.... jsem z Ovocného trhu prošla prodejní pasáží Myslbek, a vyšla proti kostelu sv. Kříže
v ulici Na Příkopě. Opět to byl další otevřený kostel kam jsem se tedy vydala na výzvědy
a opět i zde byli návštěvníci kteří se modlili a dokonce hned u vchodu byla zpovědnice ve
které právě farář někoho zpovídal. Udělala jsem jen jeden snímek vnitřku a šla ven. Teď
když jsem si k tomuto článku o kostelu hledala nějaké podklady, zjistila jsem, že tam je
fotokopie Turínského plátna v životní velikosti. Škoda, že jsem si ten kostel nešla
prohlédnout celý. Přešla jsem opět zpátky na druhou stranu a pokračovala k původnímu
Dětskému domu (pro neznalé, byl to jediný obchodní dům v Praze čistě věnovaný
dětskému sortimentu. Takže se v přízemí prodávaly veškeré věci pro čerstvá miminka, jak
oblečení tak kočárky, v prvním patře věci pro batolata, v dalším pro děti do pěti let
a v posledním pro školáky a a děti až do patnácti let. Dnes samozřejmě zde najdete
sice také oblečení, ale už pro všechny a známých značek) Odtud jsem prošla Provaznickou
na Můstek a dál přes Jungmannovo náměstí do Františkánské zahrady. Mezi tím jsem si
udělala zastávku ještě v jednom kostele, kterému bude věnovaný samostatný článek.
Z Františkánské jsem se už jen přes pasáž Světozor dostala
k metru a vzhledem k tomu, že už jsem měla fakt
velkej hlad vyrazila jsem domů ...
Zajímavé prosvětlení a osvětlení v Myslbeku. Navíc jsem na mapách zjistila, že má i
střešní zahradu, asi by to stálo za prozkoumání 
...
...
Kostel sv. Kříže je klasicistní stavba patřící k piaristické škole a gymnáziu.
Byl postaven v letech 1816 - 24 v klasicistním slohu. Autorem byl architekt
a profesor polytechniky Jiří Fischer a stavitelem Jindřich Hausknecht. V roce
1938byl zavřen a v padesátých letech minulého století byl zrušen a odňat selesiánům.
O jeho znovuvzkříšení se opět postarali v roce 68 selesiáni. Kostel slouží
i italské menšině v Praze. Podobně jako kostel sv. Jana na Skalce slouží
německým obyvatelům .
A už jsme v Provaznické. Proč jsem se do ní vypravila. Viděla jsem na netu
krásné večerní fotky této zvláštní uličky. Z jedné strany obchody, z druhé tak
trochu zmar. Je pravdou, že její kouzlo opravdu vynikne za večerního osvětlení.
Přes den to prostě není ono....
Václavák snad ani nemusím představovat 
Františkánskou zahradu si pamatuji jako něco zpustlého, z pár živořícími stromy
a lavičkami plnými už za bolševika prapodivnými týpky. Chodívala jsem tudy někdy
do práce když jsem prodávala ve Vodičkový. Když jsme se odstěhovali sem na ves
začala její obnova a dnes z ní je krásná zahrada klášterního typu.
Krásně rozkvetlé vřesoviště
Největší překvapení mne ale čekalo u růžových treláží. V lednu tu kvetly stále růže!
Kdopak si pamatuje ?
A jsme pomalu u konce. Poslední ohlédnutí a hurá domů ...
Když není v kostele mnoho lidí a může se dovnitř a není zakázané focení, tak tam klidně vejdu a projdu to. když se člověk chová tiše a pokorně, nemlže se zlobit ani pan farář. Ta ulička má pochopitelně největší kouzlo večer, když se rozsvítí lucerny. I když nezmizí ty počmárané a nepěkné zdi, jen se potlačí jejich přítomnost a celá scéna dostane ráz tajemna...
OdpovědětVymazat[1]: Za tento komentář bych si dala kouli jak Brno. Tolik chyb, ach hrůza. Jak je možné, že to vidím, až když je koment odeslaný?
OdpovědětVymazatProšla jsem se s tebou po Praze a zavzpomínala si. K některým místům mě vážou vzpomínky. Konkrétně ke kostelu sv. Kříže, kam jsem od roku 1972 chodívala každou neděli odpoledne. Bývaly tu beatové mše. Nepatřím mezi věřící, chodila jsem sem kvůli hudbě. Když jsme šli s mužem 6. ledna do Hybernie na Ebeny, tak jsem mu to, jdouce kolem, vyprávěla. A i když jsem tam chodila pravidelně a dlouho, jen díky tvému článku vím, že je tam kopie "Turínského plátna". Neměla jsem o tom tušení.
OdpovědětVymazat[3]: To jsem se taky dozvěděla až dneska když jsem ten článek psala. Spíš mne strašně dlouho nějak nedocházelo že to je kostel.
OdpovědětVymazat[1]: Já tam byla jednou na představení Sladké dny blázna Vincka. No že by mne to nějak zaujalo .... bylo to představení s Jiřím Suchým a Jitkou Molavcovou. Víckrát už jsem se tam nedostala.
OdpovědětVymazat7 fotka je krásná a vřesoviště taky
OdpovědětVymazatZ tvých záběrů úplně čiší láska k Praze. Moc rád jsem si toto město a jeho uličky i zákoutí prohlédl z tvého úhlu pohledu
OdpovědětVymazat[7]: Je to úžasné se prostě takhle sebrat a jít se jen tak courat uličkama.
OdpovědětVymazatKostel italské menšiny, německé, ..., to ano, ale mešita by tu být nemusela :).
OdpovědětVymazat[9]: Tak i když je, tak naštěstí mimo staré centrum. Ona snad největší je v Brně, že?
OdpovědětVymazat