Romantika, to je moje .....

Dívám se na strop kde sluníčko vykresluje různé obrazce a je mi nádherně....

Aby taky ne, po tak krásném milování....

"Zbožňuju milování s tebou"

....tak to říká můj guru, můj učitel který mne provází milováním po cestách po kterých jsem ještě nikdy nešla, a to už je mi sakra nějaký ten pátek.

"Hmm, to mi ještě nikdo neřekl...."

"Protože neměl možnost ještě nikdo  vychutnávat tvoje zrání tak jako já!"

"No mě milování s tebou taky chutná, ne že ne....!"

Protahuju se a je mi jako..."Tváříš se jako kočka která právě vypila misku smetany" . Sakra, on snad čte moje myšlenky či co? Přesně tak se cítím, jako spokojená namlsaná kočka. Aby ne, to co předcházelo bylo zase něco úplně jiného. Každým dalším setkáním se znovu učím poznávat další a další taje milování. Ale dnešní začátek byl opravdu, no....nevšední? Tak ono vařit kávu a při tom se milovat na pultu hned vedle se nestává často. Tedy mě už vůbec....

Od teď už nikdy nebudu vařit kafe aniž bych necítila jeho ruce které mne hladí a které ze mne s naprostým klidem sundavají jeden kus oblečení za druhým. Při tom slyším, jak i on ze sebe rychle svléká triko a kalhoty a najednou je ve mě. Něžně ale i pevně. Pokaždé mne překvapí jak skvěle do sebe pasujeme. Zaplní mne do nejmenšího místečka, ale zároveň tak, že to nebolí. Chvilku je v klidu ale pak začne jízda, a za chvíli jsem ráda že se vůbec držím na nohou.... V tom okamžiku mne opustí, otočí mne k sobě tváří a vysadí na pracovní pult. A bez problémů pokračuje dál. Vedle mne se vaří voda, hrnky nadskakují a já přestávám vnímat svět kolem sebe....

"Chci tě nahoře a budeš nahoře!" poručí si a odchází nahoru po schodech do ložnice. A já jdu za ním, abych splnila každé jeho přání do puntíku.

Chvíli se milujeme jako kdyby se skrze mne snažil zkrotit nesedlaného koně, chvíli je jak kocour a zakousne se mi jemně zezadu do krku....pak mne zcela uzamkne do svého těla tak že se nemohu hnout a sotva dýchám. A je zvláštní, že mi to vůbec nevadí. Naopak ta nemožnost se hnout, to spoutání jeho rukama mne ještě víc vzrušuje. Když si myslím že už mne nic nepřekvapí najednou mne jemně olízne ruku a lehce na ní foukne....je to něco úžasného a pak se pomalu přesunuje na různá místa mého těla a postup se opakuje, olízne a lehce foukne....běhá mi z toho mráz po zádech ale přitom chci ještě víc, nejraději bych kdyby mne celou namočil do rosy a pak jemně foukal, jak když matka fouká dítěti na bolístku.

Je skvělý učitel a průvodce, který dokáže ze mne dostat všechno to co bylo až do teď skryté, o čem jsem ani nevěděla že toho jsem schopná. Naučil mne i mít ráda své tělo, které jsem do té doby ne zrovna ráda ukazovala. Naučil mne hrdosti na to že jsem žena s velkým Ž.

"Na co myslíš?"

Otočím hlavu a setkám se s jeho očima....

"Na to co jsi všechno se mnou dokázal, co všechno si ve mě probudil"

"Nikdy bych nevěřila že něco takového dokážu vydržet, že neexploduju hned na začátku"

"Vždyť ti říkám, že zraješ a já si to náramně užívám..." No není sám kdo si to užívá....

Tak není to krásné když tohle řekne muž ženě?

Jo romantika, to je holt moje.......

P.S. Tahle povídka je čistá fikce a iluze !!!!! Tudíž prosím nespojovat s mým životem. Vznikla kdysi dávno v horečnatém obluzení moribundusem (ostatně jako pár básní) kdy jsem si říkala jestli bych dokázala napsat něco i lehce erotického jako třeba Collinsová či jiné spisovatelky píšící romány pro ženy. Nikdy jsem neměla pro ní tady na blogu využití, až teď se mi hodila pro téma žití v iluzích, protože sama je jen jednu velkou iluzí......