Než si dáme druhý .....

 

.... nášup černobílých fotek, dnes to bude 

ještě o kapkách, ale už trochu barevněji než v předchozím článku. Z valné části díky tomu že občas jsem vychytala sluníčko, ale i proto, že tentokrát jsem se nevěnovala jen travám, ale mým oblíbeným květům a kapkám na nich jak za deště tak za ranní rosy. Zároveň to bude co se týče focení letošních květů i poslední co se k nim váže. Ono v září už toho letos moc nekvetlo, protože mokré počasí většině trvalek moc nepřálo ....

Sice teď může to co jsem psala o barvách výš vyznít jako protimluv, protože vám hned zkraje předkládám zase zelenou, ale nebojte, ono to pomalu ale jistě přijde

Tohle prapodivné poupě nepatří, jak by se možná mohlo na první pohled zdát, nějaké růži nýbrž mojí trochu poblázněné magnólii. Ona je takový maličko exot. Nejdřív vůbec nerostla, spíše živořila. Pak se do toho trochu pustila, ale stále vypadala jako že to co chvíli vzdá. Dokonce jí pár větviček úplně uschlo a jednou jsem jí dokonce musela sestříhnout až úplně u země. Jenže pak se najednou do toho obula a narostla během dvou let do víc jak metru a půl a začala zakládat na korunku. Jenže na jaře zase nic. Všechny magnólie v okolí už odkvétaly, když ta moje teprve začala rozvírat listová poupata. A v září si usmyslela že rozkvete prvními květy. Navíc mě dost překvapila velmi tmavou barvou poupat na to, že to má být ta klasická růžovobílá. Nakonec se barva upravila, leč na poupatech si pochutnali hmyzáci jacísi a místo majestátního květu zbylo cosi zkrouceného a okousaného. Teď když dávno listy opadaly, to vypadá, že snad příští rok se konečně dočkám květů krásných a neokousaných 

Tuto fotku jste mohli minule vidět v čb verzi

Květ dýně jsem si půjčila u sousedky ....

.... stejně jako tuhle jiřinu ....

.... nebo kalokvět. Mě letos nevykvetly ....