Murphyho zákony opět v akci ....

Jak jsem se zmínila ještě před odjezdem na Brdy a do Prahy

v jednom článku, měla jsem v úmyslu navštívit jednu fotografickou výstavu.

Na žádné jsem zatím ještě nebyla a tahle mne lákala tím, že byla o mé milované Praze.

Původně jsem tam chtěla jít až v pátek a v sobotu se vrátit domů, protože tu bylo

potřeba uklidit celý penzion po dlouhodobě ubytovaných. Takový byl plán

při dobrém počasí jenže to mne vyšplouchlo a tak jsem svůj přesun z chaty do Prahy

provedla už ve čtvrtek ráno. Zjistila jsem si otvírací dobu výstavy a v daný čas vyrazila.

Výstava je v podkroví Malostranské besedy, takže žádná dálka od mého přechodného

bydliště. Po jejím shlédnutí jsem měla v plánu si sednout na lanovku a vyjet si na Nebozízek

a odtamtud pěšky podzimním Petřínem domů.

Ovšem po výstupu z tramvaje mne přivítal nápis Dnes výstava zavřená! proč a

z jakého důvodu (věděla jsem z fb že je ten den otevřeno a navíc večer je výstava

komentovaná samotným autorem) tak to jsem nezjistila, jen o pár dní později mi přišla od

autora zpráva že si Malostranská beseda prostě může výstavu kdykoli zavřít,

pokud chce v prostorách kde probíhá mít nějakou jinou akci. Což zřejmě bylo v tomto případě.

Znáte to asi sami, máte nějaký plán, ten selže a co teď! Chvíli jsem tedy bezcílně bloumala

po Malostranském náměstí a přemýšlela co dál. Protože počasí nebylo nic moc,

čtvrtek byl opět dost mlhavý a pošmourný tak jít fotit do vnitřní Prahy se mi moc nechtělo,

ale pak jsem si vzpomněla opět na fb a na jednu fotoskupinu kde byly uveřejněné fotky

z věže kostela sv. Mikuláše. No co, vyšlapu si zas pár schodů a juknu z výšky na město.

Nikdy jsem si při pražských toulkách nevšimla nenápadných dřevěných dveří z boku

věže. Částečně to bylo tím, že jsem se tu pohybovala buď před rokem 89 a později mne ani

nenapadlo, že je věž přístupná. Až při shlédnutí oněch fotek. Vyplázla jsem tedy stovku

za vstup a zjistila, že těch pár desítek schodů je celkem 215 plus ještě něco navíc.

To první číslo je počet schodů na ochoz věže a to něco navrch jsou další na bývalou

estébáckou pozorovatelnu skoro v samém vrcholu věže.

Barokní zvonice sloužila zároveň jako požární hláska .

Věžník pověřený funkcí dohledu nad městem

zde i bydlel, což bylo pro mne velkým překvapením.

Měl za úkol každých patnáct minut vyjít na ochoz a pokud někde viděl

kouř nebo plameny vyvěsil ve dne prapor a v nci lucernu a při tom zazvonil

na zvon. Podle toho kterým směrem byl prapor vyvěšen, tam hasiči vyrazili.

jeho byt byl velmi skromný na to že zde s ním často žila i celá rodina. K tomuto

bytu patřila i unikátní černá kuchyně která se v městské zástavbě zachovala málokde.

Druhý byt obýval ještě v 50.letech s rodinou hodinář. Tento byt byl už o něco komfortnější.

Přestože byla stavěná zároveň s kostelem, její větší část byla dokončená až po

dokončení chrámu a nikdy nepatřila církvi ale městu.Věž byla dokončená v roce 1752

a o dva roky byla při pruském obéhání Prahy poškozená. V roce 1927 vypukl v horní části

požár a poškodil část trámoví. Ač se to při mnoha pohledech na tento chrám nezdá, jsou věž

i kopule stejně vysoké. Vyhlídkový ochoz je ve výšce 65 metrů. V šedesátých letech 20. století

si zde STB zřídila téměř ve vršku věže svou pozorovatelnu (musím říct že opravdu na velmi

strategickém místě) z které měla možnost sledovat západní ambasády sídlící v blízkém

i trochu vzdálenějším okolí věže ....

A když už fungoval zákon schválnosti, zaúřadoval znovu. Zjistila jsem, že

moje volba objektivu pro tuto fotoprocházku byl naprosto špatný a tak nešlo

fotit celkové interiéry ve věži ...

---

Hodiny v bytě ponocného ...

... a jejich krásné kyvadlo

Druhý byt, kde žil věžní hodinář už byl o něco větší i komfortnější. Bohužel

výběr objektivu, který jsem měla sebou byl dost nešťastný a tak jsem

mohla ve stísněných prostorách fotit jen zlomky interiéru

Zvon kterým se vyhlašoval poplach při požáru

Pohled z ochozu na jednu z mnoha výzdob vedlejší chrámové kupole

A jsme v expozici ve věži nejnověji otevřené.

Kajka, nebo také dědkárna byla byla pozorovatelnou

StB. Dědkárna proto, že zde sloužili především vysloužilí tajní agenti. Ačkoli podobných

pozorovatelen je po Praze na 70, tato jediná byla zpřístupněna protože byla nejzachovalejší.

I tak se zde ale musely udělat určité úpravy, jako třeba nové schodiště.

Agenti tu měli i takovýhle provizorní pisoár

Okénka kterými sledovali ruch kolem ambasád USA, Japonska, Velké Británie, Německa

Malty či Francie. Zhora předávali vysílačkou zprávy vozům dole v terénu a ty zajížděli

k objektům sledování.

Nějak jsem nepochopila proč jsou na zdi tyto obrázky, ale když jsem teď zjistila, že schodiště

po kterém se do místnosti dostanete je nově umístěné došlo mi že dřív tu byla podlaha kde stála

právě ta židle ...

.... anebo stůl s televizí, telefonem a ostatními věcmi které potřebovali

Když se schází na nižší patro pod hlásku, je vidět (ale stále i cítit) trámy poškozené požárem

z roku 27

A takhle nenápadně vypadala okénka KAJKY z venku. Kdo neměl dalekohled, nebo

teleobjektiv, ze země je ani nepostřehl.

Řekli by jste, že věž i kopule jsou stejně vysoké?

Jelikož je tenhle pohled natolik známý a profláklý, trochu jsem si s ním pohrála

barevně

Příště se poohlédneme po Praze z výšky 65 metrů a zjistíme že Murphyho zákon o tom

že máli se něco podělat, zaručeně se to podělá a ne jen jednou ....

zaúřadoval potřetí i počtvrté