Chmurný sv. Ondřej ......

Původně jsem tenhle článek chtěla psát už před

dvěma dny. Jenže, na chatě mi jde mobilní internet návštěvu od návštěvy hůř a hůř.

Předevčírem když jsem byla na lepším signále u mamči v Praze jsem si zas blb zapoměla vzít nabíječku

k noťasu a tak jsem horko těžko píchla na blog nový příspěvek do dalšího kola Sakrálních staveb. Včera jsem byla sice

na elektrice leč bez signálu. A dneska jsem měla v plánu naprosto zcela něco jiného. Dostat se domů. Taková maličkost, ale udělala by mne ohromně šťastnou. Tak neříkám že bych se zas až tak těšila na ves, spíš mám spoustu práce a pár dost

urgentních zakázeček. Ale místo toho abych tohle psala v pohodlí mezinárodního vlaku či vnitrostátního expresu

někde na trase mezi Prahou a Českou Třebovou, případně Brno - Česká Třebová,opět sedím u maminky v křesle

a vymýšlím tohle plkání. Matička Příroda si řekla že nám zas jednou ukáže zač je toho loket a já tak zůstala

viset v Praze a čekám jestli se počasí umoudří a pojedou vlaky. Možnosti směrů k návratu jsem měla

dva ale ani z jednoho to nešlo. Tak možná by i šlo, alesedm spojů za den, z toho dva mezinárodní

to znamenalo ztrávit cestu na jedné nozev uličce a celou cestu být slisovaná jak sardinka.

Doufám že zítra to už bude lepší a já se budu radovat z maličkosti jakou je to,

že mi jede vlak....

No a teď k tomu Ondřejovi. V neděli na sv. Ondřeje jsem si vyrazila na chvíli do lesa na procházku. Byla mlha a zataženo, popadávalo něco mokrýho nepříjemnýho studenýho a mě navíc začal zas zlobit objektiv, takže jsem nebyla zrovna v náladě na juchání. A tak nejen moje nálada ale i fotky prostě byly a jsou chmurné. A černobílé. Tedy respektive v úpravě která se mi zalíbila a nese zajímavý název bandicot .... ale i v jiných. A ono stejně moc barevno nebylo!

Na dálku. Nablízko ovšem ano, ale to až jindy .....

---