To to letí.....

Ten čas ale opravdu na můj vkus strašně rychle letí. V létě se zdálo naše plánování rakouské výstavy tak vzdálené a ejhle, za týden je to tu. Jenže to měl být vrchol letošní sezóny (tedy pro mne určitě) ale ten můj věrný démoní průvodce si zase řekl, že se moc těším a hned mi to zkazil. Nejdřív tím, že si Bobeš rozdrbal zcela malý flíček po trimování do fleku jak Brno a k tomu si do toho zanesl infekci, takže atb, nervy, a strup jak hrom. Ten naštěstí včera odpadl. Ale horší je to, že mi nezarůstá a nezarůstá, takže vypadá jak plyšovej stříbrňák, což samozřejmě není vůbec žádoucí. Takže těšení se změnilo v noční můru a rozhodování co dál. No, pojedu, samozřejmě a to ze dvou důvodů. Za prvé nemůžu nechat kamarády ve štychu, když jsem jim slíbila, že se jim během jejich sobotního lyžařského výletu postarám o psy a upravím je.( No a teď mne napadlo, že vlastně vůbec nevím jestli tam nějaký sníh je? Ale to není moje starost, já jsem nelyžující "póvl" takže v tomhle jediném jsem klidná) . A za druhé, ani finanční stránka věci není zanedbatelná, a když už jsem, tedy respektive můj muž, ty prašule vyplázl tak se mi nechce to jen tak vyhodit zbůhdarma do luftu. Takže se rozhodnu až v neděli jestli do kruhu půjdeme nebo ne, aby nás nemusel rozhodčí vykazovat. A do té doby se modlit, aby ještě pár tisíc chlupů Bobešovi narostlo.....

A také ještě jedna věc mne moc láká a těším se na ní a to je čas kdy se ta výstava koná. 4.12 což je už, a teď jsme u toho co tak letí, druhá adventní neděle. A kdo z vás (neberu teď německé usedlíky z řad nás blogerů a příznivců) někdy byl v německy mluvících zemích před vánoci ví o čem je řeč. O té kouzelné výzdobě a světlíškách. Já se přiznávám sice na světýlkách ujíždím, nicméně se zase nedá říct, že bych byla příznivec toho, že na dům natahám kilometry a kilometry drátů a omotám s nimi každý strom na zahradě....Mám ráda právě tu určitou strohou, nicméně elegantní výzdobu kterou se tyto země vyznačují. Tedy, nebo vyznačovaly? Zažila jsem si to párkrát a bylo to moc hezké a příjemné. Možná ale, že se to změnilo a ke slovu přišel ten spíš americký způsob výzdoby. Čili jeden velký kýč. Ale vánoční fotografie loňské Vídně, jak jí vyfotila dcera mne hodně navnadily a utvrdily v tom, že je se na co těšit.

Takže jak prohlásila jedna známá dandíkářka, která má shodou okolností ten samý problém s hafuškou jako já, že to bere jako cestu za odměnu za celý uplynulý výstavní rok, a že si to hodlá co nejlíp užít, bez ohledu na to, jak naši pejsci dopadnou si to i já hodlám užít jak nejlíp to půjde.....i když dobré hodnocení by se taky hodilo. Co myslíte.....