U fialové barvy ...

.... ještě dnes zůstaneme. Ale budou to už poslední (zatím) fotky. Včera nám tu celou noc natolik vydatně pršelo, že mi málem přetekl včera dopuštěný bazén. Konečně si synek včera udělal čas a nainstaloval zas solár na střechu, natáhl nové hadice a konečně se vše zprovoznilo. Bála jsem se, aby nám mezi tím nestřihli zákaz napouštění. A abych nemusela po vyluxování bordelu dopouštět vodu, nechala jsem ho naplnit o něco víc. No a ten noční lijavec ho doplnil úplně. Takže jsem honem, honem musela vodu upustit protože jsem měla strach aby se mi bazén nezhroutil. Přeci jen už má svoje roky... 

Ale zpět k fialové. Je to barva která v sobě nese dva prvky. Modrý mužský a červený ženský. Takže má v sobě jak klid modré, tak vášeň červené. Je symbolem adventu, a je barvou biskupů a arcibiskupů. Co se týče skládání barev je to jakákoli barva v barevném spektru mezi červenou a modrou. Někdy má větší podíl červené, pak se mluví o purpurové nebo magentě, když má víc modré je to indigo nebo ultramarín. Tedy pokud já bych si měla vybrat kterou preferovat, kloním se k té která se blíží víc modré. Ovšem, taková levandulová, to vůbec není špatný odstín fialové ....

Kvítek floxu šídlatého patří k těm s větším podílem červené

 Zatímco dvojbarevné a dvojtvaré květy akébie pětičetné nesou ve své barvě více modré. A propo akébie... Je to velmi zajímavá liána. Má krásné květy vonící po čokoládě a z nich se vyvinou jedlé fialové plody. Já jí poprvé viděla vloni na podzim v palácových zahradách. Zaujaly mne tam právě ty fialové plody. Až potom jsem teprve zjistila co že to je. Ten který jsem si dovezla jsem ochutnala, nebylo to špatné. Vybrala jsem z něj semínka a spolu s naším kuchařem jsme se snažili z nich něco vypěstovat. Ani jednomu ale nic nevzešlo. Ale když jsem teď byla v květnu na chatě, zažila jsem šok. Tuhle, kterou mám nafocenou jsem fotila na plotu jedné zahrady, to mne nějak nepřekvapilo, ale ten šok jsem zažila při cestě na autobus kterou jsem absolvovala nesčetněkrát a ničeho zvláštního jsem si nevšimla. Ale tentokrát mne zarazila v jednom místě krásná vůně. A když jsem se pozorně zadívala na kvetoucí keř štědřence zjistila jsem, že se v něm schovává ještě mnohem víc. Ohromná akébie se tam plazila pangejtem, ovíjela jak ten keř tak i stromy kolem. Stála jsem tam a čuměla jak péro z gauče...tak mi se snažíme seč to jde, a tady si roste jen tak v pangejtu! Nevím jak je tam dlouho, ale moc ne. Ona má hodně velké nárůsty, za rok dokáže přirůst na délce i dva metry. Jak se tam dostala, to je taky záhadou. Ale asi zřejmě nějaký pták sezobl něco z plodů a ukáknul jinde. Takže jsem samozřejmě vzala lopatku a pár odkopků jsem přivezla sobě i kuchaři. A pokud se neujmou, vím kam pro ní chodit 😉. To že jí budu dál sledovat je naprosto jasné...

Jak je vidět, akébie na jednom stonku kvete jak samičími tak samčími květy. Ty z kterých se později vyvine plod je ten hrozínek květů v předchozí fotografii

A opět fialová s větším podílem červené. Letošní první květ mé první dřevité nebo též japonské pivoňky. Ještě mám jednu, ale tu budu muset dát na jiné místo. Na místě kde je se jí moc nedaří. Ta by měla být světlounce růžová

A jsme zas u jednoho detailu kvetoucího okrasného česneku. Některé z vás, kdo ke mě chodíte jste už projevily o ně zájem. Tak pro vás mám jednu radu. Okrasný česnek je moc krásný, jen má takovou jednu malou chybku. Jeho listy totiž začínají žloutnout a zatahovat už v době plného květu. Takže je lepší než sázet ho jako solitér třeba na kraj záhonu, najít pro něj místo mezi rostlinami s trochu vyššími listy. Ideální je tak výška 20 - 30 cm. Skvěle ladí třeba s hostami. Nejen že skryjí ty zasychající listy, ale ty koule květů krásně "plují" vzduchem a dodávají záhonům lehkost a zas jiný rozměr

A nakonec kapka na fialovém poupěti orlíčku

Tak, a fialovou také máme z krku ....