31 října 2012

Čekání u okna....

Vrásčité ruce, vlasy jak sníh,
její svět se náhle zmenšil do čtyř stěn...
Z okna smutně hledí, na něco čeká jen.
Na něco? Někoho? Kdo ví!

Její život krásný, plný byl, a tys v něm kraloval
tak proč teď čeká, v očích žal...
Jak déšť jenž stéká v brázdách polí,
slzy smáčejí vrásčitou tvář...

Neumí být bez tebe, je jí jen půl...
tvůj nezájem je jak hůl, jejíž rány dopadají na její srdce.
Nešlo vždycky vše hladce, ale ona stále jen pro tebe
šeptala sladce : Synáčku můj.....

Shrbené tělo, vlasy bílé jak sníh,
to tys jí uzavřel do těch čtyř stěn...
a ona smutně ven hledí a stále čeká jen.
Na jedno slovo, pro které se smrtí se chce rvát
Na jedno slovo: Maminko, mám tě RÁD!


31 komentářů:

  1. Svému stesku ať nedává průchod,

    OdpovědětVymazat
  2. Za oknem vidím sníh, a vánice se bouří, zima venku, zima v duši. Tak zahal si uši, neboť svíce pořád hoří.

    OdpovědětVymazat
  3. Vendy krásné - procítěné.

    OdpovědětVymazat
  4. [6]:....a pak že nejsi mistr pera!

    OdpovědětVymazat
  5. [2]:Psíku, opět si nezklamal . Cynik jako vždy, i kdyyyyž dneska veršující

    OdpovědětVymazat
  6. [3]:Ale, další krasosmutniční veršovatelka . Vítám tě tu!

    OdpovědětVymazat
  7. [9]:...L, rozčísl....Psík je prostě psík opravdu apokalyptický

    OdpovědětVymazat
  8. Až mě to rozesmutnilo,jak je to dojemné

    OdpovědětVymazat
  9. Krásná, dojemná, pravdivá.

    OdpovědětVymazat
  10. Vendy, proč pořád ten smutek?! Báseň je krásná, doslova bere za srdce.

    OdpovědětVymazat
  11. [13]: Když já holt neumím napsat veselou básničku!!!!Někdy do komentu ano, když je veselé téma, ale zrovna prostě tohle mi okamžitě začalo naskakovat v hlavě. Neumím to vysvětlit proč.

    OdpovědětVymazat
  12. [14]: Tobě aspoň naskakují v hlavě básničky, i když smutné, Vendy! Mně nenaskakuje nic nebo jen nějaké ptákoviny!   

    OdpovědětVymazat
  13. Básnička je moc hezká i když tak smutná. Stáří takové asi bohužel může být.

    OdpovědětVymazat
  14. [17]: Ne může, ono to v hodně případech tak je. Vím jak to vypadalo když jsme chodili za babičkou do domova důchodců nebo za tchýní do LDNky...

    OdpovědětVymazat
  15. Babičky to tak často mají. Jsem vzvědavá na sebe. Nechci takhle skončit. Aby moje štěstí bylo závislé na někom...

    OdpovědětVymazat
  16. Ostatně tohle slovo od svého ztraceného syna, jak stojí v bibli, jen těžko uslyším a ani to neřeším. Když se míjíme na ulici tak mne nevidí. Ta sekta a jeho pomatená máma je mu přednější.

    OdpovědětVymazat
  17. [20]:Nikdo neví jak dopadne....ani na to zetím vůbec nechci myslet . Zatím ta láska tady je a já si jí užívám.

    OdpovědětVymazat
  18. [21]:Bohudík nebo bohužel neuslyšíš? Ale zamysli se pořádně a pěkně si to rozmysli. Krev není voda... je krev tvé krve...i kdyby jste o to ani jeden nestál.

    OdpovědětVymazat
  19. Smutné, ale kráááásné, povedlo se ti to Vendy, ostatně jako všechny tvoje básničky! A že jsou smutné nevadí, apoPsík je rozveselí! Život je i o smutných věcech, jen tady se většinou každý chlubí jen s těmi veselými!

    OdpovědětVymazat
  20. Nad tvou krásnou básničkou jsem opravdu zasmutnila ale jen do té doby, než jsem si přečetla koment číslo 2. Navzdory vážnosti tvého díla se fakt musím smát, protože obě básně, jak tvoje tak i apokalyPSÍKA jsou fakt ze života..        

    OdpovědětVymazat
  21. Moc smutná básnička. Takto bohužel dopadají lidé, kteří obětují svým dětem úplně všechno, tzn. i záliby. koníčky a  přátele.

    OdpovědětVymazat
  22. Básnička je vážně depresivní, ale samozřejmě dobrá. Ovšem psík tomu nasadil korunu

    OdpovědětVymazat
  23. Tak já tedy své děti opravdu nekriticky nezbožňuju . Dokonce jsem tu a tam, hlavně o dceru i něco rozflákla když mne vytočila....a že to ona umí a stále....i přes to, je mám pořád doma....ale musím říct, že se na ně dá i spolehnout když nastane nějaká krizovka a to si myslím je to hlavní. Ale to co jsem popsala není opravdu nic vyjímečného a děje se to dnes a denně....bohužel. A pravdu má i Psík, bohužel...

    OdpovědětVymazat
  24. [29]: Napsalas to podle pravdy. Není asi nic smutnějšího než rodiče, kteří marně čekají na zájem těch, kterým sloužili celý život. Je smutné vidět ty postavy v oknech, které jen sedí a už v nic nedoufají. A přesto by stačilo vyjít před dům, postát s pejskařem, pošťačkou, sousedkou. I zde můžeme nečekat a zařídit si kontakt sami. Většinou to nic nestojí a užitek je zaručený. Pravdu má bohužel i psík, i když takový případ osobně v rodině nemám...   

    OdpovědětVymazat

Jsem ráda, že mi zde své komentáře zanecháváte ....