Volání jara....

 

.... čili jarní výzva na blogu Jarušky je pro 

mne něco jako rochnit se ve vaně plné teplé vody s ohromnou hromadou pěny. Nikdy se nemůžu nabažit ani jednoho ani druhého. Ovšem narozdíl od toho příchodu jara, který je jen jednou za rok, tu vanu si můžu dopřát obden. Ale i tak se mi nechce nikdy ven. Nic, trochu jsem zabloudila do jiných pocitů. Takže zpět k jaru. Myslím, že na jaro se těší každý, a přeje si, aby přišlo co nejdřív, i když letos je naprosto odlišné od předpovědí, které slibovaly už přelom února a března a pak i celý březen jako abnormálně teplý. No nevím, ale stálé noční a i občasné denní teploty pohybující se pod nebo lehce nad nulou a někde i sněžení mi zrovna jako abnormálně teplé nepřijdou. Ostatně to jsem si vyzkoušela i teď o trochu delším víkendu na chatě. Na procházkách mi docela na foťáku mrzly prsty a popravdě nijak mne to  focení ani nebavilo. Už to tam mám ofocené kolem dokola a hledat nové pohledy je čím dál tím větší dřina. Navíc ani květů jara tam člověk moc nenašel, sněženky se mi okolo skalky teprve tak nějak rozpačitě dívaly v poupatech kolem, a v lesích nic člověk nenajde. Takže si musí nechat tak akorát zdát o údolích plných sněženek nebo bledulí. Jen maximálně narazí na pár jaterníků když je jejich čas. Takže volání jara tedy mohu vyslyšet zatím jen tady u nás na zahradě ....

Takže se podíváme, co mi letošní předjaří na zahradě připravilo co se týče květů. Vlastně je to klasika, sněženky, krokusy a talovíny. Jen letos přibyly květy předloni zakoupených krokusů, které se konečně na podzim dočkaly stálého místa na záhonu. A je vidět že jim to prospělo, protože za ten jeden rok, co si tam lebedily udělaly krásné trsíky. Ty původně vysazené se zas krásně rozrůstají a za chvilku udělají na hrůbcích našich chlupáčů barevný koberec

Konečně se dočkávám i toho, že mi talovíny kvetou takhle brzy, většinou se jim ráčilo vykvést v době když všude jinde už byly odkvetlé a začínají se také pěkně množit. Ale že jim to trvalo hodně dlouho!

První z předloni zakoupených krokusů. Zaujala mne na nich kombinace tmavě fialové vnější strany okvětního lístku a žluté vnitřní. Navíc objevuji i kouzlo výklopného displeje, na kytičky super

Někomu kvetou na vánoce ( v Praze nám tak taky kvetly) mě až na jaře. První vlaštovka mezi čemeřicemi

A nesmí chybět klasika. Sněženka podsněžník. I u jejich focení jsem používala aparát na zemi a kouzlo výklopného displeje

Já si na zahradu sněženky donesla z břehu řeky, když už bylo jasné, že se celý bude bagrovat. Takže jsem nemohla přenést přes srdce že by ty krásné trsy které tam kvetly měly zahynout. Rozsázela jsem je na několik míst po zahradě a i když se to nezdá, tyhle poslední jsou také jeden z nich. Ale i když jsou na sluníčku, teprve teď se klubají ven. Asi jsou hlouběji po zahradnickém zásahu Myšpulína který je vyhrabal. No hlavně že vůbec přežily ....

Takže tolik asi první z mnoha článků, které do datumu 20.3. počítám že vyjdou.