.... jak by mělo. K problémům s Bobešem se ještě přidala i polovice. Včera se měl vrátit z chaty, leč nevrátil. Zavolal mi že se při zpáteční cestě vymlel na skútru, ten je jaksi porozbitý a on jen tak napůl. Tedy je celý obouchaný. Paráda. Jenže, co teď....
S Bobím nic moc, v noci doslova křičel bolestí, což je u teriéra opravdu už hraniční, mají totiž natolik vysoký práh bolesti, že jsou ve rvačce schopní se nechat i zabít, protože necítí bolest z ran. Takže dneska zas vet. Navíc jsem měla zítra odjíždět se synem na chatu já, aby se dovezly ještě ze Smíchova radiátory které majitelka bytu mění za podlahové topení a to je to nejmenší, co můžu udělat když jsem jí nechala na hrbu vyklízení dvou sklepů. A měla mi začít týdenní dovolená s nasmlouvanými setkáními.
Měla, leč jak to vypadá asi nezačne. Zítra pro muže a rozbitý skútr pojede syn sám, a já, dle situace, bych buď vyrazila v neděli nebo pondělí anebo taky vůbec. Opět jsem si vzpomněla na přísloví Když člověk plánuje, bůh se směje. Já mu tedy dávám příčin k smíchu hodně, a zákony schválnosti u mne působí naprosto stoprocentně. Co stoprocentně, tisíciprocentně!
Teď koukám do kalendáře kde mám napsáno CHATA? Správně s otazníkem jsem to psala už před třema nedělema ....
Vendy, bude líp. Život je prostě houpačka a někdy naklade tolik, že máme pocit, že to neuneseme. Mazlíčka je mi moc líto, já tohle prožívám, i když ho neznám. A věř, teď jsi dole, tak s tou houpačkou musíš jen nahoru.
OdpovědětVymazatTady je problém, že na tom spodku je ta houpačka už dobrých osm let. A zvedne se občas jen trochu, aby zas zkydla zpátky na zem. Aby se dostala nahoru a zůstala tam, to už ani neznám. A to mi pořád sedí za krkem pocit, že se teprve něco opravdu na nás chystá, a ne nic dobrýho...tohle že jsou zahřívací kola.
VymazatTohle jsem měla v loňském roce a teprve letos se trochu zvedám nahoru, ale musím si odmyslet, že se pořád léčím po úraze, jinak bych měla pocit, že jsem furt dole.
VymazatCo se týče zdravotních problémů, tak to je polovice v těsném závěsu za Bobešem. Jen s tím rozdílem, že Bobeš za to nemůže, ale polovice si to všechno přivodila vědomě. A nehodlá situaci nějak řešit. I když sám ví, že je to neudržitelný a že to nynějším systémem nemá šanci nikdy vyřešit a zdárně ukončit. Mě tak staví do situace, kdy se musím rozhodovat, jestli být loajální a nechat se táhnout na dno možná doživotně, anebo udělat řez a být mrcha a nechat jen jeho aby tam spadl. Jenže v bezmála šedesáti je takové rozhodnutí neskutečně těžké....
VymazatUž je to docela dlouho, kdy jsem se naučila se příliš netěšit. Plánovat ano, ale těšit se jen s opatrným nadšením, život to totiž vždycky nějak pomotá. Přeji, ať je brzy lépe.
OdpovědětVymazatVšak já už se taky kolik let radši na nic netěším, a zakazuju to i dalším zúčastněným osobám. Jak vidno, stačí když taková zúčastněná osoba napíše že se těší. A je to tu.... a nic neplatí odvolání.
