Miro "Meki" Žbirka .....

V době před výletem na Macochu,

se opět konala v Třebové každoroční akce jménem

Týden sportu, které ovšem místní neřeknou jinak než Týden chlastu.

Je to proto, že sportovní aktivity probíhají dopoledne, ale zbytek dne

jsou až do ranních hodin obléhané stánky s všemožnými značkami piv.

Odpoledne a večery pak vyplňují kulturní pořady, povětšinou vystoupení

různých místních skupin, ale i pozvaných zpěváků zvučnějších jmen.

Velmi podobná akce se koná zhruba týden před v Ústí nad Orlicí, a tam

jsme popravdě většinou jezdili za dobrou a kvalitní muzikou. Ony

totiž ty regionální, povětšinou country skupiny jsou na jedno brdo a

dají se poslouchat opravdu jen chvilku. Už předloni se ale ukázalo,

že konečně pořadatelé začínají uvažovat směrem, že méně je více

a začali zvát méně kvalitních účastníků, ale víc těch opravdu

dobrých kteří mají co říct. Takže předloni to byl třeba Václav Neckář

Pavel Spálený, na závěrečný den skupina Katapult, vloni Sto zvířat,

Kristýna a letos to byly skupina České srdce, Tereza Kerndlová a

překvapivě uprostřed i několikanásobný Český i Slovenský zlatý

slavík Miroslav Žbirka, tedy spíše Miro nebo Meki Žbirka.

Bohužel, protože jsem měla celý týden službu v hospodě, na České srdce

jsem se nedostala což mne mrzí, hlavně jsem ho chtěla vidět

a slyšet díky jeho zakládajícímu členovi a geniálnímu houslistovi

Karlu Holasovi, hrajícímu i v mém milovaném Čechomoru, ale

Mira už jsem si ujít nenechala, ostatně vyrazilo na něj i šéfstvo,

takže se zavřelo a bylo.....

A na co jsem byla tedy hodně zvědavá, jak dlouho se bude hrát

a jak se zachovají pořadatelé, protože každého hudebníka či skupinu

bez milosti zařízli v deset, protože ač je tu taková akce jen jednou za rok,

místní si stěžovali na hluk a vydobili si konec každé produkce v deset nula nula.

Ale že tam do rána vyřvávají opilci, to už je jedno.

Takže v půl deváté byl nástup na produkci, která se ovšem zpozdila o dobrou

půlhodinu, takže místo v devět začal Miro zpívat až o půl deváté.

Náměstí bylo plné až na doraz, spousty lidí spíš už jen vzadu poslouchali než

viděli, ale i tak to stálo za to, protože co si budeme povídat, Miro není

ten kdo by pořádal nějakou pódiovou show, spíš se řadí k těm statickým

interpretům ale jde spíš o jeho texty a písně. Ale je to ohromný profík,

člověk na kterém je jeho poloviční anglický původ znát každým coulem, a

tak se jeho koncert řadí hodně vysoko mezi kulturní zážitky které jsem tady

a v okolí absolvovala. Jen jsem byla zlomyslně zvědavá, jak si poradí pořadatel

se zpožděním a jak se zachová. Utne? Neutne? Neutnul a koncert trval až do třičtvrtě

na jedenáct.....

---

Jelikož jsem si vybojovala místo kousek pod pódiem, a navíc zas byl v akci teleobjektiv

fotilo se odcela dobře, i když samozřejmě občas se nějaká překážející hlava ukázala.

Na Kaťácích jsem to vychytala, jelikož byly v různých místech rozestavené komínky

z palet vlezla jsem si na ně. Letos tam byli sice také, ale okupovali si je místní

kelímky s pivem a jinými pochutinami a když jsem slušně poprosila dámy sedící na

nich za mnou, jestli bych si nemohla stoupnout ZA NĚ, byla jsem odpálkovaná

že by neviděly! Schválně jsem se občas otočila abych se podívala co ony,

a ony si tam spokojeně dřepěly a povídaly. Takže stejne ani nekoukaly, ani se nenamáhaly

zvednout.... Koncert a vše co se dělo před ním střídavě moderoval

Petr Jančařík a skorodomácí Jan Čenský, bez kterého se neobejde ve městě

asi žádná větší kulturní akce.

Nechybělo, stejně jako každý rok taneční vystoupení. Letos jsem fotila

tanečnice jen minimálně, ale nedalo mi nevyfotit tyhle malé holčiny.

Už proto, že byly tak parádně neonové. Ostatně si říkají Neónky ....

A pak už se před lidi postavil dosti drobný postavou, ale velký profesionál

Miro Žbirka. Lupnul všechny svoje pecky a všichni je s ním zvesela pěli

pospolu

Úsporný v pohybu, úsporný v gestech, ale v žádném případě ne nudný....

...... s nesmělým milým chlapeckým úsměvem

přivedl si i hosta. Zpěvačku Martu, s kterou zpívá písničku Čo bolí, to prebolí ....

Že jeho velkou láskou a inspirací jsou Beatles, ví asi každý a je to

i vidět v okamžiku, kdy začne zpívat Hey Jude. V tu ránu je na pódiu

někdo úplně jiný.

A už jen rozloučení a moc dobrý pocit ze skvělého vystoupení.

Na podzim bude mít v Čechách pár koncertů, na které se mu po dlouhých desítkách let

podařilo získat svou bývalou pěveckou kolegyni a ve své době jednu z nejoblíbenějších

československých zpěvaček ,Mariku Gombitovou. Myslím že to bude hodně zajímavý

a jímavý návrat. Takže Brňáci, Ostraváci a Pražáci, máte šanci!