Zahrada....radost nebo starost?

....asi obojí. Když jste opravdu zapálený

zahrádkář, třeba jako byl Karel Čapek, je to pro vás něco jako droga. Sháníte, přesazujete pak zase jinam přesazujete, plejete, okopáváte a večer se nemůžete hýbat. Ale při pohledu na odvedenou práci máte takový hřejivý pocit u srdce. Když se dostanete k zahradě která je víc sad než zahrada, plné různých poloozpadlých staveb a plotů, bez jediného záhonku čekají vás mnohé večery kdy by jste se nejraději všeho vzdali, proklínáte svůj nápad chtít z toho udělat zahradu k obrazu svému. A vaše záda vám nadšeně dávají za pravdu.

Pokud ale nejste zapáleným zahrádkářem a máte spoustu dalších koníčků je zahrada řehole a věčná starost. Sekání trávy, plení neustále bujícího plevelu, přemnožení určitých druhů květin a úbytek jiných a s tím ruku v ruce v pravidelných pětiletých odstupech renovace celých záhonů, sestávající se z toho že vezmete rýč a na jeho hloubku všechno vyrejete, vyberete, roztřídíte a znovu zasázíte. A vaše záda vám vůbec nejsou vděčná a všemožně, tedy hlavně velkými bolestmi vám dávají najevo že tohle je tedy vůbec nebaví a že tohodle se nechtějí ale vůbec účastnit.

A pak také se může stát že jste takový mezityp, to jest člověk který má jak pracovní záchvaty trvající třeba dva měsíce střídající se z prodlevami a přestávkami trvajícími zhruba stejnou dobu. A váš cit pro zahradu a zahradničení osciluje pravidelně mezi neskonalou láskou a absolutní nenávistí při pohledu na jakékoli zahradní nářadí. Pokud se procházíte po čerstvě posekané zahradě a rozhlížíte se kolem sebe a vidíte ten pokrok a proměny kterými vaše zhrada za leta ničení si zad a rukou prošla říkáte si Jo, mám pěknou zahradu, povedlo se.

Ovšem v okamžiku když na záhonu který už tři měsíce dáváte dohromady a máte ho dokonale vypletý zjistíte že na něm opět bují vesele plevel vaše nálad klesne na bod mrazu a veškeré nadšení je to tam...

V tom okamžiku si říkáte: Sakra nebylo mi na sídlišti líp?

P.S.Proměny naší zahradě v čase můžete vidět zde:

Malé poohlédnutí zpět

...a pokračujeme ve vzpomínání

Snažila jsem se o pár zahradních panoramat která zachycují asi ty nejhezčí a nejzměněnější partie

A taky jak probíhala generálka záhonu. Tu hle část záhonku jsem zapoměla vyfotit před, ale věřte žeta džungle byla ještě větší než na té druhé půlce.....před

....a po

Momentální stav je takový že mám hotové dvě třetiny druhé části záhonu, jenže nejdřív deště a pak zase vedra práci zastavily. Je tu hodně jílovitá půda která když vyschne je jak kámen a pak se nedá nic moc dělat, zvlášť když potřebuju vybrat plevele až do posledního kořínku, což u takové bršlice je práce opravdu piplavá a v té zkamenělé zemině to jde opravdu velmi špatě. No a jak asi sami víte, toho deště je zase v poslední době pomálu.

A vítr se mi postaral o jednu nepříjemnost. Určitě jste tu zaregistrovali na fotkách že mám (tedy jsem měla) tu popínavou bílou růži vedenou po starém umřelém stromku. Jenže nějak jsem nezaregistrovala jeho rozklad a pak najednou fouklo a koukám strom spadlý....takže jsem musela z růžičky vystříhat všechny staré větve a nechat jen nové výhony které jsem zatím provizorně než pro ně vymyslím vhodnou podpěru přivázala na podporu z bambusových tyčí.(je to vidět na prostředním panoramatu)