Poslední fotky z chaty.....

Přiznávám, že teď jsem trochu porušila časovou osu, protože dřív než z foťáku jsem stáhla fotky z telefonu. Takže se ještě na chvilku vrátím v čase zpět do pátečního dopoledne, kdy se konečně po týdnu sluníčko rozhodlo na obloze zůstat. A došlo k zajímavému úkazu. Naší zahradou končil okolní svět. Nádherná modrá obloha, sluníčko na plný pecky a vzadu nicota, bílo, konec světa tak hustá mlha tam byla. A za chvilku se pomalu začala nafoukávat i k nám k chatě, takže to vypadalo v první chvíli jak když se někdo snaží spálit mokrou trávu. Chvilku se plouhala po zemi, pak zase létala vzduchem aby se nakonec definitivně rozplynula a nastal krásný teplý den. Tak na cestu autem spíš až moc teplý.

Takhle byla ve chvilce mlha u chaty....

Tady za tou břízou je někde silnice a za ní les. Měla jsem ho tu focený v tom plápolajícím západu....

Tu už byl trochu i vidět....sebraly jsme Baka a vyrazily konečně na procházku do lesa. Za celou dobu co jsem tam byla pršelo a já nevylezla s chaty, snad jen pro nové dřevo na topení....a úterní návštěvy rodičů, tam mne ovšem vezl manžel autem..

A začala jsem, jak jinak mým bukem....

Chodit s mojí dcerou na procházky je stejné jak s ní jezdit na kole, vždycky řekne že půjde/pojede pomalu, ale pak nasadí tempo a já se musím přizpůsobit. Chodím taky sice rychle, ale když jdu s foťákem tak mám ráda klid a dívám se kolem. Takže mám jen minimum fotek.

Krásně to tu vonělo, jak byla navlhlá kůra na stromech a začalo do ní prát sluníčko, krásně voněla pryskyřice....

Musím říct, že po těhle kořenech jsem se už něco naklopýtala, zvlášť když jsou namoklé....to sakra kloužou....

Tuhle krásu jsem tam na stromech musela s bolavým srdcem nechat. Bylo jich spousta a tak jsem vzala domů alespoň košík. Bohužel jak neměly ze začátku sluníčko a vláhu se na nich podepsalo tím, že byly malé a s nástupem deště začaly praskat jak o závod. Tak se alespoň kosáci a jiní zpěváčci pomějou....teď už je na plechu bublaninka .