Konečně! Konečně!!
Se taky panička uráčila, zvedla se od toho věčnýho špendlení a vyrazila s náma na procházku. Bylo krásně a tak jsme s Matesem vyfasovali obojky a takovou šílenost kterou nás k sobě připnula a pak ještě k vodítku.Připadal jsem si jak tažnej vůl! Mates samozřejmě jako plebejec vezme za vděk čímkoli, ale já, papírovej šampion si něco takového nemůžu nechat líbit! A tak jsem se po tom malým otravovi párkrát ohnal aby neotravoval a nechal mne abych se s takovou potupou srovnal.
Když jsme došli na místo kde nás vždycky panička odepíná z vodítek a máme tak celou dobu volný proběh, svitla naděje že se toho otravy zbavím, jenže....byli jsme sice odepnuti od vodítka ale panička nás nechala zrádně připoutané k sobě! Prej že Mates neuteče když ho budu kotvit já a já zase že budu mít víc pohybu! A taky že prej z důvodů bezpečnosti, že kdyby jsme potkali myslivce může nás hned najednou připnout aby nebyli kecy, že lítáme v honitbě na volno.... Pche....ví moc dobře že já mám své tempo kterým si užívám procházky a teď najednou to vadí a že prej víc pohybu.
Vyčůrat jsem se pořádně nemohl protože me hned Mates táhl jinam, já chtěl sem a on zase tam, panička s toho měla srandu a že prej se máme navzájem porovnat a že nám to neuškodí. Tak jsem nakonec jako starší, rozumější a zkušenější ustoupil a ve finále jsme se nějak porovnali, přestali se zamotávat jeden do druhého a taky se to dalo zvládnout.
Mates se tak soustředil aby se nezamotával že ani jednou neštěknul jak normálně mívá ve zvyku (ne že by to nevadilo, to jeho ječení je někdy fakt otravný) a když už sme se blížili domů dokonce už ani nechtěl jít po svejch a nechal se ode mne normálně táhnout po zádech! Tak nás konečně panička odepla a my si ten zbytek cesty odšlapali pěkně na volno. Že už prý taky tak nehrozí jak setkání s myslivcema tak i s divočákama... s těma kvůli nějaký divný nemoci která je pro nás pejsky a i kočky smrtelná. Copak jsme nějaký honiči? Nebo barvíři? Jsme norníci a jako takový na prasata kašlem, ale zase z druhý strany proč se do takovýho divočáka nepustit, že jo.
Poslední příkoří ovšem na nás čekalo doma, protože jsme se tak zasvinili, že nám musela panička osprchovat podvozky, a to já mám tak nerad....nevím co všichni furt mají proti nějakému blátu na packách a chlupech. Kdyby mě nechali v klidu na pelechu (nebo u nich na posteli) uschnout tak to ze sebe oklepu a je pokoj.
A že jim dělám bordel v posteli? No bóže, já taky mám v pelechu trochu krámů a nedělám z toho vědu....
No prostě ty lidi mají úplně jiné priority než my pejskové!!!
Příště nám může dát rovnou pouta!
Nech mě bejt a nemluv na mě...na tvý jezevčí rozumy není nikdo zvědavý...
Dělej, makej.....třeba nás konečně odepne!
Hele, taky cejtíš to co já?
Podobnost v postoji čistě náhodná
Trošku ozdob neuškodí...
Dáme fotbálek?
Všichni pryč, nefungujou mi brzdy!!
Tak kde je ta obrana, to zaspali nebo co?
A kde je vlastně i ten balon? Ať čichám jak čichám nikde ho necejtím....
Nyní víme, co si pejsci myslí o našem jednání.
OdpovědětVymazatKrásná reportáž! Bráškové mají krásný život!
OdpovědětVymazatPěkná psí reportáž
OdpovědětVymazatKrásně napsáno a nádherné fotky
OdpovědětVymazatTy jsi mi to, Vendy, psala už do komentáře a už tam mi to přišlo jako super nápad. Se psím komentářem a fotkama je to ještě lepší. Škoda jen, že není obrázek, jak jeden druhého táhne po zádech. Rozdvojku máme a moc ji nepoužívám, právě proto, že se při tom perou a motají, G to žere a vodí T....to ale na vodítku. Tenhle způsob určitě vyzkouším. Jen aby to nevytušili někam mi tu čertovskou pomůcku nezašantročili
OdpovědětVymazat[5]: Ono to e začátku byla dost dobrá komedie, jeden se motal do druhýho až se zamotali tak že se nemohli hnout. Ale pak se nějak sjednotili a bylo....oni na té rozdvojce na vodítku chodili bez problémů, aniž by se do toho motali, ale pak jsem je pouštěla na volno, takhle spolu šli poprvé. No to jak Bobeš táhnul Matese jsem necvakla proto protože jsem se lekla co se Matesovi stalo, tak jsem letěla k němu a stavěla ho na nohy, jenže on lehnul zas a zase se nechal táhnout, tož mi ho bylo líto a dala mu svobodu protože jsem věděla že teď už nikam dráhu nevezme....myslím že pokud takhle budou chodit častěji bude to bez problémů. Ale na chatě si to kvůli těm divokejm prasatům nelajsknu protože tam jich je opravdu strašně moc a ve středních Čecháchje 40% nakaženost divočáků Aujezkyho chorobou proti který není vakcína a nakažený pes nebo kočka do tří dnu umírá za strašných bolestí. Takže už se docela bojím je tam nechat volně běhat po lese. Takhle se držej většinou na cestě protože Bobeš chce čuchat cestu a Mates nemá na to aby ho přetáhnul tam kam chce on....
OdpovědětVymazatS psíky na procházce je vždy zábava.
OdpovědětVymazatTakové kšíry jsem si chtěla pořídit v době , kdy moje dvojčata začínala chodit. Aspoň bych je nemusela honit, když se mi děti rozběhly každé na jinou stranu a priority na jejich chycení byly přibližně stejné( jeden padal ze schodů, druhý se řítil pod kola auta).
OdpovědětVymazatPěkný
OdpovědětVymazatVendy, to je super!!! Skvělá reportáž. Úvodní povídání je perfektní a fotky vydařené. A jaký byl konec? Ve vaně?
OdpovědětVymazat[10]:Jo, jo....ve vaně
OdpovědětVymazat[8]:On Bobeš vypadá většinu roku takhle....načinčanej je jen na výstavách. A to je už vytrimovanej a začíná zarůstat. Je fakt že na děti by se tako dalo s úspěchem použít.
OdpovědětVymazat[10]:
OdpovědětVymazatPrima reportáž. Ještě jsi měla nafotit koupel.
OdpovědětVymazat[14]:To už tady bylo v jedné předvýstavní reportážičce
OdpovědětVymazat