Bobeš, Mates a co se dělo za posledních pár dní ......

Uplynulých prvních devět srpnových dní

bylo ve znamení nejen solidních veder (jako už delší dobu) ale

i práce a rozčilování. Nerozčilovala mne ani ta práce ba ani ta vedra,

i když bez možnosti naložit se do bazénu a zvlášť po namáhavé práci na

slunci to bylo, alespoň pro mne, hodně kruté. Rozčiloval mne totiž nepoměr

mezi rychlostí odpojení mobilních dat a pomalostí jejich znovupřipojení. Od dne

zaplacení v pondělí do dne našeho odjezdu v neděli totiž mobilní operátor je nebyl

schopen znovuzprovoznit. Takže jsem musela první dny používat svých ubohých volných

300 mB která mám k tarifu což se byť jen přečtením mejlů a odpovědí na vaše komenty

vyčerpalo za dva dny. Ještě že ve finále jsme měli tolik práce a tak nabitý ten týden co

jsme na chatě se synem trávili, že jsem se vlastně k noťásku pořádně ani nedostala. Jen

postahovat fotky, a pak se postarat o jídlo, zchlazení organismu a najednou byl večer a

relax u telky nebo knihy. Řeknu vám, že momentálně nemůžu ani vidět vysokou trávu

ani ovocné stromy a dřevo tak nějak vůbec. Protože přesně tohle všechno dát do

pořádku nás čekalo. Jelikož jsme se letos na chatu nějak moc často nedosali

čekalo nás tam jak v květnu tak i teď nemilé překvaení. O tom, jak mi ČEZ

ve spolupráci s Českou poštou nedoručil upozornění o tom že se pod

vysokým napětím které nám bohužel vede přes pozemek bude dělat

průklest stromů a jak mi nakonec ty stromy dokurvili

jsem se už zmínila v květnovém článku o dandičím

sletu na Dobříši. No a

nás teď čekala náprava škod. To jest ořezat a naporcovat,

uklidit a dát stromům jakýs takýs tvar aby to vyhovovalo jak esteticky,

tak splňovalo podmínky výšky 2,5 m. Nakonec jsme to nějak zvládli, ale jeden

strom musel jít dolů. Tak nebylo to až tak škoda protože to byla jabloň která

neměla moc dobrá jablka takže moc velká škoda to nebyla. Druhé nemilé překvápko

bylo seno do půl pasu, z trávy která mezitím narostla. I to synátor nakonec díky křoviňáku

zvládnul a tak jsme se mohli vrhnout na další. A to bylo pokácení pár tenoulinkejch borovic

u plotu které sice původně měly jaksi pohledově bránit, jenže se nějak vytáhly do podoby

hubených tyček se třemi či čtyřmi větvemi navršku, a jednoho smrku který byl hned vedle

chaty a překážel jak světlu, tak i pohybu okolo. Navíc jak jsme zjistili po jeho uříznutí, už

měl vnitřek pěkně chycený takže by navíc ještě mohl při nějakém větším větru na chatu

spadnout. Posledním a nejtěžším úkolem se ukázalo zkrácení špičky dalšímu smrku,

která byla sama o sobě tak silná jak ten který jsme pokáceli hned vedle chaty.

A co čert nechtěl, vzala připádu jinou směr a vlítla na zahradu naší ne

zrovna příjem,né sousedky. Tak ono by to vcelku nevadilo protože

na chatě nebyla, ale druhým zákonem schválnosti bylo to, že za

dvacet minut potom přijela. Mysleli jsme že to stihnem

odstranit dřív, ale bohužel. Nejdřív ječela jak cvok,

ale když viděla že nemá nic poškozenýho a že

se snažíme to co nejrychlejc naporcovat,

tak zkrotla a dala pokoj.

A nás opět čekalo řezání a tahání větví a tvoření

kup které bude potřeba nějak zlikvidovat, buď spálením nebo sešrotováním.

Takže máme o další program při příštím pobytu opět postaráno. A všechno tohle

jsme dělali pěkně za toho největšího vedra. Popravdě jsem už čtvrtý den v duchu

proklínala všechno, stromy, ČEZ, vedro i synátora kterej nebyl schopnej vylézt

z pelechu dřív než v jedenáct. Dodělali jsme tohle všechno v pátek, a v sobotu

si užívali jediný den bez práce. Vyrazili jsme na Dobříš a prolezli křížem krážem

anglický park i park francouzský kde se to jen hemžilo svatebčany, protože díky

datumu 8.8. na zámku jely svatby jak na běžícím pásu. Dorazili jsme na chatu a já

padla do křesla a už jsem chtěla jen domů, do vody, a nevylézt z ní celý den.

P.S. Zatím jsem od nedělního příjezdu v ní byla jen necelou půlhodinu.

Pro změnu lítám po baráku a uklízím, peru a jinak napravuji ten můj

týden nepřítomnosti a mužova hospodaření. Ještě že ten si udělal taky

volno a na týden odjel za sestrou. No a aby toho nebylo málo, v sobotu

dorazí opět po roce moje silně negativistická kamarádka s dcerou a

bude zas "veselo" ......

---

Bobeš zůstal tentokrát doma, jak kvůli tomu že jsme nemohli dělat a

zároveň hlídat aby se u nás na zahradě neobjevil sousedův pes s kterým

si hoši vůbec nepadli do oka i kvůli tomu že kdyby se zas vyvrbil

nějaký zdravotní problém tady by byla veterina nadosah, kdežto na chatě

ani nevím kde nějaká je..... tyhle fotky vznikly před odjezdem, když jsme se byli

navečer když už bylo vcelku příjemně, spolu projít.

Z Matýska je už velkej půlroční kluk, samá noha. Je jak pytel hadích ocásků ale občas

dokáže i poslouchat .....