.... trochu nezvyklý způsob reakce na vaše komenty k minulému článku. Když jsem si je četla, bylo v nich viditelné či skryté jedno poselství. A to, že všechno je šumák, jen když je člověk zdravý. To je to co bych měla upředňostňovat nad problémy materiálními. Že ze všeho se dá vylízat. To dá, a taky jsem se z toho všeho s větším čí menším úspěchem vylízala, jenže ta dlouhá cesta mne také stála hodně sil, a těch už se teď, když by nejvíc byly potřeba nedostává. Zvlášť těch posledních osm let nás vycucalo. Ze všeho. Ze zdraví, z rezerv, z citů. Zjistila jsem, že se musím spolehnout jen sama na sebe, ten kdo by mi měl být oporou jí není ani v nejmenším.
Je pravda že po tom co se stalo tobě Marto, nebo Janinko tobě, po tom onemocnění tvé švagrové Simi které si s ní prožívala se věru stydím. A hodně .... Jsem na tom stále přece jen dobře. Jenže ony ty problémy z minulosti přinesly jednu věc, která mne ničí a to je pocit nejistoty. Já prostě musím mít jisto, pak jsem schopná bojovat, a to teď ztrácím, nemám ho. Tím pádem ztrácím půdu pod nohama a pak stačí málo a začnu se sypat ....
Berte tedy tohle jako mou odpověď a vysvětlení proč je pro mne tahle situace zatím tou nejhorší.
Tak a aby to nebylo jen o povídání, bude i pár obrázků...
Dneska se podíváme do světa který skrývá mech ...
Odhalila jsi před blogovým světem své obavy, své slabé místo, svůj strach, - klobouk dolů. Nedávno jsi tady napsala otevřeně svůj názor na politiku - klobouk dolů. Za mě jsi statečná ženská, která se pere se situacemi jak lev. I když se Ti to nezdá, jsi silná, ptž jsi se nezbláznila, umíš nás potěšit svými krásnými fotkami, škoda že se třeba zrovna focením nemůžeš v dnešní době živit. a ještě si neodpustím, nevím jestli Ti měly ty komenty ukázat, jak to mají všichni těžké a co je opravdu průšvih. Já jen vím, že každý máme to svoje, co nás sráží na kolena a vážit co je těžší, bych si netroufla. Howgh Lenka.
OdpovědětVymazatKaždý si neseme nějaký svůj kříž, těžší či lehčí. Já se normálně snažím své problémy neventilovat, nebo aspoň ne moc veřejně, jen občas prostě když už se mi zdá, že je toho moc napíšu mejla osobě která mi řekne jseš blbá, vykašli se na to a já zjistím, že má pravdu. Jen ve chvílích největšího strachu občas vybluju něco na blog, neb jak známo, sdílená bolest menší bolest, a nakonec právě díky těm komentům zjistím, že vlastně jsem pořád na tom asi dobře a že zbytečně fňukám...
VymazatDvojka je báječně jiskřivá!
OdpovědětVymazatS mezikroužkem má ten nikon úžasný bokeh a jiskřivost
VymazatPřed pár dny jsem si zapsal jednu příhodnou větu z Voskovcova dopisu Janu Werichovi z prosince 1969: "Energie, kterou kdys bylo snadno nabírat po plných sběračkách a eště člověk marnotratně bryndal a plýtval, tedy tuto energii dnes dlužno pracně vyškrabovat nožem ze záhybů džbánu." No jo, co nám zbývá, tak já jdu pro ten džbán :-).
OdpovědětVymazatOba pánové byli velice moudří. Ta věta je velmi pravdivá! Hele, nevíš náhodou kam jsem ten džbán dala? ;-)
VymazatVendy, už jsem to psala, každý to má nějak nastavené, pro každého z nás vypadá problém jinak. To ale neznamená, že je to špatně. Přeji hodně sil, i když vím, že s věkem jich ubývá:
OdpovědětVymazatTo tedy. A čerpat z radostí jde jen opravdu malounko....
VymazatVendy, také jsem Ti ještě napsala komentář k minulému příspěvku. Je dobře, že jsi ho napsala, možná, že je nás tu víc s takovými problémy, jen jsme ještě nenašly odvahu se z nich vypsat.
OdpovědětVymazatTvoje krásné fotografie jsou každodenní terapií, kdy můžeme alespoň zapomenout na situaci, která je pro nás nová a učíme se ji přijmout. Musíme být obezřetní, když jdeme na nákup a musíme dodržovat opatření, která nás omezují. Nemůžeme za svými blízkými. Včera jsme chtěli jet na výlet. Při obouvání mě louplo v zádech, mělo to být varování. Jenže já blbka hrozně chtěla ven, když je tak krásně. Byla z toho jen krátká procházka a teď se ploužím po bytě v pyžamu. Takže se pokorně kurýruji.
