Ač má v názvu Malostranský, leží na rozhraní Smíchova
a Košíř. Z jedné strany jej ohraničuje ulice Vrchlického a z druhé ulice Plzeňská.
Malostranský se ale jmenuje proto, že v roce 1680, když v Praze řádila černá smrt
neboli mor patřil k malostranskému kostelu sv. Václava který byl v 18. století zbourán.
Ovšem název už hřbitovu zůstal. Díky tomu, že byl neustálým terčem nájezdů vandalů
(moje soukromá poznámka: Ono totiž okolo bylo totálně černo, tahle spodní část Smíchova
se cikány jen hemžila) je v současnosti uzavřen, ale po předchozí domluvě z členy spolku
kteří o něj pečují lze hřbitov navštívit. Ovšem jak se s nimi spojit už teta Wiki neříká.
Je fakt, že já na něm byla naposledy ještě někdy na základce a to je sakra dlouho. A
taky mi ač místnímu rodáku vrtalo hlavou proč Malostranský. Díky tetě Wiki už to teď vím.
O tomto hřbitovu se říká, že inspiroval Jana Nerudu k sepsání sbírky básní Hřbitovní kvítí.
Na hřbitově byly postaveny kaple sv. Rocha (1703) nejsvětější Trojice (1715) a kostel Nejsvětější
trojice (1831 - 1837)
V roce 1787 při reformě Josefa II. se z něj stal městský hřbitov pro celou levou stranu Vltavy,
tj. Hradčany, Malou Stranu a později i Smíchov. Když se započalo v roce 1884 s okolní zástavbou
byl uzavřen a jeho roli převzal hřbitov na Malvazinkách.
Bylo zde pohřbeno mnoho známých lidí, mezi prvními za morové epidemie Tomáš Jan Pešina z
Čechorodu, katolický duchovní, dějepisec a spisovatel. Největší náhrobek který tvoří jeho
dominantu patří hraběti a biskupovi Leopoldovi Thun- Hohenstainovi, ale pohřbeni tu jsou
Kryštof a Kilián Ignác Dienzenhoferové, Antonín Mánes, František Ringhoffer. Do roku 1951
zde byl pohřben i K.J.Erben. Jsou tu ale pohřbeni i mnozí významní lidé různých dějinných epoch.
Vedle kaple sv. Rocha je to Dr. Caspar Rojko, profesor dějepisu, spisovatel a člen kanonie Premonstrátů,
světící biskup František Vilém Tipmann, Marie komtesa Comorowská d'Orawa- Liptowa,
jejíž pomník nechala postavit císařovna Marie Anna, dále zpovědník císařovny Marie Anny don Aloisio Bragato,
sochař a řezbář Josef Malínský či Josef Vojtěch Hellich český malíř a řada dalších význačných osobností.
A jak jsem se k povídání o tomto hřbitově vlastně dostala? Jednoduše, měla jsem
totiž mejl od skorobrášky, že když jel náhodou okolo tramvají, všiml si že je hřbitov
otevřený a tak jelikož sebou měl náhodou foťák (no my fotošílenci to tak máme) vystoupil
a šel si honem něco nafotit protože si taky pořádně nepamatuje kdy vlastně ten hřbitov viděl
otevřený. Oni tam totiž členové spolku o něj pečující chodí uklízet. Takže se tam vnutil a
nafotil nějaké fotečky a jako rodákovi mi je poslal .
Přijměte tedy pozvání na malou procházku pod korunami stromů, v zeleném přítmí kde s tak
dobře rozjímá o životě vezdejším ....
Pomník Lepolda Thun - Hohensteina
Tuhle fotku mi poslal ještě dodatečně a nazval jí "Vrať se do hrobu ....." a prý chvíli
nepobíral komu ty věci patří protože široko daleko nikdo nebyl
Tam bych se ráda prošla, krásné náhrobky Poslední fotka je vtipná
OdpovědětVymazatNádherný hřbitov, Vendy, tam bych se dokázala procházet celé hodiny.
OdpovědětVymazatNa tomto hřbitově jsme byli asi před šesti lety na podzim Je nádherný, líbí se mi všude rostoucí a plazící břečťan Strávili jsme tam hodně dlouho a listí hustě padalo ze stromů a vypadalo to, jako kdyby listy pršely
OdpovědětVymazat[3]: Fákt? Tak to jste byli v místech mého dětství, školy a chození do hudebky Kousek pod nynější stanice tramvaje bývala stará a tam jsem vystuovala když jsem chodila přes Bertramku do lidušky na Na Santošku na kytaru. Nad hřbitovem zas bylo kino kam jsme pořád chodili buď s rodičema, nebo kámoškou.
OdpovědětVymazat[2]: No Bobí si už myslel že je naprosto zdravej a tak se vrací ke starej zlozvykům, takže udělal párkrát revizi kočkám v hajzlíku a sežral tam veškerá hovínka. Tudíž se mu pak udělalo pěkně šoufl a já popravdě myslela že nastala jeho poslední hodinka. Teď už je v pohodě a já se trošku prospala hodinku a něco takže už taky funguju.
