Někdy se to tak schumelí, že
dojde k situaci po které má člověk takovou
sladkobolnou náladu. To pak ve vás bojují slzy se smíchem,
smutek s radostí ale hlavně vás to někam táhne, nedokážete být na místě,
musíte prostě vystartovat a jít to vychodit. Já se snažím buď
vypsat a pak z toho bývají takové ty trochu
milostně -deprimující básničky ...
Anebo si nazuju pořádný
boty, bafnu foťák a jdu na delší procházku.
To se pak snažím srovnat myšlenky v hlavě a při tom se
soustředím na pohledy kolem sebe a na detaily které se pak nějak
snažím zajímavě zvěčnit. Tak že se to vždycky nepovede
tak jak bych chtěla je jasné, ale dost se
mi tím uleví .......
Začala jsem pohledy do krajiny mezi dvěma brdskými hřebeny
Kdy už tady jsou ty sloupy a dráty tak proč jim nedat hlavní roli?
Jeden lesní, tedy zbyle lesní ......
Tam dole se choulí vesnička s krásným názvem Stříbrná Lhota
Nebude to dlouho trvat a všechny ty dosud zelené stráně se rozehrají
barevnou škálou od zlaté, přes červenou až po bronzovou....
Jsou to totiž lesy smíšené s převahou buků.
Bohužel takhle se podepsalo letošní léto, mimochodem
nejteplejší za posledních 240 let (dle meteorologů), na stráních
kam slunce po většinu dne svítilo .... spálené a opadané listí
ze stromů ....
Vendy, bude zase líp, alespoň já tomu vždycky věřím.
OdpovědětVymazatNádherné fotky, moc se teď do přírody nedostanu a při pohledu na fotky kde vedou cesty, se mně zachtělo vydat se na procházku ze psem...
OdpovědětVymazat[2]: Málokdy se mi stává že jsem tam sama bez psa, jenže tentokrát jsem jela vlakem takže se mi nechtělo ještě táhnout k těžké tašce dvanáctikilovýho psa..... co mě zas na tom je hrozně příjemné je ta svoboda. jdeš, někde vyjdeš, nikde nikdo jen ty a ta krajina. To se ti chce až zpívat nebo křičet radostí i smutkem zároveň
OdpovědětVymazat[1]: Jo, zbytečně se neříká že není tak špatně aby nebylo ještě hůř ..... já nějak nemůžu najít ten ztracený optimismus.
OdpovědětVymazatposlední fotka je hodně melancholická...
OdpovědětVymazatPěkné pohledy do krajiny.
OdpovědětVymazatProcházka po kraji je pro mě vždycky všelék.Pěkně si vyčistím hlavu a hned se na vše koukám jinak. A když si potom prohlížím fotky, tak je to i na nich poznat.Mají jinou náladu
OdpovědětVymazat[7]: Já se ti nedivím. Když jsem šla na druhou procházku do nedalekého Kytína a šla přes pole, svítilo sluníčko, nikde nikdo jen já, byl to tak nádhernej pocit svobody kterej jsem strašně dlouho už nezažila a já pochopila proč opravdu špičkoví fotografové jezdí po světě. V tu chvíli ti nikdo neříká co máš nebo nemáš dělat, jen ty sám si svým pánem. Bylo to něco naprosto skvělého ....
OdpovědětVymazatMoc hezké náladovky, Vendy.
OdpovědětVymazat[9]: Ono mě to většinou chytá právě na chatě, nějak to tam na mě působí jinak než tady.... jsem tam nějak víc rozcitlivělá. A pak stačí jen málo.
OdpovědětVymazat[10]: Docela to chápu, já se jednou vracela z chaty s brekem, a to byla podniková!
OdpovědětVymazat[8]: Já to takhle pěkně popsat neumím,ale je to přesně ono!
OdpovědětVymazat[12]: I proto tak ráda s tím foťákem courám....
OdpovědětVymazatNa Milešovice je tolik opadaného listí, že to vypadá, jako kdyby byl podzim.
OdpovědětVymazat"Někdy se to schumelí" se zpívá v jedné písničce Olympicu, ale nemůžu si vzpomenout, jak se jmenuje.
OdpovědětVymazat[15]: Myslíš kvůli emerickýmu radaru? Tak to bylo o něco dál, blíž k Rokycanům v tom vojenském prostoru který teď nakonec stejně rušej. My jsme víc blíž Praze. Za tím druhým hřebenem už je to co by kamenem dohodil ke Karlštejnu a na Velkou a Malou Ameriku.
OdpovědětVymazat