Jak jsem se teď zas dala na něco jiného co mne baví,
povážlivě jsem začala i flákat focení. Tak přiznávám, že to není jen tím,
ale i mou laxností a přibývající nechutí k činnostem bez kterých
jsem dřív nemohla být. Tedy i k procházkám a focení. Nevím co se
to se mnou děje, ale zjišťuji že mám čím dál tím větší odpor
k čemukoliv co jsem dřív dělala tak ráda. Nemělo by to být ani tím, že jsem vystresovaná
kvůli Bobešovi, tam je to naopak výtečné, ani tím že je blbá nálada
doma, zatím je až podezřelá pohoda, jen já jsem nějak prázdnější a
prázdnější, bez chuti do jakékoliv činnosti, nejradši bych byla zalezlá
a spala nebo koukala na filmy které si stahuju. Já chápu že je to trochu
dost v rozporu s tou první větou, že mne baví něco jiného, ale je to tak .....
Že by opravdu syndrom vyhoření? podvědomý strach z toho co bude?
Nebo absence setkání s kamarády a přáteli na které jsem se těšila?
Nevím, ale nejsem to nějak já. Vytáčí mne k nepříčetnosti
věčné výmluvy členů v klubu proč se nemohli zúčastnit tohodle
a tamtoho, že tohle je divné téma, že chtějí abstraktní a nejsou schopní
nafotit nic ani na to nejjednodušší, jsem netrpělivá a vzteklá když není
všechno tak jak jsem si představovala nebo jsem zvyklá .....
Asi bych si měla dát nějaké předsevzetí se zklidnit, ale to
na mě nefunguje a proto si taky žádný nikdy nedávám.
Možná že se to zlepší příchodem jara nebo to bude ještě horší?
26.12. Litomyšl. Pohled z okna u dcery. Jaro nebo zima?
Navečer se pak ukázal takový zvláštní mrak, který se nehnul ani o píď....
Vřes si kvete vesele snad už celý rok
A zase oblíbení chlupáči
A jsem na suchu, asi budu muset zas udělat nějaké srovnávací
články nebo jiné výběry .....
Hmm, to vypadá opravdu na syndrom vyhoření, nebo prostě na krizi středního věku. Přispívá k tomu i ta divná zima, kdy je nejprve jako na jaře, vesele si kvetou těsně před Vánoci sedmikrásky, petrklíče, sněženky , ba i pampelišky a najednou uhodí holomrazy. Sluníčko se na několik dní schová a hned je na blbou náladu zaděláno.
OdpovědětVymazatNo jo, někdy to tak na člověka sedne, Vendy!
OdpovědětVymazatVendy, to není nic nového. Já to mám taky tak, i když u mne je to podmíněno situací v rodině, kdy očekáváme tu nejhorší zprávu o zdraví milovaného švagra. Kolik jsem se toho chystala napsat , něco "nosím" v hlavě a přesto se jen flákám, dělám jen to nejnutnější v domácnosti i na netu. Jsme také starší, svět okolo není moc přívětivý, tak se nediv. Nenuť se k ničemu, odpočiň si, medituj, čti, dívej se na filmy, bude lépe, neboj se. Vymluv se klidně na počasí, na únavu. Vždyť máš hezké fotky.
OdpovědětVymazatVendy, také nevím jak ten stav správně nazvat, ale takhle přesně jsem se cítila po loňských vánocích a Silvestru. Jako vyhořelá.
OdpovědětVymazat[3]: Když ono to přišlo tak najednou. Možná to je teprve teď se dostavivší reakce na ty problémy s Bobešem, nevím. Začalo to tím že jsem najednou sbalila a naházela do boxu stuhy a látky na tvoření, pak se mi přestalo chtít brát foťák do ruky a já sama jsem pořád taková nějaká zamotaná sama v sobě.
OdpovědětVymazat[1]: Kdybych měla mluvit za sebe, tak mě zas tenhle způsob zimy vyhovuje, já nemusím mít ani moc studeno ani moc nasněženo. A krizi středního věku mám už dávno. Nejradši bych jen seděla nebo ležela a nedělala vůbec nic anebo si četla.
OdpovědětVymazat[4]: U mě to začalo už před vánoci. To tvoření se mi začalo znechucovat už někdy v půlce prosince a ta ostatní nechuť se začala nabalovat pomalu na to.
OdpovědětVymazatChlupáči vedou. to je nádhera.
OdpovědětVymazatTo co popisuješ je podle mého klasická depka.Netroufám si radit co s tím,ale věřím, že tě to brzy přejde.Myslím, že sluníčko by mohlo trošku pomoci
OdpovědětVymazatZlepší se to přírůstkem do rodiny, uvidíš... Chce to zkrátka změnu a více tě zaměstnat pravidelnou činností, abys nemusela myslet na blbosti a přemýšlet o tom, co s tebou je.
OdpovědětVymazat[10]: Jakým přírůstkem? O žádným nevím....
OdpovědětVymazat[9]: Někdy si říkám že fakt asi brzy skončím u Chocholouška
OdpovědětVymazat[11]:Janička asi myslí vnoučátko.
OdpovědětVymazat[12]: Hmm, tak asi brzy skončíme všichni. Občas z legrace říkám, že už mám rezervované místo v Kosmonosech ( to je k nám nejbližší psychiatrická léčebna )
OdpovědětVymazatChmýří takhle zblízka je překrásné, nemůžu se vynadívat.
OdpovědětVymazatVendí, když po mně občas sáhne špatná nálada a cítím něco, jako prázdno, tak honem koukám tu prázdnotu něčím zaplnit a to i když se mi nechce. V tu chvíli jsem na sebe pes a jdu honem něco dělat (uklízet, pustit si film, jít se projít, zajít s příjemným človíčkem na kafe, atd). A hodně si hlídám, aby to neodnášeli ostatní, protože sama vím, jak mi to vadí, když odskáču něčí nenáladu já. Na jaře bude líp, zimu prostě musíme všichni přežít a než se rozkukáme, bude pryč a bude tu zase dostatek slunečního světla a lepší nálady.
OdpovědětVymazat[16]: To je to, já neumím na sebe být pes. Spíš fňukna. Ale momentálně jsem se dostala do takového stavu, že ten foťák skoro nenávidím.A říkám si proč bych měla něco fotit. Už jsem naplácala tisíce nesmyslných fotek tak proč další?
OdpovědětVymazat[15]: Vidíš, a já přechod zvládla naprosto bez problémů. Tak že by dozvuky?
OdpovědětVymazatNo vidíš, tak to je paráda, to může říct málokdo, podle toho co jsem slyšela. Buď na sebe pyšná, jak jsi šikovná. Ve fotografování a celkově všechno zvládáš s přehledem a nadhledem.
OdpovědětVymazat