Pořád ještě jsme v Nitře, tedy spíš už na výjezdu z ní a kamarád se rozhoduje, jestli máme jet zpět na Prahu, nebo jestli to vzít přes jeho chatu v Jižních Čechách. Má tam totiž nějaké řemeslníky a rád by si zkontroloval jestli jde všechno dle jeho plánů a pokynů. Nakonec přeci jen zvítězí jeho zvědavost a jedeme. A jelikož nejkratší cesta je přes Blavu a do Rakous, kupujeme na benzínce rakouskou dálniční známku a hurá dál. Hned za Bratislavou ale už v Rakousku nás oba překvapuje ohromné množství větrných elektráren jejichž pole se táhnou až za obzor. Zajímalo by mne, jestli se tam také tak proti nim brojí jak u nás. Podle značného množství zřejmě ne. Při cestě zpět se mi podařilo už udělat pár fotek Bratislavského hradu, tentokrát už jsem seděla na správné straně auta.....
Pohled přes bratislavský přístav....
Větrníky, větrníky, větrníky....kam se člověk podíval. Na té první fotce je i trochu vidět, kam za obzor se až táhly. Ale jelikož drobně pršelo byl obzor zamlžený.
Ještě jednou Váh, krásné přírodní koryto s ostrůvky rákosí i mrtvými stromy v řečišti....
Při průjezdu Vídní už pršelo opravdu dost, ale i tak se mi podařilo vyfotit části ohromné ropné rafinerie patřící koncernu OMV.....Areál je to opravdu obrovitý.
Z Vídně jsme se pak stočili směrem na Linec a k našim hranicím. Projížděli jsme úpravnými vískami i městečky, v jednom jak jsem stačila jen tak narychlo zaregistrovat a dát dohromady své chabé znalosti němčiny byly stáje lipicánských koní (snad to tak bylo), v jiném se chlubili že projíždíte ametystovým městem. Bylo zde muzeum těžby ametystů a staré doly. A nad jedním se táhl pás mraků, které vypadaly jak když někde dýmá nějaký obr z dýmky....
Mezi lesy se mi líbil tenhle kostelík...nikde nic jen on.
POZNÁMKA POD ČAROU....co mne zaujalo.
Slovenští řidiči jezdí vždy a za všech okolností podle předpisů (alespoň na Slovensku). Okolo dálnic a silnic nejsou ŽÁDNÉ bilbordy. Jedině na vjezdu do větších měst jsme zaregistrovali dva, vždy z jedné strany dálnice, ve vzdálenosti padesáti a více metrů od dálnice (a pak že to nejde, jen chtít a vydat ten správný zákon a schválit okamžitě!). Dle slov kamaráda, který byl před dvěma lety v Bratislavě na Světové výstavě psů, udělalo Slovenko za ty dva roky prý ohromný kus práce a posunulo se o hodně dopředu.
V Rakousku zase milují ekologii, a jsou hodně "zelení" což je vidět na tom obrovském množství větrných elektráren. Skoro v každé městečku najdete v okolí dvě, tři. Pole mají osázené různými druhy obilí, monokultury jsou vidět jen zřídka. Brambory a kukuřice jsou sázeny napříč, ne na dél, aby se z nich při lijácích nevyplavovala zemina. (Zvláštní, proč u nás to nejde?) Vůbec pole jsou vysévána tak aby na podélně seté navazovalo setí příčné ... Jo a řepku jsme viděli za celou naší cestu jen na dvou polích velkých a jen na pár menších. Nemůžu samozřejmě hovořit za zbytek Rakouska, beru jen tu naší cestu. Ale i z toho si člověk udělá docela dobrý obrázek o tom, jak se hospodaří jinde...
to já bych zvolila tu chatu...
OdpovědětVymazatSamozřejmě že ta varianta vyhrála
OdpovědětVymazatBratislavský hrad je nádherný,hlavně třetí snímek se mi moc líbí.
OdpovědětVymazatTak co se táýče zlatejch ručiček říká se to o nás Češích a každej druhej Rakušan je vlastně rodem Čech . Jenže oni to využívají, kdežto mi to zapoměli. A při tom by jsme si tím hodně pomohli . Rakousko je opravdu země pintlichtní, bez té německé úsečnosti a strnulosti.To Rakousko je mi také sympatičtější než Německo.
OdpovědětVymazatSkvělé postřehy a výborné fotky.
OdpovědětVymazatJeště k těm sadbám a osevům u nás- protože díky EU a naší vládě jde zřejmě o pomalou likvidaci zemědělství, tak se spousta rostlin pěstuje a nepěstuje jinak. Dřív tu bývalo víc kravínů, chovali se vepři, byly drůbežárny (neříkám, že tu žádné takové nejsou, ale je jich daleko méně). A taky se zrušily cukrovary. Takže se nepěstuje řepa, ale řepka, obilí jen trochu, snad ještě brambory, ale neviděla jsem pěkně dlouho žito, ječmen, oves...místo toho pole řřepky nebo pole slunečnicí.
OdpovědětVymazat[6]:Pravdu díš děvčico,nikdo už tomu nerozumí,je to pomalá likvidace všeho,co do té doby ještě jakžtakž fungovalo.
OdpovědětVymazatU nás nejde spousta věcí , které jinde fungují . Opakujeme chyby druhých , ale kdybychom se z nich alespoň poučili . NE , děláme je znova a znova .
OdpovědětVymazatNo jo, to naše Česko je takové prohnilé...
OdpovědětVymazat[5]: Ne, to je jako všechno focené za jízdy, tohle navíc byla mázlá celá fotka, tak jsem musela použít tošku kouzla, ale ty stromy jsou opravdu jen výsledek toho, že je to v jízdě.
OdpovědětVymazat[6]: Tak v tomhle teď s tebou budu trochu nesouhlasit, ono je vysázeno asi jak kde co a jak se čemu zrovna tam daří. Když jsme se včera vracely domů, tak jezdíme trasou Říčany, Kostelec nad Č.lesy, Kutná hora čáslav, Chrudim atd. a tam všude jsou pole s ječmenem i žitem. No a samozřejmě řepka. Ale slunečnice minimálně, ty spíš byly dole na jihu, a dokonce i hrášek...ale je pravda, že už neznám na polích len ( a ten byl zase hodně tam co jsem jezdila na chalupu, směrem k Hlinsku) no ta cukrovka sice ještě je, ale cukrovar je u nás už snad jediný. Zrovna v Hrochově Týnci tam ho srovnali se zemí a ve Vrdech z něj udělali lihovar.
OdpovědětVymazat[9]:Spíš neumíme využívat toho co máme a co umíme, a zbytečně se jako národ podceňujeme a tak ze sebe děláme alespoň evropské šašky. Ale je to opravdu hodně zbytečné a je to škoda, hodně si tím ubližujeme....
OdpovědětVymazats tými bilbordami na Slovensku sa mi to veľmi nepozdáva. Mne sa zdá, že ich tu je ako maku. Priznám sa, autom chodievam mimo Bratislavu pomenej a neviem to ani porovnať s tým, koľko ich je u vás, pretože do Čiech chodievam málo. Bola som naposledy vlani v januári, ale vôbec som si to nevšímala.
OdpovědětVymazatTohle je poznatek z trasy Bratislava - Nitra a tam opravdu byly bilbordy vždy jen před městem. Tady jsou nejen u dálnic a jedniček ale i okolo trojek po vsích . Ale jak mi říkala dcera, když jeli do Tater tak tam prý jich bylo jak máku .
OdpovědětVymazat