Jak jsem slíbila, tak činím. Dneska vám chci představit náš chlupatý přírustek do rodiny i obrázkově. Včera nám nešla skoro celý den elektrika, ve vsi přepojovali elektriku na nové sloupy a když jí pustili, už jsem svištěla do práce, a tak jsem se k počítači dostala až dnes. Jsou to fotky z opravdu prvních chvil, kdy zůstal s námi a já doufám, že i zůstane. Proč? Protože se můj strach který jsem měla z toho jak se bude chovat Bobeš stává oprávněným.
Nejdřív, když si myslel, že je Myšpulín u nás jen na návštěvě, choval se jako slušně vychovaný pes a s návštěvou si hrál. Jenže od doby kdy přišel na to, že není na návštěvě ale zůstane s námi, otočil a jen vrčí a na mladýho vyjíždí docela zle. Což znamená mít oči kolem celé hlavy a stále hlídat kde kdo z nich je a poslouchat jestli se ozve varovné vrčení a hned skočit a zasáhnout. Popravdě? Tomuhle napětí už jsem si odvykla a je to dost náročné si znovu zvykat.
Bobeše stále stavíme na první místo, hladíme, chválíme, mazlíme se s ním aby věděl, že o naší lásku nepřišel, no zatím to moc úspěch
nepřináší. Takže při dalším vrčení už přijde na řadu opačné chování, dostane prostě na prdel aby věděl, že pokud mu malej neubližuje, nebude ubližovat ani on jemu. Dneska zatím volí taktiku Nevidím tě, což znamená aspoň chvíli klidu.
Takže se seznamte, tohle je Grand Master z Roxburku sun
neboli Myšpulín. Tedy původně mu chovatelka říkala Mišelín,
on je totiž na půlroční štěndo pěkně vyžranej.... ale ten náš Myšpulín nám jde líp od pusy
Zvyknul si nesmírně brzy, ani nezaznamenal že mu lidská maminka ujela
A takhle se tulí
To máš krásný vánoční dárek, Vendy. Je vidět, že se mu u vás líbí a je v pohodě. Jo, jo, taky ty naše velké kožušky pořád hladím, aby věděli, že je mám pořád ráda. S malými vychází dobře a Bobeš si taky zvykne na Myšpulína a bude s ním lumpačit :-)
OdpovědětVymazatTak u koček to není tak nebezpečné když se perou, u psů to je o dost horší, tam to může zajít až k fatálnímu konci, což se u nás stalo. A já mám právě od té doby strach. Jenže tohle byla nabídka která se neodmítá a tak doufám, že to dopadne dobře.
VymazatJe to ňuňánek, snad se to brzy spraví :).
OdpovědětVymazatDneska Bobeš dostal na prdel když zas na něj ráno zle vrčel a od té doby okolo sebe chodí a Bobeš dělá jako že ho nezajímá. Ale přitom furt načuhuje. Ono pokud se nebudou kamarádit tak aby se aspoň tolerovali a nevyjížděli po sobě...
VymazatNo jo, musí se prostě srovnat, hoši. Ale myslím, že to zvládnete.
OdpovědětVymazatJá doufám. Už bych toho puclíka nemohla vrátit. Tak jsme se dohodly s chovatelkou. Že pokud to nepůjde a budou problémy tak by si ho zas vzala zpátky...
VymazatTak na úvod ....vypadáte velice spokojeně jako skupina.
OdpovědětVymazatMyslím, že nejsi začátečník a že eliminuješ nebezpečí, asi to bude běh na delší trať, romantická setkání bývají většinou jen ve filmech nebo na divadle, takhle to prostě je a na vás je to nějak přežít a sžít se. Že to není prdel jsem ti psala, naše Farkašová s tím bojuje přes šest let, bohužel. Povahy zvířat jsou mnohdy majestátní a srovnat se, je problém.
Držím palce, od srdce.
Je fakt, že už je to šestý pes v rodině, ale s Bobe, je teď to sžívání nejtěžší. Dřívější příchody do rodiny nebyly tak dramatický. V tomhle je tedy Bobeš největší oříšek. Ale včera dostal na prdel a od té doby se uklidnil. Dělá že mladýho nevidí. Dobře, nemusej bejt kamarádi na život a na smrt, ale aspoň ať se tolerujou.
VymazatTo je krásnej mazlíček. :)
OdpovědětVymazatJe to takovej plyšák ťunťatej....
Vymazat