S Bobulí ....

 

.... u koní, jsme skončily minulý pátek s dcerou. Bylo

ještě pěkně, a tak jsme se šly podívat za strejdou Ondrou, koníkama a kozou Vlastou. Z osazenstva stájí tu ale byli jen máma s už zas o něco větším hříbětem a líná koza Vlasta siestovala na sluníčku a jelikož jsme jí asi přišly jako někdo, kvůli komu nemá cenu vstávat, ležela spokojeně a jen občas po nás otočila hlavu. Kobylka mi pózovala jako profesionální modelka, prcek (no jestli se to tak dá říct, je skoro tak vysokej jak já) byl samozřejmě zvědavej jako vždy a Bobule z toho všeho měla prču ....

Ovšem náladu na focení moc neměla, okamžik po té, co jsem jí zvěčnila se uraženě otočila a kategoricky mi řekla " Nefoť mě, nechci to! "

Ovšem máma fotit směla ...

Před necelým měsícem mi dcera dovezla od kolegyně z práce půl tašky nádherně voňavých kdoulí. O kdoulové marmeládě jsem četla jen samé superlativy a to samé o rosolu. Nemluvě o tom, že kdoule jako takové jsou velmi zdravé ovoce. Jen mají jednu chybu, nedají se jíst .... tedy ne v syrovém stavu. To jsou tvrdé a šíleně kyselé. Kam se hrabe citron! pro veškeré použití se musí nejdříve tepelně upravit. Použití je tedy nasnadě, všude tam kde se dávají hrušky nebo jablka je můžete vrazit. Péct s nimi kachnu, dělat z nich výtečné koláče, džem, marmeládu nebo želé. Případně pokud nemáte rádi sladké  křížaly, tak kdoule jsou na ně výborné, nebo je smíchat s jablky. Dál si z nich můžete usušit voňavé dekorace na vánoční výzdobu. Nebo, stejně jako to dělaly naše babičky a prababičky v dobách kdy nebyly žádné osvěžovače vzduchu a aviváže, a naopak kdoule byly u každého stavení, dát je do skříně s prádlem. Ale rozhodně je do prádla nezahrabávejte, to by jste se dočkali nemilého překvapení v podobě shnilého ovoce a těžko vypratelných skvrn na prádle ...

Kdoule mají buď tvar jako jablko, nebo jako v mém případě, hrušky.

O marmeládě a rosolu všude na netu psali že má barvu od jantarové po tmavě červenou ... no nevím, dělala jsem pět várek, všechno bylo spíš oranžové nebo tmavě jantarové ... Chuťově je to něco mezi hruškou, jablkem a citrusy, při vaření voní celý barák, a chuťově taky moc dobré, zvlášť ten rosol, do kterého jsem podle receptu přidala šťávu a uvařenou kůru z pomeranče. Vzhledem k tomu, že kdoule mají mnohem víc pektinu než jablka, nemusíte ani používat želírovací přípravky, ale poslední várka rosolu mne vypekla, už jsem do ní nacpala čtyři pektogely, a furt to neztuhlo, budu muset ještě asi do toho vrazit želatinu ...

Já tam prostě tu červenou nemůžu najít ani v nejmenším ...