Letos je tomu 22 let co
bydlíme na vsi. Zahrada byla spíš jako sad a žádná část i když je hodně velká, nebyla věnovaná okrasné nebo užitkové části. A tak začalo mé úsilí vykřesat z ní něco co bude vyhovovat mé nátuře, zvyklosti být mezi kytkami a něčemu na co se dá i koukat. Užitkový charakter záhonů vzal za své už po nějakých sedmi letech, dokonce i některé záhony byly zpět zatravněné a ty zbylé přetvořeny na jeden velký okrasný. A právě předevčírem když jsem tak seděla v altánku a dívala se do přední části říkala jsem si že asi opravdu za těch 22 let zahrada získala svou tvář. I když to je pořád jen venkovská zahrada a výsadba probíhala stylem pokus - omyl bez pomoci odborníků. A po těch letošních vedrech je navíc i čtvrtina travnaté plochy totálně spálená, jak kdybych na ní vylila sud herbicidu.
Ale i tak jsem si říkala: Můžeš si holka dát pašana, zvládla si to celkem pěkně!
Zajímavé kontrasty v barevnosti i tvarech listů které tvoří škumpa, magnólie, vršek sousedovic borovice a sloup porostlý psím vínem. A když začne škumpa a víno červenat a zlátnout.....
Pašana si určitě můžeš dát. Vím, co to je a jakou z toho člověk může mít radost. Já už dlouhou dobu chystám seriálek o zahradě, ale nemůžu se k tomu dokopat. Mám tolik rozdělaných projektů. Já jsem vždycky záviděla lidem, co měli zahradu na rovině. Ale pak jsem si řekla, že přece jen ten svah se dá také nějak upravit a protože mohu samostatně rozhodovat teprve třetím rokem ještě těch výsledků moc není, jak bych chtěla, ale myslím, že je to lepší než když byla všude jen užitková půda. Ale naklánějí se betonové zídky, které drží svah a to je docela oříšek, nějak to musím řešit. Zatím jen provizoria. Altánek ještě nemám, ale třeba někdy pergolu, i když zase na druhou stranu, po práci jezdívám domů a tak by se mi líbily večery na chatě. Když tam mohu nkědy spát, tak jsem šťastná. Ale ty okolnosti doma.....Máš krásnou zahrádku a můžeš na ni být pyšná.
OdpovědětVymazat[1]: Díky za pochvalu. Altánek je jen takový s látkovou střechou a bočnicemi, takže se každý podzim musí část rozebrat a uklidit. Spíš bych brala tu pergolu, ale zase se tam dá sedět i když prší, to pod pergolou ne. Nemám totiž ráda pergoly zastřešené ale klasické jen s nějakýmy popínavkami kolem a na vrchu.
OdpovědětVymazatJe to paráda. Připomíná mi to Tajemnou zahradu, o které jsem četla jeden román. Bylo by se kam schovat. Jen dotaz: škumpa je jedovatá, ne? Vlastně ono je více rostlin a většinou krásně vypadajících jedovatých a nevadí to. Pergolu mají naši, ale ti si střechu z trámků udělali a dá se tam sedět. Altánek je také hezký.
OdpovědětVymazatZahrada je živý subjekt,který se neustále mění,i tehdy,když si ji uděláme podle svých představ,stále něco roste,neustále je co odtřihávat a vůbec nikdy nebudeme hotovi.Snažíš se,a je to vidět.Je to zvláštní,ale jsou chvíle,kdy se ti něco krásného vryje do duše,třeba letmý pohled do zahrady v určitém okamžiku nebo když jdeš kolem kvetoucí růže nebo právě na podzim různé zbarvení listů.A to je jako poděkování zahrady Tobě.Zimní přikrývka,která ztlumí hluk jiných ročních období.Je to jak symbióza,která snad každého nutí stále něco vytvářet,proměńovat,byt´ jen za chvilkové obohacení duše.
OdpovědětVymazat[3]:Škumpa má jedovatou nebo spíš alergenní šťávu. Ale rozhodně se nedoporučuje jí nějak cumlat! Tady nevím proč mají ve zvyku udělat klasickou pergolu, pěkně i s trámky a navrch prdnout vlnitej sklolaminát nebo nějakou jinou hrůzu....sedáváme s dcerou v altánku jak jen to jde, i když máme na terase taky sezení a velkej slunečník skoro přec celou terasu, ale v tom altánku sedáváme přeci jen víc a jak jen to jde....
OdpovědětVymazat[4]: Tady pršelo v sobotu celej den, v neděli od poledne až do večera. Jsem za to ráda, protože ten vláhový deficit je hodně velký....tak mám čas to je fakt, ale dělám spíš nárazově. Prostě mne to najednou chytne a jedu. Pak zase třeba měsíc krom sekání na nic ani nešáhnu. Protože si říkám že mě ta práce stejně neuteče. Jen se při ní víc zapotím. Dělat to každej den a jen proto že "bych měla" mne spolehlivě odradí a naštve. Odjakživa.
