Vzhledem k tomu, že kocour Jutýsek má pořád nějaké problémy s tlamkou, navrhnul veterinář operativní řešení. A tak musel chudák pod kudlu. Dělala se mu neustále na spodním pysku cysta která se léčila medikamenty, ale dala vždy pokoj jen chvíli, takže operace se ukázala jak snad dobré řešení. Nemohl jí sice vyjmout celou, byla už dost zapuštěná v kosti, ale co šlo to se vyndalo. A když jsme přinesli ještě napůl spícího kocoura domů a daly ho do klece aby měl klid, nastal bengál. Mates si sedl před klec a pištěl a pištěl a pištěl aby jsme ho za kocourem pustili. Nedalo se nic dělat a tak jsem kocoura trochu odsunula a Mates si k němu okamžitě vlezl a tvářil se ohromně veledůležitě....
Když se kocour začal probírat a snažil se dostat z klece, musel Mates ven protože kocour padal do slova a do písmene na hubu, což nebylo vzhledem k místu operace vůbec dobré a tak se musel zase zavřít. A milej Mates opět usedl před klec a pištěl.
A dokonce když už si pak kocour vyskočil večer na postel aby si hověl tam, Mates ho hlídal i před Bobešem....vrčel na každé ze zvířat které se jen ke kocourovi přiblížilo na metr....
A pak že zvířata nemají duši a cit....
Mates je tedy oddaná chůvička. Líbí se mi jak o kocoura pečuje. Zvířata mají citu a rozumu někdy víc než člověk.
OdpovědětVymazat[1]: Je to opravdu chůvička k pohledání. A pointa je ta, že pes pečuje o KOČKU!!! Tak kocour už vypadá dobře a spokojeně, jen dohání žrací deficit, musel být před tou operací od neděle bez jídla a tak to neustále dohání
OdpovědětVymazatMates ví, že kamarádi se ve štychu nenechávají. A Bobeš se přidal , koukám. Má to ale kocour štěstí, takové dva oddané kamarády.
OdpovědětVymazatTo je prostě pevné přátelství. Já mám vždycky takovou radost, když něco takového vidím a nebo čtu. Můj pes hlídá zase naše morče, když jsme na chatě a morče je v ohrádce venku, žádný jiný pejsek se tam nesmí ani přiblížit. Oni ty zvířata poznají, že tomu druhému není právě nejlíp. Lidi by se od nich mohli lecčemus přiučit...
OdpovědětVymazatChudinka kocourek! Mates je skvělá chůva, a jak krásně kouká! Tomu se říká přátelství, a pak že se kočky a psi nesnesou!
OdpovědětVymazatTo je veselo! Takového zrzavého kocoura má i moje maminka!
OdpovědětVymazatKrásné čtení. Zvířata mají cit a duši víc, než některé lidské exempláře.
OdpovědětVymazat[4]: Tak to máš pravdu, ale bohužel je to pro lidi urážející, brát si příklad z něčeho takového jako jsou zvířata....
OdpovědětVymazat[5]: Tak kocour už je v pohodě a tak má Mates volno . U nás byly vždycky kočky a psi pohromadě a nikdy! nebyla mezi nimi nevraživost. Když prostě nějaký kocour nemusel psa, a to byl příklad Oskara a Bobeše když přišel jako štěně a vlastně jen pro to, že Oskar byl už starší a hlavně už tenkrát v něm hlodala rakovina, což jsme ještě nevěděli, tak to řešili elegantně, kocour se zdržoval ve vyšších patrech aby se se psem nepotkával na zemi a bylo.
OdpovědětVymazat[6]: To je náš celkem třetí zrzavej, jeden byl bílo zrzavej, jeden celý, a teď tenhle, i když u něj jako čistokrevného je ta barva prokletí, právě díy ní má horší imunitu. S genem pro tuhle barvu se právě ta horší imunita spojuje. U normálních koček to tak nebývá, tam to šlechtění není....
OdpovědětVymazat[7]: Souhlas
OdpovědětVymazat[10]:Aha, tak to mamka čistokrevného nemá. Její Macík je nalezenec. Ale je mu podobný!
OdpovědětVymazat[12]: Tohle je Mainská mývalí, dcera si ho pořídila za odstupné když odcházela ze zaměstnání. Ale jinak jsme vždy také mívali a ještě máme nalezence....
OdpovědětVymazat[13]: Aha! Až tak velký znalec nejsem! Já vlastně Macíka mamky mám na svém blogu, je to v rubrice Kočičky - Macík.
OdpovědětVymazat[9]: U nás taky žijí vedle sebe kočky a pes a vzájemně se respektují.
OdpovědětVymazat[15]: No tak doma to funguje skvěle, ale venku už je cizí kočka vetřelec který se musí zlikvidovat....v době když jsme ještě naše kočky pouštěli spolu se psy na venčení se stávalo, že některá se šla podívat k sousedům za plot a když se pak odtamtud vracela, ti naši cvoci byli schopní jí vyprovodit jako cizí. Tak jsem vždycky na ně musela křičet že to je naše kočička a to pochopili.
OdpovědětVymazatkdyž je víc zvířátek pohromadě, bývá dost legrace. Náš šestikilový kocour si s oblibou lehal na tříkilového jorkšíra a děsně se divil, že pejskovi lezou oči z důlku a funí jako lokomotiva.
OdpovědětVymazat