Včera ač nebyl pátek třináctého,
to datum dostálo svému. Nevím proč, jestli byly na slunci nějaké skrvrny, špatně jsem se vyspala nebo se prostě projevuje moje frustrace a strach z toho co bude, měla jsem prostě den blbec. Tedy ještě přesněji dopoledne. A všechnu to svou nenáladu a zlost jsem vychrstla v hodně velkém množství na hlavu člověku, který mne v posledních dvou letech drží nad vodou, pomáhá mi, naučil mne vážit si sebe samu, mít se ráda takovou jaká jsem, díky němu zvládám naší současnou dost nelehkou situaci doma (manželovi dvě nedobrovolné cesty rychlou, dceřiny soukromé osobní problémy, srovnání se s tím, že syn se osamostatnil a v neposlední řadě dost energii ubírající problémy ve sféře podnikání) a nebýt jeho asi bych už ležela na psychiatrii...naštěstí mne už tak trochu zná a tak to nebral nijak vážně a ani se na mne moc nezlobil. Protože asi věděl že i on na tom mém výbuchu měl částečně svoji vinu.
Takže o to větší radost mi udělali následující dvě věci.
Když jsem šla do schránky objevila jsem v ní zásilku řízků z rododendronů a azalek od Jarmilky, která asi jediná vzala vážně mou prosbu a já jí moc a moc děkuji za to, že si s tím dala práci, za kytky se nemá prý totiž děkovat, pak se neujmou..... Dneska půjdou do množárenského substrátu a pod sklo, protože jsem nejdřív musela koupit růstový stimulátor který už mi došel.
A druhá věc se váže k mé předchozí básni o darované růži. Pro změnu v mejlové poště mi přistála krásná rudá růže od Hanky a to rovnou v pěti různých podobách. I jí moc děkuju za to že mi ač nevěděla o mém extempore zvedla náladu tím že mi jí poslala....odpoledne jsem po cestě z masáží sice měla lehko po těle ale těžko na duši ale díky těmto dvěma blogerkám se mi přeci jen trochu ulevilo. Bůh žehnej blogovému světu....
Hančina růže....
Život nám to někdy tak nakupí na bedra, protože nás zkouší. Je fajn, že máme někde někoho, kdo má ve svém srdci i kousek pro nás. osud si s námi zahrává, ale také nám přihrává hezké zážitky, abychom dokázali zdárně všemu čelit. Dovedu si představit, jak azalky a rododendrony od Jarmilky potěšily. Růžička je také moc krásná.
OdpovědětVymazatRůžička je moc krásná. Má nádhernou barvu. Bude ti dělat radost.
OdpovědětVymazat[1]: Je to výhra, ale někdy i dost bolavá záležitost.Já osobně bych se bez toho zkoušení od života obešla.....už si říkám že toho na mne od dospělosti nakládá nějak moc. A že snad už bych si spíš zasloužila trochu klidnější období.
OdpovědětVymazat[2]:Ano pro rodinu musíme být ty silné, které všechno zvládají levou zadní a ještě při tom žonglují žehličkou a vařečkou. A poslouchat jak se oni trápí. Ale naše vlastní starosti a žaly nikoho nezajímají, jejich jsou přece o tolik důležitější....a pak na nějaké trable nemáme nárok.
OdpovědětVymazatJe pravda, že když je moc stresu, člověk je přetažený a pak udělá někdy blbosti, kterých pak lituje a které ho pak mrzí. Vše se dá napravit, slovy, skutky. Já vím, je to těžké a třeba to bylo zbytečné. Neřeš minulost, udělej teď něco, co by mohlo situaci zlepšit. Věřím, že Tě zásilka kytiček od Jarmilky velmi potěšila. Je moc hodná. Přeji Ti, aby Ti bylo jen a jen lépe.
OdpovědětVymazatNo, někdy se toho nahromadí moc na jednoho člověka. Taky mám podobné období za sebou ( vlastně ještě pomalu doznívá ), snad se ti brzy podaří se z toho fujtajblu brzy vyhrabat. A osamostatnění syna ber jako úspěšné zakončení jeho výchovy. Jednou to přijít muselo. Budeš mít víc času sama na sebe... Hodně štěstí v podnikání a hodně odvahy ( tu já nemám ).
OdpovědětVymazatRůže je inkrustovaný oheň...
OdpovědětVymazatNo myslím, že to, co se děje odpovídá docela tomu, že třináctku má ve vínku celý tenhle rok, jen nevím, na co svést události těch tří předchozích let, kdyby se psal rok 13??, bylo by to jasné, ale takhle musím konstatovat, že ta třináctka je v tom asi nevinně.
OdpovědětVymazatNenáladu většinou odnese někdo zcela nevinný. Přimotá se a dostane svůj nezasloužený díl. Dobře to znám. Pak mě to pěkně štve.
OdpovědětVymazat[5]:Jenže když ono už to trvá na můj vkus opravdu dlouho a právě že úspěšné zakončení je stále ve hvězdách a hodně vzdálené.A stres sivybírá nadále svou daň na psychice a zdraví nás všech.
OdpovědětVymazat[6]: To že se osamostatnil syn je to vůbec nejmenší, to už jsem si oplakala. Chybí sice citelně jeho pomoc doma, zvlášť se zahradou, ale je to ten nejmenší problém. Tedy zatím. Ovšem v případě že by se nedejbože něco stalo s mužem ak by to problém začal být a velký....a s tím časem na sebe? Na to jsem se také těšila, ale vzhledem k tomu jaké je celkové rozpoložení mne to vůbec netěší....
OdpovědětVymazat[7]:Dokáže popálit i takhle. Z obrázku....
OdpovědětVymazat[8]:S tím naprosto souhlasím, věděla jsem že od tohodle roku nemůžeme čekat nic dobrého a zatím se to tak opravdu děje. No řeknu ti, nechtěla bych žít v roce 1313....ani náhodou
OdpovědětVymazat[9]:Je to tak. Ale v tomhle případě svůj maličký důvodek k tomu výbuchu dodal i onen dotyčný. Což i sám přiznal.
OdpovědětVymazat[10]: Podívej se třeba na můj poslední článek na mém blogu, třeba Ti to pomůže.
OdpovědětVymazat[14]: Tak v tom případě dostal, co si tak trochu zasloužil.
OdpovědětVymazat[16]: Ano, tak trochu, ale ne takovou sprchu....i když....
OdpovědětVymazatTo je mi líto. Zrovna nedávno jsem si říkala, že ses už dlouho nezmínila, tak že se snad podnikání něco zlepšilo
OdpovědětVymazatNevím,jestli je to zrovna třináctkou,ale celý letošek je i pro mě solidní nápor na nervy.A bohužel se mě taky stává,že občas vybuchnu a odnesou to moji nejbližší
OdpovědětVymazat