1 / Pátek 7.2.14
Dopoledne šmejdění po městě se synovou partnerkou, prosila mne o radu jak vylepšit stolek pod televizi a tak jsme chodily a hledaly inspiraci. Našly a nenašly....uvidíme.
Odvoz zakázky a rýsuje se pro změnu jiná. Tedy ne špendlíkovací ale krejčovská. Ke žluté chryzantémce přibyla červená sestřička a smazala jsem si galerii s fotkama a celé odpoledne se snažím fotky vyhrabat odkud se dá a znovu je instalovat do článků....něco se podařilo ale něco musím vyhrábnout znovu z archívu...
Skóre dne: Až na tu zimu a vítr by to šlo!
2/ Sobota 8.2.14
Krásně slunečno a datum akce Kulový blesk tedy odstěhování nábytku k dceři do nového. Vzhledem k tomu že toho nemá až zase tolik a že jsem se vešla do auta jela jsem s nimi a zatímco dcera se synem skládali znovu nábytek, já jem se, abych nepřekážela a zbytečně neradila, sebrala a šla fotit do města. Ztrávila jsem tam přes hodinu a pěkně si naplnila archív. Prošla jsem jen ale zlomek těch krásných uliček a míst v centru. Tak teď bude důvod proč tam zajet takže si to budeme moct pěkně procourat spolu. Ještě jsem složila stůl do kuchyně abych tedy také přispěla svou hřivnou a jelo se zpátky. Večer pohodově ztrávený v milé pospolitosti u české detektivky v telce a s mísou popcornu mezi sebou....
Skóre dne: Paráda a radost z dobře ztráveného dne....
3/ Neděle 9.2.14
Ošklivo, tvoření....dohnané zbylé ztracené fotky a nainstalované zpět do článků. Dodělané srdce pro dceru do nového bydlení a vybrané stuhy na věneček na dveře dle jejího přání. Jinak zcela nudný a nezáživný den....srdce se líbilo tak alespoň jedna malá radůstka...
Skóre dne: Jedna radůstka
4/ Pondělí 10.2.14
Zase v městě lovit materiály. Mám mašle, látky a nemám peníze...už zas. Vynikající latté macchiato v jednom milém obchůdku plném neskutečných dobrot. Pralinek ale i italských specialit. A nejvíc mne překvapila cena....27 Kč za klasickou velikost ve skleněné sklenici. A prodávají kafata i na cestu. Dobře se čekalo na známého, který mne pak bral domů. A sluníčko! Nádhera! Stála jsem na náměstí a vyhřívala se jak ještěrka na kameni....
Skóre dne: Jedna radost za druhou!
5/ Úterý 11.2.14
Výprava za dalšími věcmi do dceřiny nové domácnosti, a zjišťení co ještě všechno je potřeba, ale už se musí počítat se samostatným hospodařením, zaplacení nájmu a zjištění že do konce měsíce musí vyjít s pár šupama na den. Ještě že má jídlo v práci...jinak by asi musela fakt dlabat vatové tampony namáčené v pomerančovém džusu....Pak opět další pospolité sezení u kávy a dortíků....
Skóre dne: Slovy Signory Hořkosladká radost
6/ Středa 12.2.14
Nevím jestli dneska cítím radost. Nejspíš ne. První půlka dne kdy vím že večer už nikdo další domů nedojde. A ani ráno se nevrátí z noční. Je to zvláštní pocit. Takže jsem celé půldne uklízela a myla skříňku v koupelně, přendavala do ní ručníky, při té příležitosti jsem umyla i skříňku pod umyvadlem, nahoře se dala do přesunů kytek, to samé pak směrem do obýváku a koupelny kam jsem přendala kytky které si dcera sebou neodvezla a prováděla další práce které jsou spojené s odchodem některého z členů rodiny.....a večer si vzala k sobě nahoru Matýska aby nesmutnil....
