Nelétající oškubaná slepice.....

O kom je řeč? No samozřejmě o našem kakaduovi Ferdáskovi. Nevím proč, po třičtvrtě roce v novém bydlišti u nás se začal, jak jinak, oškubávat. Škube se i žakouš, ale ten se obere jen na břiše a alespoň si cudně ponechá na sobě jemné prachové peří. Ne tak Ferdas, ten bere všechno a z gruntu. Pochopila bych, kdyby to začal dělat okamžitě po změně prostředí, ale on ne, on až teď v posledních měsících. Zabrousila jsem okamžitě na různá fóra abych zjistila co s tím. Byla doporučována změna potravy a její skladba, tudíž jsem okamžitě z jídelníčku odebrala černou slunečnici. Malý úspěch se na chvíli dostavil, ale pak se najednou oškubal o něco víc. Byly doporučeny čerstvé větve na okus nelenila jsem tedy a šla na zahradu vybrat ty nejchutněji vypadající větve a navalila jsem mu je do klece ve velkém aby si mohl vybírat a tím se také bavit. Bez úspěchu. Takže teď je z něj nelétavá oškubaná slepice, která včera, nevědoma si svého handicapu pod sebou obrazně řečeno podřezala větev. Byl totiž venku z klece a jak si tam tak v rytmu rockové písničky pohopsával, v euforii si vyhákl zabezpečovací háček, který zajišťoval dvířka klece ve vodorovné poloze, ta se samozřejmě sklopila a milý papoušek zhučel z klece dolů. A pěkně šusem a na hlavičku. Ani nepípnul, jen po něm na zemi zbyl kruh bílého pudru, který tito papoušci produkují a pudrují si s ním jak nějaká rokoková hrabátka peří aby bylo sněhově bílé.

Nejdřív jsme se lekli, jestli se mu něco nestalo, ale jak jsme viděli že se vesele hrabe na nohy bylo jasné že ten pád ho sice na chvíli vyvedl z míry. leč nic hrozného se mu nestalo. Vzali jsme ho tudíž do našeho kolektivu na sedačce a on tam pochodoval od jednoho k druhému aby nakonec zakotvil u mne na rameni a po zbytek večera mi mlaskal do ucha.....

Ale nejvíc ho vyvedlo z míry, když jsem si nandala na hlavu kapuci od mikiny, to se pak značně rozčilen jal za ní tahat, všelijak mi po ní hopsat až se mu podařilo mě jí z hlavy stáhnout. Měla jsem dojem že mi za krkem skáče malý rozhořčený trpajzlík.

Jak je vidět, tak mu začíná už nějaké peří růst, a tak to vypadá, že přijde ke slovu další recept. Límec na krk, aby se nemohl ohnout a peří si škubat. Možná to zní jako nějaké mučení, leč je to metoda doporučovaná i veterináři, protože někteří papoušci jsou schopní si až vytrhat svaly či se jinak sebepoškozovat. Tak doufám, že ten náš je o něco rozumnější.