Grafomraky ....

Po sobotním výletu následovalo

už jen večerní balení a nedělní úklid v chatě

a odjezd. Vždycky se mi těžce odjíždí, protože nevím kdy se zas dostanu

k tomu abych si na ní zapoustevničila. Ale věděla jsem že budu mít k dobru

ještě jeden týden na flákání (po tom týdnu pracovním to bylo potřeba) páč

manžel odjížděl na pravidelnou letní návštěvu za sestrou která hlídala neteři

počas jejich dovolené barák. Tudíž přede mnou byl týden kdy jsem se mohla

flákat bez výčitek na bazénu, nevařit moc jídel, cpát se melounem a relaxovat.

Nutné to bylo už z důvodu že o víkendu mne čekal příjezd kamarádky a její

dcery a v neděli i muže. Ten kamarádčin každoroční pobyt zde je dost vysilující

protože pokud neprobíhá něco podle představ její dcery je okamžitě zle a

následují hodiny a dny neustálého štěkání, křiku a mlácení dveřmi. Podotýkám

že dcerka není žádný puberťák ale třiadvacetiletá slečna bakalářka. Přes

sto kilo živé váhy. Ty dvě už mají tak chronickou ponorku, že se divím

tomu, že se ještě nepozabíjely. Neustále mne udivuje jak se ta energická

podněcovatelka mnoha dobrodružství a akcí stala zakyslou, negativistickou

a zcela zájmůprostou matronou. Jestli to udělal druhý sňatek s bodrým

moravským chasníkem jehož zájmem největším bylo co nejvíc houskových

knedlíků v mrazáku a lahváčů v lednici či zapracovaly geny, nevím. Jedno

vím ale jistě, že pokud si nenajde hodně rychle nějakýho chlapa, tak

ty dvě skončej jak Drahé tety..... a co mne ještě mrzí a vytáčí, že

de facto odsoudila svou dceru k tomu aby se z ní stal rozmazlený a

stále něco si prosazující a hlavně v budoucnu těžce nemocný spratek.

To že se dostala až do takové váhové kategorie je hlavně její vina.

Místo aby jí držela zkrátka a nenechala jí konzumovat neustále sušenky,

přeslazené limonády, tučné jogurty a další kalorické bomby ve spojení

s naprostou absencí pohybu, ještě ji v tom "pro klid duše a domaova"

podporuje. Už teď si mladá stěžuje na bolesti v koleni a nevidí, že

přitomto způsobu života je to první varování před mnoha horšími problémy.

Cukrovkou, vysokým tlakem(dispozice je) kloubními problémy a hlavně

problémy se srdcem. Jenže marno radit, marno nabádat vždycky se nachází

tisíce výmluv proč to nejde než jeden jediný důvod proto začít s tím

něco dělat .......

No nakonec jsem přežila tohle, přežila jsem i neustálé stýskání

na to, že nesvítí sluníčko, že to je jak naschvál, že se nedá koupat

v bazénu a že prší! Jako kdyby nebyly schopné pochopit protože

mají dovolenou, že ten déšť byl potřeba už někdy před měsíci a

že je příroda už v takovém stavu, že se z něj bude oklepávat ještě

hodně dlouho. Mnozí si teď asi myslí proč je tedy rok co rok zvu

když si pak stěžuju. Je to prosté. Je to moje jediná kamarádka

která mi po odstěhování z Prahy zbyla a která je ochotná za mnou

každý rok přijet. Známe se už od základky a zažily toho spolu

spoustu. Naše osudy si byly dost podobné, prošly jsme si obě

zpackanými manželstvími, můžeme se jedna druhé svěřovat

protože to je hodně důležité. Věříme si navzájem. A tohle vše

prostě stále převyšuje těch pár dní nepohodlí a nervování .....

Protože nebylo moc možností v minulých dnech fotit

vzala jsem zavděk zajímavými mraky, které dokonce natolik

zaujaly mého muže, že mne volal ať si vezmu foťák a jdu se

podívat. Byly opravdu zajímavé a tady ne moc často nevídané.

Aby to nebylo nudné, udělala jsem z nich tak trochu něco

vzáleně připomínající grafiku než fotky. Prostě grafomraky.....

Fotky vznikly 21.8. Možná se před 47 lety nad naší

republikou taky klenula takhle modrá obloha, já si to nějak

nepamatuju, ale je jisté že ty mraky které se pak nad ní

na dlouho stáhly rozhodně nebyly pro mnoho lidí tak pěkné

---