Od vážna zase zpět ....

 

.... k věcem lehčím a zábavnějším. Tím myslím 

naší opětovnou návštěvu v ZOO Praha ve stejném složení jako v roce 2021. Tedy já, dcera a Bobule. Pár rozdílů by se ale našlo. Minule jsme se koukali na lední medvědy, letos už byl výběh prázdný protože budou někde jinde (o něco později dorazila i smutná zpráva, že jeden z medvědů, které jsem tenkrát fotila, Tom, zemřel v kazachstánské ZOO kam ho doporučila EAZZ pro rozšíření chovu) pavilon pro gorily byl z bezpečnostních důvodů nově postaven na horním konci ZOO za výběhem žiraf, v tom původním zůstal Richard se svými syny Kiburu a Nuru. Bobule, která tenkrát ještě chodila do školky je už letos školačka. Navštívili jsme i spoustu dalších pavilonů, protože v době naší první návštěvy jsme se stále potýkali s covidovými opatřeními a proto bylo mnoho pavilonů zavřených .....

Při pohledu na hrochy si nelze nevzpomenout na Š + G a jejich povídku o návštěvě ZOO. Na otázku komu se líbí jaké zvíře jeden ze žáků prohlásí že hroch, protože je špinavej.... přitom oni se pořád vlastně koupou. Pokud se nevyhřívají na sluníčku

Minule byli nosálové někde zalezlí. Letos se procházeli po výběhu jako by se nechumelilo

Sloni se samozřejmě nesměli vynechat

Stejně jako žirafy ....

..... a jasně, že ani surikaty. Na ty jsme také minule neměly štěstí. Tentokrát jsme je mohly pozorovat i s několika mláďaty

U hrabáčů kapských jsme také minule na návštěvě nebyly

Stejně tak i u netopýrů. Tady se naplno ukázala kvalita toho mého nového aparátu, fotila jsem skoro ve tmě, a tohle z toho bylo. Samozřejmě že jsem i vyhodila některé fotky, ale myslela jsem že z toho nebude vůbec nic

Nový pavilon goril i dalších primátů nazvaný Rezervace Dja, je ohromný. Jak vevnitř tak i venkovní výběh. Tady bydlí rodinná tlupa goril i s dvěma novými přírůstky, ale nesmělo se moc blízko ke sklu a fotit (foťákem) jen zdálky. Mobilem klidně i zblízka. Opět a zas jsem blahořečila foťáku, že se daly dělat opravdu velké výřezy které neztrácely moc na kvalitě. Kisumu, otec dvou nových přírůstků Mobi jenž je dcerou Duni a Gaia kterou porodila Kijivu si dával poledního šlofíka .....

Pak mu nedaly ty davy divných bílých opic a šel se na ně podívat zblízka

V pavilonu Dja najdete i jiné primáty, jako třeba guarézy pláštíkové, kočkodani či tito talapoini. Dál tu najdete i prasata štětkouny, kaloně (foto o něco výš) nebo osináky

Páv byl naprostá jednička v předvádění se. Pózoval a otáčel se jako profík, a jako profík se i zachoval. když už toho očumování měl dost, sklapl ocas a odkráčel veledůležitě odpočívat. Ovšem tady jsou primárně předmětem zájmu dikobrazi. (ne nebyly Petře zpiti pod obrazy) Když přišla ošetřovatelka s krmením nejdřív opatrně vylezl jeden, pak druhý, třetí až se z nory vykulilo celkem osm dikobrazů

Ani Rákosův pavilon jsme při minulé návštěvě nenavštívily, tady najdete ty nejohroženější druhy ptactva nebeského. No spíš tedy papoušků a jiných. Tenhle fešák je ara kobaltový. Je menší než jeho známější příbuzný ara hyacintový. Od něj se liší nejen velikostí, méně výraznou barvou ale i bílými lícemi. Ara hyacintový je má jasně žluté

Což ovšem moc vidět nebylo, neb se neustále čistil a prováděl peříčkůru

Od vzácných papoušků projdete ven do voliéry k běžnějším druhům papoušků, byť se mezi nimi vyskytují i někteří vzácní amazoňané. Na obrázku je ale papoušek patagonský, neskutečně uřvaná a uhádaná mrcha....

Další místo, kde můžete volně chodit mezi ptáky je výběh vodního ptactva. Mě tito dva ibisové nesmírně připomínali svými postoji i vlastně vzhledem, kdy holá kůže na hlavě vypadá jak kapuce, dva žebravé mnichy. Se stoickým klidem stáli na slunci a čekali na almužnu. No spíš by si asi dali něco na zub, což se ovšem co? Což se ovšem nesmí !

Je libo portrét? Není problém, rádi zapózujeme ....

Vysmátý vzácný člunozubec africký. Spíš by asi bylo lepší člunozobec, protože jeho zobák připomíná člun. Je to pěkně velká mrcha, může mít výšku až 170 cm. V pražské ZOO mají tyto velmi vzácné ptáky v počtu dvou párů

Další výběh kam za ptáky můžete osobně je pavilon mokřadních ptáků. Tenhle kolpík měl zálusk na kšiltovku Bobule. Její flitrový lesklý kšilt mu zřejmě připadal jako velmi lákavá rybí pochoutka protože se jí ho snažil ulovit z hlavy

Pavilon plazů byla také nová zastávka. Naštěstí hadů tam měli jen málo, i když dvě pořádné anakondy byly hned na začátku. Dál už jen to co snesu. Má to všechno čtyři nohy a chodí to. I když to drze vyplazuje jazyk

Pavlačové drbny. Nebo rozhádaná fronta na maso. Tak by se dalo nazvat chování těchto plameňáků růžových. To bylo totiž největší přání Bobule. Že chce vidět plameňáky. Nakonec viděla tyto i o kousek dál plameňáky kubánské a chilské. Ti jsou oproti růžovým mnohem intenzivnějšího zbarvení

Samozřejmě i občerstvení bylo. A bodlo, protože byl hlad i žízeň

Bobule rok 24

Bobule rok 21

Samozřejmě že tohle nejsou všechny fotky, těch je mnohem víc a najdete je tady