.... s nejúspěšnějším muzikálem všech dob mi včera poskytla
Nova Cinema. Když jsem v té bídě nabídky pořadů přemýšlela jestli se na něco podívat, nebo kouknout do archívu po něčem zajímavém, padli mi do oka Bídníci. Řekla jsem no což, podívám se na klasiku knižní, jak je opět převedená na plátno. Ještě jsem koukla co píší v programu a přepla na daný kanál.
Ale hned při první scéně si říkám, tady je něco jinak! V programu už totiž nebylo napsáno, že se jedná o filmovou adaptaci stejnojmenného muzikálu Les Miserables!
Nejsem velkým vyznavačem muzikálů, i když pár výjimek by se našlo, Jesus Christ Superstar, Fantom Opery nebo Chicago, či naše Noc na Karlštejně. Navíc všichni jmenovaní jsou i skvělé filmy. Les Miserables jsem neznala, nějak mne ani nelákalo na něj jet ani se podívat na nějaký záznam. Takže když už jsem jednou zvolila kouknout se, udělala jsem tak. A vůbec jsem nebyla zklamaná.
Už párkrát jsem obdivovala americké herce, a to i ty o něco zralejší, jak dokáží perfektně své party nazpívat. A že třeba Fantom už se pohybuje skoro na hraně opery. Bídníci, alespoň ve filmovém zpracování jsou spíš než muzikál popová opera, za celých 157 minut filmu mluvené slovo zabírá stěží 10 minut. Pokud film sledujete v kině bez reklam, nepřijde vám asi ta délka nijak nepříjemná, v televizi, navíc komerční se s reklamami protáhne na 3,5 hodiny a to už je bída.
Film byl natočen v roce 2012 a je to už několikáté filmové zpracování, já viděla čtyři. S Jeanem Gabinem v roli Jeana Valjeana a Bertrandem Blierem v roli Javerta z roku 1958, pak zpracování z roku 1978 J.V.- Richard Jordan a J.- Anthony Perkins , další z roku 1982 J.V.- Denis Lavant a J.- Lino Ventura a poslední z roku 1998 J.V.- Liam Neeson a J.- Geoffrey Rush. V tomto zatím posledním filmovém zpracování v hlavních rolích hrají a zpívají Hugh Jackman jako Jean Valjean a Russell Crow jako Javert, Anna Hathaway jako Fantina, Helena Bonham Carter a Sascha Baron Cohen jako manželé Thénardierovi a Amanda Seyfreid jako Cossete. H.B. Carter i S. B.Cohen se spolu sešli již v jednom muzikálu a to Sweeney Todt, holič s Fleet Street a A. Seyfried hrála Sophii, dceru Meryl Streep ve zfilmovaném muzikálu Mamma Mia!
(Sakryš, teď mi došlo, že jsem viděla těch zfilmovaných muzikálů už docela dost. K těm prvním čtyřem jmenovaným ještě vlastně Moulin Rouge, Sweeney Todt, Hello Dolly, My Fair Lady i poslední Mamma Mia!)
Co se týče hereckého a pěvěckého projevu, druhý mne opět mile překvapil, první, speciálně u Hugha Jackmana mi připadal dost teatrální. Russell Crow, i když vypadá jako vcelku milý medvídek je v roli Javerta hajzl nad hajzly, i když ve scéně kdy klečí nad mrtvým Gavrochem a pokládá mu na hruď své vyznamenání se na minutku ukáže i jeho lidštější stránka, mne jako zpěvák hodně překvapil, ale za asi nejlepší jak herecký tak pěvecký výkon filmu beru scény Anne Hathaway v roli Fantiny. Obzvlášť když tahle krásná herečka se dokáže udělat neskutečně ošklivou a nemusí být ani moc "na ošklivku" namaskovaná. A když zpívá slavnou "I dreamed a dream"
málokdo asi udrží slzy. Ostatně když tuto scénu natáčela, rozplakala celý štáb. A navíc jí vynesla i Oscara.
Takže kolem a kolem, vím, že hrané Bídníky vidět ani nemusím, protože tihle filmoví je zdaleka předčili.
