Když jsem byla před pěti (fuj to to utíká) lety na první Čerfově fotovýstavě na zámku v Dobřichovicích, byla jsem nadšená, ale zároveň i mé sebevědomí (už tak dost nízké) dostalo řádnou ťafku.Tak parádní fotky prostě nikdy nemůžu zvládnout. (Kdybys nebyla Chmelařko líná vstát ráno brzy, něco málo by se ti mohlo možná podařit, tak nekňuč)
Když letos Petr ohlásil další zámeckou výstavu, byl program na jeden chatový víkend daný. Scukly jsme se ještě s Padesátkou a první zářijový víkend vyrazily na výstavu společně. A opět jsem nelitovala a opět jsem jen tiše záviděla. Jak nápady (Bože, proč něco tak jednoduchého nenapadne i mě?) tak provedení. Sice nás na komentované prohlídce bylo jen pár, ale i tak to bylo fajn.
Po výstavě jsme se ještě byli tak trochu projít po Dobřichovicích, tedy po jejich části kde stojí ty nádherné prvorepublikové vily, kam na letní byty jezdili páni radové a jiná smetánka tehdejšího pražského života. Já tyhle vily miluju, vždycky jsem si přála nějakou takovou mít a hlavně aby měla věž, kde bych měla svou ložnici a trucovnu.
Tak v Dobřichovicích bych si vybrala, protože kdo neměl věž, jakoby nebyl. Připadala jsem si jako architektonický Pavlovův pes který slintal víc a víc, to jak jsme procházeli kolem tolika krásných vil. A ty zahrady! To jsou spíš malé zámecké parky. S tajemnými zákoutími i s altánky a různými místy kde jsou ukryté lavičky a s výhledy na protější kopce za Berounkou.
Jediné co mě trochu zkazilo náladu bylo počasí. Tedy nic moc, spíš zataženo a trochu nevlídno, ale dalo se to zvládnout aspoň bez deště. Když jsme se dost naprocházeli, doprovodil nás Petr na nádraží k vlaku, a my dvě odfrčely směr Praha, Padesátka na Černý most a já zpět na chatu.....
Jenže zhruba po nějakých 27 dnech jsem stála před Petrovými fotkami znovu. Opět jsem totiž byla na chatě, jenže tentokrát bylo počasí úplně jiné. Sice trochu studenější, ale nádherně sluníčkové a já snad poprvé neměla na chatě nic nutného na práci a tak bylo rozhodnuto. Jedu zas. Tentokrát bylo při komentované prohlídce lidí o něco více, já se více věnovala prohlížení, a také i focení při cestě tam i zpátky. A tak vás provedu v následujících článcích jak po výstavě, tak i po trochu po zajímavých dobřichovických místech....
Dobřichovice jsou různých "zámečku" plné, dlouho jsrm považoval jednu vilu ve svshu za dobřichovicky zámek...
OdpovědětVymazatAsi vím kterou. Dneska tam je Domov důchodců.Stejně tak nádherné jsou vilky v Černošicích, Řevnicích nebo Všenorech. Taky nevíš jestli to je vila nebo zámek...
VymazatTěším se, já jsem spíš seděla jako trubka u řeky a čuměla.
OdpovědětVymazatale osobně se domnívám a vím, že jsem v Dobřichovicích nebyla naposledy a ten pocit krásna si zopakuji.
Abych vyfotila všechny ty krásný vily, na to nebyl čas ani poprvé ani podruhé. Mám jen zlomek. Ale fotila jsem i moderní architekturu, doslova ještě skoro "teplou" budovy základky která se mi hodně líbí. Ale počítám, že příští rok bych tam znovu jela právě kvůlivá těm vilám.... tedy pokud zas se Petrovi nepoštěstí že by měl výstavu i napřesrok.
OdpovědětVymazatJsem moc rád, že ses přijela podívat na výstavu (dokonce dvakrát!) a souhlasím, že je v Dobřichovicích k vidění spousta zajímavých míst. Napřesrok tu moje další výstava jistě nebude, taky musíme dát šanci dalším zájemcům; já už jsem si na zámku své užil a vlastně - díky prodloužení výstavy do 31.října - pořád ještě užívám :-).
OdpovědětVymazat:-) :-D
VymazatDobřichovice jsou kouzelné místečko.
OdpovědětVymazatTo jsou všechny ty obce podél Berounky....tak oni ti radové a úředníci věděli moc dobře kde si stavět letní sídla....
VymazatPetr mi poslal pozvánku, ale výstava je dost z ruky, tak jsem se spokojila s katalogem. On je prostě pan fotograf. :)
OdpovědětVymazatPro tebe jo, i když nějaké přímější vlakové spojení od tebe na hl.nádraží by bylo, ne? Tam by sis sedla na metro, jela na Smíchovské nádraží a tam zas na vlak na Karlštejn.
Vymazat