VymazatVendy, to znám moc dobře. Prožila jsem hrozné roky, kdy jsem si myslela, že už být hůř nemůže. Mladší syn byl od narození často nemocný, pak přišla epilepsie. Do toho nemoc maminky, ale to nejhorší mělo teprve přijít. V roce, kdy maminka zemřela, zemřel i náš starší syn a já si neuměla další život představit. Ale žít se musí. Když jsem trošku zvedla hlavu, tak po dvou letech přišlo onkologické onemocnění sestry a já byla první z rodiny, kdo se to dozvěděl. Když se dostala z nejhoršího, tak si tatínek zlomil ruku, která už nikdy nesrostla. Začal maraton, kdy jsme se se sestrou o něho staraly. Do té doby byl tatínek čilý, chodil si i nakupovat, ale pak se tomu poddal. I já se od té doby bojím radovat, aby se zase nestalo něco zlého. A žiju se strachem o své nejbližší. Ani si nic neplánuji, protože většinou to nevyjde.
OdpovědětVymazatNo to ty moje problémy jsou tedy prkotina. Tedy jestli je věčný strach o to, jestli najednou neskončíš jako bezdomovec prkotina. Ale zatím to je oproti těm tvým fakt jen takové zbytečné fňukání.
VymazatUrčitě to není prkotina a zbytečné fňukání. Bohužel tato doba přinesla i existenční problémy a držím pěsti, aby všechno dobře dopadlo. R.
VymazatDíky...
VymazatVendy, je mi to moc líto a jsou to těžké chvíle, ale snad už bude lépe. Také jsem se dříve bála těšit se, aby se něco nestalo. Na stará kolena se učím těšit se a nebát se. Jde to pomalu, ale jde to. Snažím se myslet pozitivně, což mi dříve také šlo jen málo, ale opravdu jde o ty maličkosti všedních dní, umět si je užít.
OdpovědětVymazatBobše je mi líto, strašné je, když člověk nemůže pomoci a zvíře trpí.
Vendy, drž se a opatruj se. D.
Já se netěšila, já to znám když se těším jak to je. To jen jedna blogerka s kterou máme domluvený výlet napsala že se moc těší a to, jak vidno úplně stačilo! I když to hned odvolala, stejně to bylo asi prd platné. Dneska je pátek a do neděle ještě dost času na to zjistit jestli to půjde nebo ne.
VymazatŽivot je sinusoida, někdy tě vynese nahoru, většinou se motáš někde uprostřed a pak s tebou praští o zem, a ukáže ti, že nemáš ve své moci vůbec nic.
OdpovědětVymazatBobeše je mi moc líto, jako každého tvora, který trpí a nedá se mu pomoci. No, veterinář mu ještě pomoct může, asi to bude dýl trvat. A ještě komplikace se zraněným manželem, prostě když se daří, tak se daří.
Máš pravdu s tím plánováním. Bobešovi tfuj tfuj tfuj, abych něco nezakřikla. A z hlediska sinusoidy snad trochu optimismu - když s tebou teď mlátí o zem, znamená to, že zase půjdeš vzhůru.
No kéž by, nějak už jsem tomu ale přestala věřit...
VymazatKočko, co ty to zase nacvičuješ, máš užívat léto a zase takový poser.
OdpovědětVymazatDržím palce, upřímně.
Já nenacvičuju nic, mě připadá, že jsem vždycky postavená do víru všech těhle věcí napřipravená. Míša mi napsala že se moc těší na ten náš mníšecký výlet a bác ho. Já ještě tvrdnu doma a čekám jak se vyvine situace a Míša na záchodě strká do mísy hlavu na střídačku se zadkem. Muž ten vypadá O.K. akorát že hraje všema barvama, Bobeš taky, akorát že vždycky v noci najednou začne i v klidu najednou naříkat bolestí, jenže začínám mít podezření že to je zas ještě něco jiného, protože to je vždy spojené s tím, že je pod ním kupa hovínek. Takže počkám celý víkend, dostane granulky zalité olejem a v pondělí ráno zas hurá na veterinu a na nějaké vyšetření konečníku.
VymazatJe mi vás všech moc líto. Nikdy nemůže zůstat při jednom a pak člověk neví, co dřív. Dávej na sebe pozor.
OdpovědětVymazatMít trpajzlíka, do rána je z něj obr....
Vymazat