy, měj i krásný týden. D.
No krásné fotky má z toho dne na blogu Čerf, když fotil Karlův most.
VymazatVidíš, stačilo říct "Mlha přede mnou, mlha za mnou" a nebylo na dálku dvou mostů vidět vůbec nic :-).
OdpovědětVymazatPřesně. Škoda že jsem netušila že tam pořádáš své fotokejklení, to bych ze Střelečáku tak nepospíchala. Když jsem byla na konci mostu u Kampy tak jsem měla cukání na ní sejít a jít až k tomu Karlovu mostu a i zajít se konečně podívat do té Hergetovi cihelny. Jenže pak jsem si na Újezdě řekla že si sednu na tramvaj a pojedu na autobus.
VymazatMoc pěkné fotografie Vendy. Měj se moc pěkně
OdpovědětVymazatDěkuju, na to že jsem to fotila přes displej a v neviděla jsem na něm skoro nic, takže jsem ostřila zcela náhodně to ještě dopadlo docela dobře.
VymazatPovedly se opravdu skvělé fotky!
OdpovědětVymazatVendy, měj příjemný den. Helena
Děkuju, ale myslím že zajímavější fotky se podařili Čerfovi u Karlova mostu.
VymazatVendy, ty fotky s mlhou jsou tak hezké ! Takové tajemné, romantické, prostě paráda. A sedět v nějaké hezké kavárně a pozorovat cvrkot kolem se mě taky líbí. Moc Tě zdravím. Lenka
OdpovědětVymazatwww.babilenka.cz
Jo, jo.... život kavárenského povaleče by se mi tůze líbil! Já za mlhy fotím ráda, i když to je na druhou stranu ošemetné kvůlivá ostření. Ale musí být taky něco aspoň trochu vidět, tu sobotu to v jednu chvíli vypadalo, že nenafotím vůbec nic.
VymazatVendy, krásné fotografie. Praha zahalená do mlhy je kouzelná.
OdpovědětVymazatOna je krásná kdykoliv
VymazatKrásné fotky, já se občas courám odpoledne z práce, tedy bez kavárny a nejčastěji mezi Národním divadlem a Právnickou fakultou. To miluju. Ale to už mlha nebývá. J
OdpovědětVymazatTak to my s Padesátkou musíme na to kafe nebo i jídlo vždycky někam zajít.... bez toho to není ono! Tohle bylo poprvé, kdy se mi poštěstilo být za mlhy v Praze. Jednou jsem chytla už jen takový silnější opar, ale mlhu jak mlíko ještě ne.
VymazatVendy, měla jsi štěstí, takové mlžno jsem v Praze zatím nenatrefila, jen jednou před lety večer v Nerudovce.Moc působivé snímky.
OdpovědětVymazatDát si pohov, posedět, kafíčko a něco k tomu, tomu rozumím.
Ať se ti i nadále daří a dík za zmínku o Čerfovi, jdu tam nakouknout. Pac Jiřina z N.
Nejlíp mi je, když si takhle užívám s dcerou a vnučkou... už i ten malý prcek život kavárenského povaleče začíná preferovat! Já taky na takovou mlhu ještě v Praze nenatrefila....
OdpovědětVymazatBěhem jednoho dne a tolik podob od mlhy až po slunečno.
OdpovědětVymazatNa historické tramvaje nostalgicky vzpomínám, jak se do nich a z nich naskakovalo/vyskakovalo i za jízdy a výstup se ohlašoval zataháním za popruh, který rozcinkal zvonek.
Ono to bylo dokonce během velmi krátkého časového úseku asi dvou hodin, možná ani ne. Vyskakovat se dalo z vlečňáku, ten první vůz měl ty dveře zavřené. A úžasné bylo když byl ten vlečňák plnej a lidi z něj viseli v hroznu.....jo, krásně cinkaly, to jsem slyšela i teď
OdpovědětVymazatTak jsem se nepletla, našla jsem bývalé kobky, tedy kobku. :D
OdpovědětVymazatNo, akorát že je tam vždycky jen pár míst uvnitř tak jsme tam nakonec nešly, páč nebylo místo. Když je hezky sluníčko, můžeš si sednout venku do lehátka a relaxovat s kávičkou na něm. Až na to, že v nějakých šesti stupních to není úplně to pravé ořechové...
Vymazat