Kdo kdysi někdy jel z Prahy do Příbrami nebo Dobříše ještě po staré Strakonické, zná určitě výraz andělské schody. Stará silnice se vlnila po kopečkách, aby zase padala do údolí, ale vzápětí se zase šplhala nahoru. A na jednom z těch kopečků stojí restaurace a kaple. Restaurace jak jsem jí znala já už to není, tehdy před těmi 42 lety to byla opravdu bývalá zájezdní hospoda s dřevěnou velkou verandou, kde na velkém pozemku mezi lesem si majitelé pěstovali veškeré zvířectvo které se dalo hostům předložit. Kachny, slípky, husy a krůty a čuníky a králíky. Jako malá jsem to tam milovala a pokaždé když jsme tam šli pro piva a limonády a na oběd, vlezla jsem si do výběhu a sbírala si tam peří z husí a krůt a otec mi z něj udělal parádní indiánskou čelenku, jiné použil na šípy k luku.
Dnešní restaurace je dosti velká snobárna, zmizela ona krásná dřevěná veranda a na místo husí a kachen za ní parkují auta hostí. Ale hned vedle stojí kaple podle které se to tu jmenuje a celý ten vršek se jmenuje Malá Svatá Hora.
Pojmenování dostala podle toho, že je napůl cesty mezi Prahou a největším poutním místem v Čechách, Svatou Horou u Příbrami. Dřív než to tu zarostlo bývalo vidět právě na věže baziliky tam stojící.
Ještě jednu vzpomínku na tohle místo z dětství mám. Byla zde totiž stejně jak teď stanice autobusu, vždycky když jsme sem jeli a vystoupili tu, první co bylo že jsme šli do dubového lesa který tu byl kolem a sbírali tam, když tedy rostly, nádherné hříbky.....Stanice zůstala, jen les vzal za své....
Žádné komentáře:
Okomentovat
Jsem ráda, že mi zde své komentáře zanecháváte ....