.... a máš hned lepší náladu. A když se k tomu přidají výroky naší Bobule je to stoprocentní. Koně jsou od dětství díky prázdninám tráveným na maličké vísce uprostřed lesů v Železných horách moje velká láska. Protože tam je měl jeden stále sedlák ve vedlejší vsi a půjčoval je lidem k obdělávání záhumenků a měl je jeden bývalý sedlák přímo u nás ve vísce a půjčoval je i na práci v lese, měla jsem pořád dost možností se s těmi nádhernými a klidnými zvířaty potkávat, případně se jim posadit na široké hřbety a nechat se unášet fantazií jak na nich cválám po loukách do dálky. I když jsme se odebírali klidným houpavým krokem k nim do domovské stáje...
Když jsem končila základku, dávala jsem si přihlášku do Chuchle, jenže mi ve škole nedali doporučení a tak jsem místo na závodní dráze nebo ve stájích skončila za pultem. To ovšem neznamenalo, že bych na koně zanevřela. Stále je miluju, a stále kdykoli je možnost, si sednu do sedla a říkám si, jak krásné by to bylo rozletět se s větrem o závod po široké pláni kvetoucích vřesovišť. I když koně vede někdo vedle mne za uzdu ...
Dnes kdy už není kůň buržoazní přežitek a i cenově se staly dostupnými, i přes všechnu moderní lesní techniku jsou prostě v lese nepostradatelní, opět se jim dostává velké pozornosti a přibývají domy, u kterých se pasou. No a já mám tím pádem kam chodit fotit ....
Máma s potomkem...
Spolumajitelka když mě viděla že jdu fotit, mi je začala pěkně prohánět, jenže jsem to nečekala a nestačila si přehodit na kratší časy abych je pěkně stíhala a nebyli rozmazaní. Bohužel, ty nejhezčí fotky právě kvůli tomu skončily v koši
Koně taky miluju, v podstatě už od dětství. Jezdívala jsem k babičce a její soused míval bělouše Bobíka. Už jako tříletá jsem se vozila, ne na hřbetě, ale sedávala jsem na krku a držela se hřívy.
OdpovědětVymazatU nás bývala jízdárna a rok co rok se tu odehrávaly parkurové závody. Dnes je ze slavné Jiskry Bílá Hora už jen vzpomínka, kam jsem chodila s dětmi. Pár let jsem tam nebyla, při poslední mé návštěvě, kdy jsem si s kyblíkem šla pro koblížky, tam byl jen jeden koník. Okurky ani pepino už nepěstuju, jít se podívat na opuštěné místo mě neláká.
Krásné fotky koní, jejichž srst kolem kopyt napovídá, že by to mohli být huculové. Ale možná se mýlím.
Kdepak huculové! Irský cob, tomu patřej ty nohy a je to ten bíločerný kůň, taky se jim říká Gipsy horse a pak Shirky nebo Shire horse, to je případ i té mámy s hříbětem.
VymazatTak jsem zase o něco moudřejší. :-D Přiznám se, že jsem o tomhle plemeni neměla vůbec povědomost. Mám dlouholetého kamaráda koňáka, který se v Chuchli vyučil a dokážu si představit. jak se mi směje. :-D
VymazatOno není divu že ho neznáš, sem se začalo dostávat teprve nedávno. Tady se nejvíc používali norikové, haflingové nebo českomoravští belgičani. Díky revoluci se otevřely možnosti cestování a tudíž i seznámení s jinými plemeny koní u nás do té doby neznámých. Navíc se ceny koní staly velmi dostupnými takže si je může pořídit kdo chce. A to platí i o těch méně známých plemenech. Já nemít kamaráda koňáka, který se chlaďákům věnuje, a dokázal mi o nich hodně říct, nevěděla bych to taky.
VymazatKrásné fotky, tohle plemeno neznám a tak jsem nakoukla na Google pro nějaké informace. Nikdy jsem na koni bohužel neseděla, ale tihle by mě určitě unesli.
OdpovědětVymazatJo, jo... to jsou takové finské gauče, jak říkával Miroslav Horníček. Na shirovi jsem tedy neseděla, ale seděla jsem na o něco menším frízovi. Ty má kamarád u Brna.
VymazatTak předposlední je krásně dynamická!
OdpovědětVymazatCo se týče dynamiky, byly lepší. Ovšem co se týče kvality, byly děsné...
VymazatParáda. A hele, fotky v pohybu mohou být rozmazané. Na toto focení je právě dobrý ten můj ultrazoom, protože se rychleji dá reagovat. Ale zrcadlovky zase lépe kreslí.Vždycky se při focení hromada fotek vyhodí.
OdpovědětVymazatOno jde o to, že mi je paní rozběhala aniž bych to tušila že to udělá. V tom okamžiku bych si nařídila rychlejší čas a bylo by to vyřízené, jenže já netušila, že něco takového udělá! Když jseš připravená, je jedno jestli máš ultrazoom nebo zrcadlo. Tedy když fotíš na automat, je to jiné, to jseš de facto připravená na všechno, já ale mám ponejvíc režim priorita clony.
VymazatVendy, ti jsou krásní, takové jsem nikde neviděla. A některé rozmazané fotky v pohybu můžou vypadat také zajímavě.
OdpovědětVymazatMěj hezký večer. D.
Ono je rozmazaný a "rozmazaný" . Jde o to, co je na té fotce rozmazané. Na těch mých bylo špatně všechno.
VymazatJá nikdy nebyla na koně, nějak mne to minulo. Neachala jsem, netoužila jsem je krmit, hřebelcovat nebo vodit. Spousta mých vrstevnic neprahla po ničem jiném.
OdpovědětVymazatJsou to krásná zvířata, mají ladné pohyby a jsou jistě skvělý materiál na focení. Toto statné plemeno na sněhu parádně vyniklo.
Já bych řekla, že to bylo spíš snem kluků než holek. Alespoň já další tak prdlou neznala. Pokud jde o krásu a ladný pohyb, u mne vede jiné plemeno, a to frízové. Ale pravda, pohyb mají nádherný všichni, a když se rozeběhnou a vlají za nimi hřívy a ocasy, když slyšíš jak duní zem a když se kolem tebe proženou jak vítr, nebo když si položíš tvář na sluncem vyhřátou a senem a trávou voňavou sametovou srst, je to nezapomenutelný zážitek!
VymazatKoně jsou také moje velká láska, spíš teda platonická, ale obdivuju je moc, jsou to překrásná zvířata, pěkně jsi je nafotila. Škoda těch rozmajzlých, ty v pohybu mohly být taky pěkné. Tak třeba příště. :)
OdpovědětVymazatOpravdu nebyly pěkné, to mi věř!;-)
VymazatOno se říká že nejkrásnější pohled na svět je že sedla koně.. U nás jsou také na mnoha místech..
OdpovědětVymazatNěco na tom je, to můžu potvrdit
VymazatTohle plemeno jsem asi ještě neviděl, ale vypadá moc pěkně. V tom sněhu jim to sluší!
OdpovědětVymazatOno to bude tím, že většina lidí si pořizuje echt jezdecké koně, takže plnokrevníky nebo polokrevníky lehkého typu. Jenže už málokdo využívá na ježdění i chladnokrevníky. A přitom se s nimi dá dělat spoustu stejných disciplín. Skvěle se ale s nimi také dá dělat westernové ježdění...
Vymazat