V úterý byl les, středa byla věnována kafeti s kamarádem, čtvrtek propršel a přišel počasově příjemný a zážitkově suprový pátek. Měla jsem domluvený oběd s jedním z bývalých spolužáků a naplánované courání po Malé Straně a Kampě. A hlavně focení!!!! Na to jsem se těšila snad nejvíc. A na to, jak to tam po těch dlouhých letech, kdy jsem nezavítala vypadá. Musím říct, že jsem byla příjemně překvapená. Chvílemi jsem si připadala jak někde ve Francii, protože kavárniček, restaurací , vináren a vinárniček zde přibylo jak hub po dešti. Pod Karlovým mostem a na Čertovce to zas vypadalo jak v malých Benátkách. Včetně malých loděk a jejich lodivodů. A také jedno memento mori, jsem si nafotila, Památník obětem komunismu na pražském Újezdu, se sochami od Olbrama Zoubka. Je to místo kam směřují kroky mnoha turistů, a svým umístěním dominuje spodní partii parku okolo dolní stanice lanovky na Petřín a shlíží přes most směrem k Národnímu divadlu. Jen je možná chyba, že ony údaje o počtu obětí a vysvětlení kde zahynuli je pouze v češtině.....
Takže myslím, že můžeme to moje Pražské intermezzo zahájit....
Vendy jsem uplně uchvácena! Takových poznatků a takových věcí co jsi dovedla zachytit - měla jsi být reportérka!
OdpovědětVymazat[1]: Zase tak moc jsem toho nenachodila, je to takový uzavřený okruh a všechno je tak nějak u sebe....a mám to už z dob dětství a puberty schozené nejdřív s rodiči a babičkou a pak s kamarády a kamarádkami. Bydlela jsem kousek od Petřínských sadů a tak když se člověk skulil dolů, nebylo to až tak daleko, jen jsem si to teď oživovala... a to jsem toho ještě spoustu nestihla. měla jsem Bobeše na chatě samotného, tak jsem nechtěla aby byl dlouho sám.
OdpovědětVymazat