Drž se, budu držet palce, aby to bylo dobré. Růža
Díky za poklonu fotkám...
VymazatVidíš, zapomněla jsem napsat to hlavní. Mikrosvět mechů je úžasný, díky za něj.R.
OdpovědětVymazatVendy, moc Ti přeji, aby se vše zklidnilo a aby ses dál mohla radovat ze života a třeba i z fotografování. Nevím nic o Tvých problémech a věřím ti, že současný stav tě děsí, ale snad to oba ustojíte a zase bude tak nějak líp. Moc bych ti ti přála. Drž se, fotky máš opravdu nádherné, ostatně jako vždy.
OdpovědětVymazatPřeji ti pohodový Velký pátek. D.
Myslím, že na zklidnění si budeme muset všichni hodně dlouho počkat a obávám se že to bude hodně bolestivé čekání.
VymazatHele, já nevím, jestli to můžu říct na plnou hubu ... ale letos ti to nějak lépe fotí !
OdpovědětVymazatFakt, mám za ty poslední měsíce pocit, že jsi se posunula a klidně mne můžeš poslat do prdele, ale je jedna hezčí série fotek než druhá.
Je možné, že ti to teď přijde lepší, proto, že jsem tímhle sklem strašně dlouho nefotila, a že vůbec jsem se v poslední době na detaily moc nesoustředila, protože to přes zimu venku moc možností nedává. Bylo to víc o výletech ne, o detailech....nebudu tě posílat nikam, protože jsi mi podrbala moje ušlápnuté ego!
VymazatTy moje ušlápnuté ego, věř, že jen co bude normální pohyb, sejdeme se a vyrazíme, třeba takové Průhonice, no díky teplým dnům asi rozkvetlé nestihneme.
VymazatAsi máš pravdu, poslední série fotek jsou hodně na dřeň, jsou barevné a víc mne oslovují než cestovní. Ale to je můj úhel pohledu.
Průhonice jsou skvělá cvičná trasa na detaily! Opravdu na jaře nejhezčí, ale i v létě se tam dá něco málo rozkvetlého najít. Anebo si jen tak sednout na lavičku, zavřít oči a poslouchat ptáky a cvrčky....
Vymazat👍!
OdpovědětVymazatDrž se!
Helena
Budu se snažit!
VymazatMechy mne fascinují už od dětství a jsem rád, že jsem na těch fotografiích se podíval na podrobnosti tě džungle v mslem"
OdpovědětVymazatNěkdy to opravdu džungle je, když to vezmeš hodně zblízka!
VymazatVendy, přeji ti hodně sil a až to půjde, odraz se ode dna. Opět nádherné fotky.
OdpovědětVymazatDěkuji!
VymazatVendy, přeju, ať je brzo lépe. Najít si malé drobné radosti, které tě posílí.
OdpovědětVymazatFotky krásné.
Držím palce.
K těm malým radostem. Kdysi jsem měla na druhém blogu takový projekt. Celý rok zapisovat malé radosti které se ti udály každý den. I když člověku může přijít tenhle projekt jako trivialita, kolikrát zjistíš jak je těžké tu radost objevit!
VymazatVendy, každá máme už něco odžito, máme spoustu zkušeností. Tvoje životní peripetie jsou opravdu nezáviděníhodné. Přiznám se, že pro mě by asi byla nejhorší zkušenost bití. Ale jak se znám, určitě bych to nenechala dojít takhle daleko. Na mě by vztáhnul ruku jednou! Vím, neznám pozadí, nikdy jsem to bodhudík nezažila. Ale v porovnání s tím mi tato nezvyklá situace s koronavirem přijde jen jako "zdvižený" prst. Jakési varování. Takže hlavu vzhůru, už jsi zažila z mého pohledu horší věci, bude zase dobře!🧡😊
OdpovědětVymazatSnímečky jsou hodně, hodně zajímavé a moooc krásné!👏👍
Přeji krásné, zdravé, pohodové svátečních chvíle plné lásky a radosti.🧡🌞🌷
Věřila jsem, že se dokáže změnit, dokonce pár měsíců po narození dcery to byl skvělý táta a manžel. Jenže jestli v tom hrál roli pracovní kolektiv, nebo co, pak to zas najednou začalo jít od desíti k pěti a já po roce prostě odešla a rozvedla se...
VymazatTvé fotografie jsou,jak z jiného světa.Je to veliká nádhera.Ponořím se do nich a jsem spokojená.
OdpovědětVymazatTaké musím mít jistoty,jsem kozorožka.
Hodně sil