Další cíl...

Hranice jsme překročily v Českých Velenicích a jelikož nebyly žádné zásoby, stavili jsme se v místní vietnamské velkotržnici nakoupit. A pak se úzkými silničkami mezi vískami kde už snad nebyl žádný starousedlík, jen lufťáci se prokousat do Dobré vody a po pár kilometrech jsme byli na konci cesty. Tedy alespoň té výstavní. To co kamaráda tak táhlo byla stavba sauny a oplocení přikoupeného pozemku a proto si potřeboval zkontrolovat zda je vše O.K.

Zatímco on si kontroloval své stavby, já si fotila jeho malé stádečko zakrslých ovcí. S příchodem nového beránka (Milouš č.4) jinak Jamie, protože to je chovný beránek tudíž čistokrevný a má své papírové jméno, se ovečky staly méně bojácné a už se nerozutíkávaly tak jak dřív. Naopak i s jehňaty mi ochotně pózovaly. Ovšem největší dobrodružství i když ku konci už nechtěné si s Jamiem užil náš Bobeš, vlezl do výběhu za námi a jak Jamie zmerčil novou oběť okamžitě si to k němu namířil. A začal ho prohánět. Bobeš o nejdřív bral jako ohromnou švandu a na honičku si rád zahrál, ale když k tomu honění přidal Jamie i pár štulců rohy, už se to Bobešovi přestávalo líbit a tak se začal vztekat. Nakonec velice rád vyběhl brankou ven a se staženým ocasem pádil k chatě. O tom že by se zase pokusil za námi dostat okamžitě přestal uvažovat....

Zárodek sauny, je to stejná dřevostavba jak chata....už se těším i já, nejen kamarád že až příště zas někdy k němu zavítám už bude v provozu.

Musím říct, že se mu pěkně hospodářstvíčko rozrůstá, Mahulena (husa labutí) sedí na vejcích, jen bohužel s Timurovi party zůstala jen jedna kačenka, ti ostatní zřejmě padly do spárů lišky. Ale jak znám kamaráda, brzy zase počet doplní.

Večer jsme šli zarelaxovat po tom všem vystavování a cestování do hospůdky a druhý den dopoledne jsme nabrali směr Strakonice a já byla s Bobešem vysazena zde na chatě....kde jsem se domnívala, že ztrávím klidný týden věnovaný focení. Jenže, stále prší, a navíc dojela neplánovaně dcera takže se klid odkládá na jindy...