P.S. Ale stejně u mne vede Noc na Karlštejně a po ní Chicago a Fantom Opery ..... 😉
Bídníky jsem četla jedním dechem, ale muzikál ani film jsem neviděla. Vždycky jsem si říkala,že kniha je lepší ale není to pravidlo. Docela jsem se zasmála, když jsi začala vyjmenovávat ty muzikály. Prý nejsi jejich fanouškem. Zjištění, že si jich viděla tolik tě samotnou překvapilo.Zlusim se podivat, jestli to půjde z archivu. Muzikál ještě snesu, ale operu opravdu nemusím. Noc na Karlštejně je skvělý muzikál a asi prvni, který jsem kdy viděla,ale ve filmovém zpracování. Od nás se pořádají na muzikály zájezdy, ale zatím jsem tedy žádný neměla zájem absolvovat. Možná je to škoda ale vždycky mě odradí ta cesta hned autobusem zpátky.
OdpovědětVymazatDo divadla na muzikál bych nejela, mne to opravdu na divadle vůbec neláká. Viděla jsem dva záznamy českých muzikálů, Draculu a Hrabě Monte Christo, ale prostě mne to moc neříká. Ovšem jako film, to už je jiná. To je o dost zábavnější. Tak Hello Dolly a My Fair Lady jsou klasika všech klasik, to nevidět o hodně člověk přijde. Ježíše jsem viděla ještě za totáče, kdy se VHS se záznamem podloudně rozšiřovaly mezi lidem skoro jako unerground. No a ještě jsem vlastně nezmínila filmové zpracování The Wall od Pink Floyd, i když to je trochu sporné o jaký útvar vlastně jde. Ale Fantom Opery a Chicago jsou pro mne z těch novějších zfilmování naprostá špička. Ta Mamma Mia je spíš oddechovka když už nic jinýho nikde člověk nenajde a i pěvecké výkony dost za ostatními mnou jmenovanými filmovými zpracováními dost pokulhávají. Já si ani v tom množství přečtených knih nepamatuju jestli jsem Bídníky četla, ale asi ano, stejně jako Zvoníka. Spíš je znám z těch filmových adaptací a žádná z nich nebyla vůbec špatná.
VymazatBídníky znám z filmového zpracování a myslím, že jsem je i četla. Do divadla na muzikály jsem nejezdila, docela mě to mrzí. Jinak znám filmovou My Fair Lady, je to klasika a úžasně zpracovaná. Samozřejmě i Pomádu a West Side Story. Možná jsem na nějaký filmový muzikál zapomněla. Moji láskou byly především knihy a někdy je člověk pak zklamaný z toho, jak je děj zfilmován.
OdpovědětVymazatNo vidíš, na Pomádu a West Side Story jsem úplně zapomněla, a to jsem Pomádu svýho času viděla třikrát!
VymazatDěkuji ti za filmový tip, tuhle verzi jsem ještě neviděla.
OdpovědětVymazatNeříkám, že se ti to bude stoprocentně líbit, to že se tam skoro vůbec nemluví může spoustu lidí odradit. Ale k zatracení to taky není....
VymazatMuzikál jsem viděla před lety, ale to, že je zfilmovaný, jsem netušila.
OdpovědětVymazatJá vím že něco proběhlo, ale že to je zrovna tenhle film to mne nenapadlo
VymazatJá do divadla moc ráda, ale muzikály už nikdy.
OdpovědětVymazatS komercí se to rozjelo jako kolotoč, jeden za druhým a kvalita fakt mizerná, cítím v sobě, že jsem zanevřela.
proto mne nikdy nelákalo do divadla na muzikál jet. Jak už jsem několikrát říkala, divadelní zpracování ne, ale filmové, to už je jiná. ;-)
VymazatMuzikály nevyhledávám (stejně jako opery, vždy mě totiž přijde, že 95 % hudby je jen vata a drží to jedna dvě árie), ale na Jesus Christ Superstar jsem do Prahy jel.
OdpovědětVymazatA film s Gabinem je asi těžko překonatelný.
Asi něco na tom bude, stejně jako mnohá cd zpěváků jsou vlastně jen o jedné nebo dvou písních které za něco stojí a který se v éteru točí furt dokola. Málokdo, a takovou výjimkou je pro mne třeba Nohavica nebo Čechomor či ten koho nemusím, nicméně uznávám za zpěváka u nás asi nepřekonatelného čili Gott, kdo mají natolik vyrovnané ty desky, že vlastně co písnička, to hit. Akorát že díky tomu filmu s Gabinem má člověk tak nějak toho Jeana Valjeana zaškatulkovaného jako staršího člověka. A pak je překvapený když ho hraje někdo mladší. Ani vlastně nevím co je správné, jestli byl v knize starší nebo mladší člověk?
Vymazat