OdpovědětVymazatU té pergoly není sklolaminátová střecha. Tam si vyhráli s ohoblovanými prkny, upravenými a je to udělané šikovně šikmo kladené těsně vedle sebe a přes ně na opačnou stranu, takže tam nezatéká. Takže vzhled je přírodní. Hlavní je, že je kde posedět, ne? S pohledem na záhonky, na dvůr.
OdpovědětVymazat[7]: To ano...já mám ráda takové ty klasické pergoly, které mají volný vrch. Švagr v Černý Hoře jí má obrostlou vínem a u sloupků má fíky. Švagrová si vždck pochvaluje jak se tam večer krásné sedí, ozobává víno nebo baštěj fíky
OdpovědětVymazatVendy, zahradu máš krásnou. Koukám, že tam máš dost sekání trávy.
OdpovědětVymazatZahrada vypadá dobře, je taková odpočinková. Takže pokud jsem pochopila, je to zahrada jen okrasná a ne užitková?
OdpovědětVymazat[10]:Ano, pokud neberu v úvahu užitek z pěkného pokoukání
OdpovědětVymazat[9]: Na můj vkus až moc...zvlášť když to dělám skoro celý rok sama.
OdpovědětVymazat[11]: Přemýšlím, která zahrada dá více práce, užitková nebo okrasná - já měla na 80 % užitkovou - dnes jen balkon.
OdpovědětVymazat[13]:Tak vzhledem k tomu že musíš neustále hlídat agrotechnické termíny, a běda když se nedá kvůli mokru nebo mrazu do země ďoubnout a pak to zase musíš nahánět, hlídat před škůdci, před plísněmi postřikovat tak si říkám zlatá okrasná!
OdpovědětVymazat[14]: Taky mne to napadlo!
OdpovědětVymazatJežiš Vendy u Tebe na zahradě musí být nádherně. Už jenom z těch fotek na mě dýchá klid a harmonie a krása, hned bych si to u Tebe prošla a poseděla si mezi kytičkama a spočla. Souhlasím, zvládla jsi to bravurně, škoda, že nemáš foto jak to vypadalo před těmi dvaceti lety. My takhle taky zúšlechtili zahradu a pak ji prodali , musela jsi ale na tom strávit hodiny a dny a měsíce a roky práce - dovedu si to představit. Když to není u domu, tak jsme to nezvládali jezdit ještě na zahradu, pracovat u toho a vychovávat děcka. Možná jednou na důchod nějaká zahrádka bude . Jsi fakt šikovná zahradnice!!
OdpovědětVymazatTo není zahrada, to je park. Moc hezké.
OdpovědětVymazatDivoké zahrady mám ráda. Tajuplné, s nečekanými průhledy,lavičkami, kamennými koryty a nezvyklými artefakty obrostlými popínavkami. Ta tvoje je krásná. Něco v tom duchu mám také, jen je to zahrádka velmi malinká. Ta divokost se však nesmí brát tak úplně doslova, květena volně a bujně rostoucí, ovšem trávník mezitím posekaný. Lány brambor a ředkviček mě už dávno neberou. Jediné, co pěstuji pro užitek jsou bylinky a rajčata, protože my jsme velcí milovníci těchto plodů.
OdpovědětVymazat[16]:Mám a dokonce to je i na blogu jak ta zahrada vypadala. Pošlu ti pak odkaz. Ale někde jsme měli fotky kdy jsme tu byli úplně poprvé a ty nemůžu zaboha najít....To by byla pastva a srovnání.
OdpovědětVymazat[17]:Z tohoto pohledu to tak může vypadat, ale vzrostlé strmy jsou tam jen ta magnólie, škumpa a katalpa. Ale když to není zabráno takhle najednou z dálky tak to tak nevypadá.
OdpovědětVymazat[18]:Divoká se může zdát jen z tohoto pohledu, jinak je to normálně v mezích udržované. Ale taky mám ráda různá místa na sezení, máme altánek, terasu a pod růží jsem měla lavičku. Jenže ten strom po kterém se růže pnula se zlomil a tak se tam teď moc sedět nedá. Musím vymyslet nějakou konstrukci po které bych tu růži znovu pnula. Nejdýl jsem pěstvala hrášek a fazolky na zelené lusky. Rajčata tu moc dobře nejdou brzy chytají plíseň.
OdpovědětVymazatZahradu ti závidí. Máš ji nádhernou a že je část divoká? Z mého pohledu ani ne.
OdpovědětVymazat[22]:Není na ní nic divokého, všechno je náležitě obhospodařováno. To jen ten pohled dělá. Navíc jsem ráda že je to takhle navzájem se řadící, protože není alespoň od chodníku vidět, až na bránu z výjezdu, když si sedíme a relaxujeme.
OdpovědětVymazat