Hlásím, že během mé .....

 

.... služby , ehm, mé řádné dovolené se nic

zvláštního nestalo, až na to že jsem si vyhrála s částečným přetapetováním koupelny, vymýšlením toho, jak použít starou vyměněnou vanu na venkovní osvěžování, sekáním trávy, pletím záhonů a sázením živého plotu. Takže zbyl jen jeden možný termín, kdy se vypravit na plánovanou cestu do míst, které si sama pro sebe můžu na své životní mapě označit  slovy starých latiníků Hic sun leones! A to do chotěšovského kláštera na Čerfovu výstavu. Původně jsme měly jet dvě a to na vernisáž, jenže v práci jsem nedostala dovolenou, takže Pade jela sama a já taky. Naštěstí jsem se časově s dovolenou trefila do soboty, kdy byl klášter přístupný, spojení jsem měla přímo luxusní, a tak jsem se na závěrečnou část cesty mohla scuknout s Čerfem v Plzni na nádraží ve vlaku směr Domažlice, který v Chotěšově staví. Z nádraží to je opravdu k němu coby kamenem dohodil a zbytek došel, od skautů u vchodu jsme vyfasovali oba označení Účinkující které nás opravňovalo k určitým výhodám co se týče jídla a pití. Nicméně ani já, a tuším že ani Petr jsme toho nevyužili. 

Komentovaná výstava byla poučná i zajímavá, i když několik zájemců o prohlídku i přes Petrovo ujištění že mohou jít dál se leklo že vlezlo na nějakou soukromou akci a ve dveřích se hodně rychle obrátilo. Po prohlídce jsme se rozprchli po klášteře kde byly přístupné části které patří do již opraveného konventu a kde byly nádherné stropní fresky. 

Po procházce kláštera a jeho okolí jsem si potřebovala zjistit spojení nazpátek, takže jsem si k tomu dala vynikající Hibernal z Modrého vinařství a dala se do řeči s Petrovými bývalými pražskými spolupracovníky kteří byli účastníky prohlídky. A jak si tak povídáme, s velkým překvapením jsme s jednou dámou zjistily, že ona je Třebovačka dokonce s vazbou na Rybník. Aby toho nebylo málo, jejich kolega bydlel jen o dvě ulice dál na tom samém sídlišti co my, a teď je z něj Smíchovák. Stejně jako jsem byla já. No slovy klasika z jedné pohádky. Svět je velký a o náhody v něm není nouze....

Klášter je budova monumentální a krásná. Vrcholné baroko, ale bohužel velice zdevastovaná. Je to pro obec velká zátěž, i když se snaží co to dá, ale je to běh na hodně, hodně dlouhou trať. Já osobně bych ho velmi ráda viděla, ale myslím si, že to zůstane jen v rovině nesplněných přání

Tato opravená část je konvent a v jeho přízemí jsou místnosti které slouží jako výstavní 

Klášter také několikrát sloužil jako kulisa pro natáčení českých i zahraničních filmů. Povětšinou když bylo potřeba nějaká zchátralá budova vypadající jako šlechtické sídlo. Namátkou české produkce, film podle knihy Milana Kundery Žert, díl seriálu Dobrodružství kriminalistiky, Celý muž, Andělská tvář, 3 sezóny v pekle, díl seriálu Mordparta nebo Balada o pilotovi. Ze zahraničních to byli Tři mušketýři, Borgiové, Česká spojka, Kurýr, Královská aféra ....

Vnitřní prostor 

V nepřístupných částech čehokoliv mně nesmírně baví šmejdit, protože se tu dají najít zajímavá zákoutí

Takhle vypadá celá opravená část konventu

Kontrast mezi opravenou a neopravenou částí, v tomto případě mezi konventem a klášterní kaplí

Místnost kde byla výstava byla opravdu moc pěkná a tvořila  fotografiím pěkný rámec

Freska nad schodištěm do kapitulní síně

Klášterní kaple 

Kostel Nanebevzetí Panny Marie stojí v blízkém sousedství kláštera. O něm mi Petr vyprávěl historku, která zní docela vtipně. Někdy kolem roku 2000 zde začaly najíždět kamiony s německou poznávací značkou, vykládal se z nich stavební materiál, němečtí dělníci jej začali opravovat a když bylo hotovo, zase odjeli. Akce byla dílem bývalých obyvatel, kteří byli po válce odsunutí. Ovšem ještě dávno před touto opravou kostel svým stavem inspiroval jednoho mladého vojáka, který zde sloužil a bydlel i s ostatními v klášteře, k napsání písničky která začíná slovy: 

" Z rozmlácenýho kostela, v krabici s kusem mýdla ...."

Ano, tím vojákem byl Karel Kryl.

Že je klášter opravdu monumentální je vidno i z pohledu když stojíte pod ním

A takto vypadá celý areál. Obrázek jsem si půjčila na netu

Když jsem jela zpátky, musela jsem se usmát nad jedním pasažérem

Pokud chcete víc vědět o klášteru tak zde

A na více mých fotek zde