Jarní přehradní je poslední ze záběrů, který tu nebyl. Byla tu přehrada letní, podzimní i zimní. A je fakt, že ten pozdně jarní se moc od toho letního neliší. Není tu totiž stromů kvetoucích, které by naznačovaly že zrovna teď je jaro. Zelený strom vypadá stejně....
A jak jsem tam seděla na sluníčku, čekala až trochu oschne Mates, který se jako vždy s velkou vervou vrhnul do vody, soustředila jsem se na vlnky, které se honily po hladině. On totiž docela dost foukal vítr a tak celé včerejší focení bylo jedno velké nahánění všech objektů které se mi dostaly před objektiv. Neustále mi utíkaly ze záběru....
K vodě patří i ptáci, v tomto případě volavka šedá, která nad námi kroužila. Objevily se zde teprve před dvěma třemi lety, a začaly tu i hnízdit, mají tu velice příhodné podmínky. Jak přehradu tak potok i říčku a v lesích okolo přehrady již delší dobu hnízdí i černí čápi, ale toho ulovit je opravdu náhoda....
Je to hodně zoomované, tak i proto trochu rozostřené....
Krásný vodní svět. Volavku jsem poprvé viděla v přírodě před deseti lety po povodních, byla v zaplaveném poli, kde se pravidelně pěstuje zelenina, kousek od Litoměřic. Do té doby jsem jí nikdy neviděla. A to už jsem dost stará.
OdpovědětVymazat[1]: V Jižních Čechách u kamaráda jich jsou mraky, šedých i bílých, kolikrát je břeh rybníka a mělčiny úplně osázené volavkami. A když se vjíždí na Strakonickou u Zbraslavi, tak tam na poli také bývají volavky, ale i čápi a dokonce i labutě....
OdpovědětVymazatŠkoda , že tam nemáte vrbu a na ní vodníka . Ale ta přehrada není pokaždé stejná . Ne nadarmo se neříká , že dvakrát nevstoupíš do téže řeky . Když nic jiného , jsou jiné mraky a obloha vůbec , nad ní .
OdpovědětVymazat