O kostelu nalezení sv. Kříže, který je součástí areálu piaristického
kláštera jsem detailně psala v jednom s příspěvků do Sakrálních staveb. Ale pro
osvěžení paměti. Kostel se začal stavět roku 1714 a měl se původně stavět podle plánů
Mikuláše Rosiho. Hrabě Trautmansdorf dal ale nakonec přednost věhlasnému italskému
baroknímu architektovi Giovanimu Battistovi Aliprandimu (zámky Opočno, Hořín, Liblice u Mělníka, Týnec
paláce Šternberský, Hrzánský, Lobkovický, Ledeburský, Keiserštejnský a nejvýznamější dílo Kuks)
Po jeho smrti v roce 1720 stavbu dokončil
František Maxmilián Kaňka. Kostel velmi trpěl četnými požáry, kterými Litomyšl smutně proslula
nejvíce jej poničili požáry v letech 1735, 1775 a 1814. V letech 1948 - 49 prošel nejnutnější opravou
střešní krytiny a věží. V roce 1958 bylo konečně konstatováno, že kostel je ve velmi havarijním stavu
a od té doby s táhly neúspěšné snahy o jeho rekonstrukci. V osmdesátých letech
se dokonce začalo uvažovat o jeho demolici, protože se stal nebezpečným z důvodu
katastrofálního stavu střechy a krovů. Od roku 91 do roku 94 proběhla částečná rekonstrukce,
a to hlavně krovů a střechy a fasády. Později proběhla rekonstrukce budovy koleje.
Konečně v roce 2010, kdy se začala celková revitalizace Zámeckého návrší se
dočkal kostel konečně celkové a důkladné rekonstrukce. Vznikl tak nádherný prostor
nejen pro církevní účely ale i pro pořádání výstav, buď v prostorách krypty nebo chórového ochozu
a koncertů nejen v rámci Smetanovi Litomyšle.
V kostele přibylo i několik velmi zajímavých jak stavebních tak výtavrných děl. Ať už je to
lávka přes část kostela, která skýtá zajímavé pohledy, nebo skleněná plocha evokující vodu
a odkazující na knihu Genesis a skleněný obětní stůl Mensa ve kterém pulsuje světlo.
Takže už dost povídání a nyní se věnujme i obrázkům.....
Před rekonstrukcí .....
A dnešní stav. Pohled z místa varhaníka
Boční oltáře
Pro Marušku krásné varhany
Stejně jako v klidném zrcadle vodní hladiny se odráží okolní svět, i v zrcadle
uprostřed kostela se odráží jeho interiér a skýtá tak zcela nečekané a nové pohledy ....
Pohled z lávky ......
.... a ze země. Každý decimetr o který se posune otevře úplně jiný obraz na vnitřek
kostela. Člověk by mohl chodit okolo a fotit a fotit a vznikne tak úžasný kaleidoskop obrázků
Detail kazatelny
Nově vzniklá lávka
Mensa
Poslední tři fotky plus ta první jsou z internetu.
A tímto se loučíme s prvním dubnovým dnem v Litomyšli a jejími některými památkami
jedním společným selfíčkem, jak už je taková naše tradice .....
Skvělá renovace i Tvůj článek
OdpovědětVymazatNedošlo mi, že jsi fotila i poslední obrázek. Myslela jsem, že v růžovém triku jsi Ty. Jste si s dcerou hodně podobné
OdpovědětVymazatRekonstrukce kostela dopadla velmi dobře. Bylo by ho škoda.
OdpovědětVymazat[2]: Fotila dcera. Ta je na selfíčka. Vždycky když někde spolu jsme, tak nás musí vycvaknout.
OdpovědětVymazatTo si s rekonstrukcí kostela pěkně mákli. Ale je moc dobře že je teď v takovém hezkém stavu. Přišlo by se o hodně, kdyby se to nechalo zchátrat. Jen mi tam nesedí to zrcadlo. Chápu že chtěli zdůraznit pohled na klenbu, ale je to dost moderní prvek, který tam jaksi nezapadá.
OdpovědětVymazat[5]:ono jak nejlip napodobit vodu? zrcadlem! Ale nebude tam porad, je to zapujcene na pet let.
OdpovědětVymazat[6]: Napodobení vody? Pravda, to je asi nejlepší. A dívám se že mezi zrcadly jsou panty, asi se to dá zavřít, zajímavé.
OdpovědětVymazatjá raději gotiku, ale vždy musím uznat,
OdpovědětVymazat[8]: Tenhle kostel je díky tomu jak byl zničený ještě takový umírněný ve své barokizaci. Takový sv. Mikuláš na Malostraňáku, tak to je teprve něco!
OdpovědětVymazat[7]: Je to odkaz na knihu Genesis a slova:
OdpovědětVymazat[5]: Já, byť zarytý ateista, ale obdivovatel architektury vždy trpím, když vidím nějakou takovou stavbu chátrat. Vlastně jakoukoli pěknou a zajímavou stavbu, ať je to prvorepubliková vila, zámeček, zámek nebo kostel. Tady se to opravdu podařilo a z čeho mám radost je to, že to nedostala úplně do spárů církev
OdpovědětVymazat[10]: Mám hluboké neznalosti, děkuji za objasnění!
OdpovědětVymazat[12]: Ha, nepřečíst si to v jednom článku, když jsem na netu pátrala co to má znamenat ta modrá zrcadlová plocha tak to taky nevím Já osobně bych to nazvalo zrcadlo do duše. protože se v něm zrcadlí duše toho kostela.
OdpovědětVymazatKonečně něco pozitivního, co se týče starých staveb.
OdpovědětVymazatKrásný kostel...odsouzen k zániku, ale naštěstí dostal milost...
OdpovědětVymazat[14]: To máš na 100% pravdu
OdpovědětVymazat[15]: Ještě že to tak dopadlo.....
OdpovědětVymazatZbourat takovou nádheru, to by byla obrovská škoda! Rekonstrukce se moc vydařila a jsem rád, že jsem tam mohl díky tobě nakouknout
OdpovědětVymazat[18]: Z pěti litomyšlských kostelů, jsem zevnitř už viděla tři. Ale ty dva už jsou tak nějak mimo centrum takže se tam tak často nedostávám.
OdpovědětVymazatJeště že ho neodepsali, vždyť je krásný
OdpovědětVymazat[20]: Tak já je taky sobě nedělám, ale dceři to většinou nějak jde líp.
OdpovědětVymazatRekonstrukce se opravdu povedla, interiér dnes přímo září.
OdpovědětVymazat[22]: Tak určitě taky něčím prošel
OdpovědětVymazat