12 září 2015

Do krajiny .....



Někdy se to tak schumelí, že
dojde k situaci po které má člověk takovou
sladkobolnou náladu. To pak ve vás bojují slzy se smíchem,
smutek s radostí ale hlavně vás to někam táhne, nedokážete být na místě,
musíte prostě vystartovat a jít to vychodit. Já se snažím buď
vypsat a pak z toho bývají takové ty trochu
milostně -deprimující básničky ...

Anebo si nazuju pořádný
boty, bafnu foťák a jdu na delší procházku.
To se pak snažím srovnat myšlenky v hlavě a při tom se
soustředím na pohledy kolem sebe a na detaily které se pak nějak
snažím zajímavě zvěčnit. Tak že se to vždycky nepovede
tak jak bych chtěla je jasné, ale dost se
mi tím uleví .......


Začala jsem pohledy do krajiny mezi dvěma brdskými hřebeny


Kdy už tady jsou ty sloupy a dráty tak proč jim nedat hlavní roli?



Jeden lesní, tedy zbyle lesní ......



Tam dole se choulí vesnička s krásným názvem Stříbrná Lhota


Nebude to dlouho trvat a všechny ty dosud zelené stráně se rozehrají
barevnou škálou od zlaté, přes červenou až po bronzovou....
Jsou to totiž lesy smíšené s převahou buků.




Bohužel takhle se podepsalo letošní léto, mimochodem
nejteplejší za posledních 240 let (dle meteorologů), na stráních
kam slunce po většinu dne svítilo .... spálené a opadané listí
ze stromů ....







16 komentářů:

  1. Vendy, bude zase líp, alespoň já tomu vždycky věřím.

    OdpovědětVymazat
  2. Nádherné fotky, moc se teď do přírody nedostanu a  při pohledu na fotky kde vedou cesty, se mně zachtělo vydat se na procházku ze psem...

    OdpovědětVymazat
  3. [2]: Málokdy se mi stává že jsem tam sama bez psa, jenže tentokrát jsem jela vlakem takže se mi nechtělo ještě táhnout k těžké tašce dvanáctikilovýho psa..... co mě zas na tom je hrozně příjemné je ta svoboda. jdeš, někde vyjdeš, nikde nikdo jen ty a ta krajina. To se ti chce až zpívat nebo křičet radostí i smutkem zároveň

    OdpovědětVymazat
  4. [1]: Jo, zbytečně se neříká že není tak špatně aby nebylo ještě hůř ..... já nějak nemůžu najít ten ztracený optimismus.

    OdpovědětVymazat
  5. poslední fotka je hodně melancholická...

    OdpovědětVymazat
  6. Pěkné pohledy do krajiny.

    OdpovědětVymazat
  7. Procházka po kraji je pro mě vždycky všelék.Pěkně si vyčistím hlavu a hned se na vše koukám jinak. A když si potom prohlížím fotky, tak je to i na nich poznat.Mají jinou náladu   

    OdpovědětVymazat
  8. [7]: Já se ti nedivím. Když jsem šla na druhou procházku do nedalekého Kytína a šla přes pole, svítilo sluníčko, nikde nikdo jen já, byl to tak nádhernej pocit svobody kterej jsem strašně dlouho už nezažila a já pochopila proč opravdu špičkoví fotografové jezdí po světě. V tu chvíli ti nikdo neříká co máš nebo nemáš dělat, jen ty sám si svým pánem. Bylo to něco naprosto skvělého ....

    OdpovědětVymazat
  9. Moc hezké náladovky, Vendy.

    OdpovědětVymazat
  10. [9]: Ono mě to většinou chytá právě na chatě, nějak to tam na mě působí jinak než tady.... jsem tam nějak víc rozcitlivělá. A pak stačí jen málo.

    OdpovědětVymazat
  11. [10]: Docela to chápu, já se jednou vracela z chaty s brekem, a to byla podniková!

    OdpovědětVymazat
  12. [8]: Já to takhle pěkně popsat neumím,ale je to přesně ono!   

    OdpovědětVymazat
  13. [12]: I proto tak ráda s tím foťákem courám....

    OdpovědětVymazat
  14. Na Milešovice je tolik opadaného listí, že to vypadá, jako kdyby byl podzim.

    OdpovědětVymazat
  15. "Někdy se to schumelí" se zpívá v jedné písničce Olympicu, ale nemůžu si vzpomenout, jak se jmenuje.

    OdpovědětVymazat
  16. [15]: Myslíš kvůli emerickýmu radaru? Tak to bylo o něco dál, blíž k Rokycanům v tom vojenském prostoru který teď nakonec stejně rušej. My jsme víc blíž Praze. Za tím druhým hřebenem už je to co by kamenem dohodil ke Karlštejnu a na Velkou a Malou Ameriku.

    OdpovědětVymazat

Jsem ráda, že mi zde své komentáře zanecháváte ....