Síň U Anděla a Macocha zdola ....

Ze Stalagmitové chodby se po dalších schodech dostaneme

v našem jeskyním putování do síně U Anděla. Svůj název získala

po výtvoru, který vypadá jak anděl se svěšenými křídly. I když se cudně schovává

za nádhernou třpytivou Drapérií. Je tu i Sloní ucho, k němuž se váže pověst, že jen

žena věrná a hodná se protáhne otvorem v něm. Vzhledem k tomu, že otvor

je vážně dost malý, asi se žádná taková hned tak nenajde

Odtud vede cesta už jen ven, na dno Macochy a tady na mne čekal ten nejsilnější

zážitek z celého dne. Když vyjdete z podzemí octnete se totiž úplně někde jinde.

Smaragdová zeleň mechu, vůně, věčný závoj mlhy, jezírko s tyrkysovou vodou

a do toho úchvatné tóny hudby v nádherné akustice. Pro mne to bylo jak

rána palicí, něco tak nádherného a silného, že jsem se, jako vždy, když se

musím sklonit před majestátem přírody či umem lidí z minulosti nezadržitelně

rozplakala. Ani nevím co průvodkyně vyprávěla, já byla prostě úplně jinde

a v jiné dimenzi. Ještě že jsem šla jako poslední ze skupiny, že jsem se

mohla se svou uslzenou tváří otočit a schovat. Byla bych tam vydržel stát

a dívat se hodiny, což nebylo možné, protože už nás zase honem popoháněli

ke vstupu do dalšího podzemí, a to na plavbu lodí po říčce Punkvě. I zde

jsou krásné krápníkové partie, ale spíše jde menší úseky. Trochu víc toho najdete

při zastávce v Masarykově (dříve Pohádkovém) dómu. Jenže tady už mi odešla

baterka a ta druhá ležela pěkně přiravená doma na stole..... takže z něj fotky

neuvidíte. Fotila jsem sice mobilem, ale to jsem ještě ani nestáhla, tak nevím

jaká je kvalita. Pokud to bude k něčemu, ještě jsem fotky přidám.

Jo, a od dcery jsem se později dozvěděla, že i na ní to zapůsobilo

naprosto stejně a že i ona zaslzela....

---

Drapérie zakrývající Anděla

Jak je vidět, Anděl má hlavu v oblacích, takže jsou z něj vidět

jen složená křídla a říza

Sintrová jezírka. Zde všechno vypadalo jak z ledu. Jednu ruskou rodinku

musela průvodkyně neustále usměrňovat aby na všechno nešmatlali.

taky jsem měla velké cukáíní si sáhnout, ale respekt nedovolil....

A jsme v deštném pralese....na fotkách to tak nevypadá, ale je to úžasný

okamžik když tohle vidíte. Bohužel, video jsem sice natočila, ale mám

problémy je dostat z foťáku do počítače, takže tu krásnou hudbu vám

tady nezprostředkuji ....

Ten opar zvrchu vidět není, to až zespoda. Je tam a je tam pořád a dodává

tak tomu místu ještě větší zdání že jste někde ve Ztraceném světě Artura Conana Doyla

Jezírko víc přiblížené. Někde nad ním je vchod do Amatérské jeskyně.

Největšího jeskynního komplexu u nás, ale návštěvníkům je přístupná jen

při zvláštních příležitostech. A ty budou letos v listopadu, 12.-13.11 a 26. - 27.11.16

Ovšem jen pro ty zdatné, kterým nevadí se pohybovat v jeskyních které nejsou

upraveny pro návštěvy. Takže holiny, přilba (klidně cyklo) a baterka.

Ale za tu krásu to určitě stojí....

I tady je vchod do některé z jeskyň, i když opět jen pro speleology

Pár posledních snímků z plavby po Punkvě, měla jsem jich sice víc, jenže i když se zdálo, že

loď pluje pomalu, při zákazu focení s bleskem byly všechny rozmazané.

A nakonec nádherná zelená voda Punkvy. Na začátku plavby byla kalná a hnědá

ale čím hlouběji jsme se nořili do jeskyní, tím čístší a průhlednější byla. A

není to tím, že by ji zespodu osvětlovaly zelené reflektory, ona opravdu tak zelená je.....

Tolik jeskyně a Macocha. Nahoru jsme se nechali vyvézt lanovkou a pak už jen posezení u kávy,

na méně frekventovaném místě u parkoviště ještě pozdní oběd z vlastních zásob a cesta domů....

Já doufám, že se znovu do těchto jeskyněmi prošpikovaného koutu dostanem a podíváme se

do dalších komplexů. Vždyť jich tu je spousty!