Po procházce městem ....

 

.... která nebyla zas až tak dlouhá na 

to, kolik jsme měli na ní času jsme se přesunuli na třetí a poslední místo zájezdu. Jednalo se o soukromou zahradu polských manželů, kteří svůj pozemek proměnili v nádhernou japonskou zahradu, a za své snažení byli dokonce odměnění cenou přímo od japonských zástupců jakési asociace japonských zahrad. U této návštěvy se zas naplno ukázalo že naše průvodkyně, která celý tenhle zájezd vymyslela je neskutečný chaotik. Návštěva byla předem domluvená na třetí hodinu, my dorazili o půl čtvrté, i přes ohromné cedule kudy se do zahrady jde, nás vedla úplně někam jinam, takže jsme se museli vracet čímž jsme se opozdili o další minuty, takže když jsme došli konečně kam jsme měli, bylo samozřejmě zavřeno. Proč by ne, když je jen do tří. Na zvonění nikdo nereagoval, na telefon taky ne, takže už to vypadalo, že se otočíme a pojedeme domů. Asi po dvaceti minutách kdy mu musel neustále zvonit, majitel zvedl telefon a pustil nás ne zrovna nadšeně dovnitř. Popravdě se mu ani nedivím. 

Zahrada je nádherná, ale jako průměrný zahradník, který i tak má se zahradou práce až nad hlavu, říkám rovnou že tohle bych nechtěla mít ani náhodou. Protože té práce co je s takovou zahradní úpravou, vážně děkuju nechci ....

Evidentně mají majitelé v oblibě magnólie, protože jsem napočítala po zahradě nejmíň šest stromů. Tahle zahrada opravdu stojí za to jí vidět a jen tiše obdivovat tu dřinu co její vytvoření stálo.

Co se týče celého zájezdu, byl tak trochu zklamáním, ale jen kvůli nekompetentnosti průvodkyně. OK, možná je zvyklá na vysokohorské zájezdy a lezení po skalách a horách a může v tom být dobrá, ale nemusím lidi kteří se neustále vychvalují do nebes, a většinu zájezdu člověk slyší jen Já mám tohle ráda, mě se líbí tohle, mě se líbí tamto a já toto a ono..... a neberou v potaz to, jestli se to líbí i účastníkům. Naštěstí druhou novinku v nabídce, advent ve Svídnici,  na starost nemá. 

Více fotek najdete tady