OdpovědětVymazat[5]: No nazdar, ten má teda nápady!
OdpovědětVymazatTento hřbitov se mi vždycky líbil. Jezdila jsem kolem do Košíř. Působil na mě vždy tajemně. Bohužel jsem neměla čas tam někdy zajít.
OdpovědětVymazat[7]: To koukám jak je ten náš hřbitov profláknutej. Je to úplně stranou všeho dění ta naše čtvrť.
OdpovědětVymazat[6]: Oni to dělaj leta všichni, to je u psů docela normálka. Ale jak má teď to zažívání rozházený tak mu stačí málo a je mu hned blbě. A že toho tedy málo asi nebylo ....
OdpovědětVymazatVůbec by mě nenapadlo, že jsou ty fotky z Prahy. Zkusila jsem se tam dostat alespoň virtuálně, ale dá se chodit jen kolem plotu. Je skrz něj vidět dovnitř, ale ne moc.
OdpovědětVymazatVendy, tímhle článkem jsi mi udělala radost. Je to mystické místo, kam jsem moc ráda chodívala a kolem kterého pravidelně jezdím. Už i moje šestiletá vnučka z mého vyprávění ví o tom, že tu odpočívá Thun-Hohenstein, který vlastnil usedlost Cibulka, která leží nedaleko jejich bydliště a kam rády chodíváme na vycházky.
OdpovědětVymazat[11]: Poslala jsem ti odkaz na email.
OdpovědětVymazatVzrostlé stromy dodávají hřbitovu ještě tajemnější ráz, než jaký hřbitovy mívají. Mám ráda takové procházky. Pěkně zdokumentováno.
OdpovědětVymazat[11]: No a já ho pošlu zase ještě dál. Martinovi, kdyby se tam někdy chtěl zas zastavit. Aby měl víc času a ne jen tu chvilku kdy tam dodělávali tu svou práci. Ano, o tom že je čast zabraná na komunikaci na Wiki píšou. Právě proto se K.J. Erben stěhoval jinam
OdpovědětVymazat[10]: On byl Smíchov, Košíře a Motol či Cibulka místa kde bylo spousty zemědělských usedlostí a ty čtvrtě si svůj zelený vzhled udržují dodnes. jsou tu dosti velké parky a zelené plochy, vilové čtvrti se zahrádkami takže to jako Praha moc nepůsobí. Proto tuhle mojí část Prahy tak miluju.
OdpovědětVymazatVendy, už jsem našel ten odkaz:
OdpovědětVymazatKrásně břečťanem prorostlé.
OdpovědětVymazat[9]: Já vím, Vendy, sousedů pes to dělá taky.
OdpovědětVymazatKdyž jsem kdysi dávno bydlel v Řepích, jezdil jsem každý den okolo a o víkendech jsem se občas zastavil. Zrovna minulý týden jsem si říkal, že by se vyplatilo udělat tam někdy fotovýpravu .
OdpovědětVymazat[19]: Tak jak jsem teď koukala v tom odkazu na ten spolek, na podzim letošního roku by měl být otevřen po první části revitalizace. Jsem docela zvědavá jak to bude vypadat.
OdpovědětVymazat[17]: No je to vlastně jediná zeleň na tom hřbitově. Celoroční. Takže je to doslova zelená zahrada.
OdpovědětVymazat[16]: Paráda! Koukala jsem tam a už se těším jak ho budou zvelebovat. Jinak mám od Alenky kontakt přímo na tu paní která má na starost přístup na hřbitov a s kterou se to dá dojednat. Měl si opravdu štěstí že ti to tak vyšlo
OdpovědětVymazat[21]:
OdpovědětVymazat[23]: Pak je v tomhle tím geniálním (nebo milosrdným?)architektem příroda. Ale myslím že jí to nemusíme zazlívat..... .
OdpovědětVymazatTeda kdyby se o to místo někdo přestal starat, tak si ten břečťan vezme všechno!
OdpovědětVymazat[25]: Tak zase lepší tohle, než nějakej humus a bordel. když se o ty hroby nikdo nestará .... a pak, dodává to tomu hřbitovu určitou romantiku. I když já si ho pamatuju v trochu lepším stavu....
OdpovědětVymazatPěkný hřbitov a krásné fotky.Tam bych si dokázal představit několika hodinovou procházku
OdpovědětVymazat[27]: On zas tak moc velký není. I když tobě by to asi opravdu pár hodin zabralo. Je tam nespočet nádherných náhrobků a hrobek ale bohužel už v dost špatném stavu díky tomu že je tak dlouho zrušený.
OdpovědětVymazat[28]: A to je právě ono! Čím starší a zanedbanější,tím pro mě lepší
OdpovědětVymazatMalostranský hřbitov je takový krásně tajemný.
OdpovědětVymazat