Skóre dne: Tak nějak nijaké
7/ Čtvrtek 13.2.14
I když se tu dneska zase dcera dopoledne ukázala, už to bylo jiné. Přijela si pro mikrovlnku která jí sem přišla, odvezla si ještě nějaké věci, květinky a základní nástroj na který úplně zapoměla a přiznávám že i já s mužem. VÝVRTKU! Včera si koupila víno pro první večerní osamocené bytí a neměla ho čím otevřít. Nakonec ale posloužila ocílka a dopadlo to dobře. Daly jsme si kafe, přečetla si časopis a zvedla se a odjela do svého. Nějak jsem se přesně viděla jak to samé vlastně vždycky dělám u maminy já....Jelikož bylo nádherně slunečno šla jsem nějak tohle všechno rozchodit na procházku. Jenže jsem zjistila že mne nějak opustil elán i chuť brát do rukou foťák. Najednou jsem před sebou měla už stokrát focené a tisíckrát viděné a měla sto chutí úplně na všechno kašlat a jen si někam sednout na sluníčko a hřát se.....což jsem taky udělala.
Skóre dne: Ještě že vím že mám před sebou už jen dva týdny tohoto martýria
a že alespoň to sluníčko bylo...
Myslím, že nemusíš smutnit nad odchodem dcery ze společné domácnosti, přece nežije na druhém konci světa, ani ti neumřela.Budete se vídat a navštěvovat. A budete spolu jistě raději než když jste bydlely spolu. Budete si vzácnější a proto budete spolu raději. To že opustila společnou domácnost je důkaz toho, že je dospělá a dokáže se o sebe postarat. Tvá práce s výchovou skončila. Nastane ti nová etapa života, možná klidnější, možná rušnější, kdoví. Budeš se časem těšit z vnoučat a tvoje dcera časem uzná, že tvá výchova byla správná, protože její vlastní děti jí splatí všechny lumpárny, které prováděla ona tobě.
OdpovědětVymazatDěti opouštějí hnízdo, na jednu stranu veselé, že se osamostatní a na druhou smutné, bude se nám stýskat.
OdpovědětVymazatTo je zkrátka život a člověk se s tím nechce smířit. Také to mám za sebou. Ale máš ji nedaleko, neodstěhovala se někam do Austrálie navždycky. U nás to bylo podobné a ještě navíc s ročním pobytem za oceánem.
OdpovědětVymazatMyslím, Vendy, že tě čeká nová radost. Návštěvy dcery, při kterých si budete rozumět víc než dosud. Budete si vzácně a budete se na sebe těšit. Situace je logická, ne smutná, jen JINÁ.
OdpovědětVymazat[4]:Tak jedna je, ale není po ruce. Ale aspoň na telefonu a chatu....a občas i osobně. Jenže bohužel málokdy..... i tak mi ale moc pomáhá že vůbec je...
OdpovědětVymazat[3]:Tak to by byla katastrofa. Nedoplatila by se telefonu ani jedna .... ale jo je to přirozenej vývoj. Nejlepší ae asi je když je to co nejdřív. Takhle si pak strašně na sebe jsou lidi zvyklí a o to je to horší.
OdpovědětVymazat[1]:No však smrděla doma už dost dlouho. Já vypadla v jednadvaceti sice jsem se po rozvodu na pár let vrátila domů ale pak zase do svého. Jo myslím že zjistí jak mi kolikrát ublížila.....
OdpovědětVymazatAch, zase ta hořkosladkost...
OdpovědětVymazat[8]: Holka, jseš zlatá! Díky moc. Tohle jsem nevěděla....
OdpovědětVymazatJá z domova vypadl v patnácti a rodiče měli aspoň klid pro sebe... bohužel syn, maminčin mazánek, s maminou vydrží do konce života, jak to vidím.
OdpovědětVymazat[9]: Není vůbec zač, taky mi to nejednou pomohlo!
OdpovědětVymazat[9]: Já myslela, že ten způsob znáš a že ti ty fotky vypadly i z toho koše...
OdpovědětVymazat[12]:Tak díky práci v Litomyšli má na místní poměry příjem docela nadprůměrný, ale i tak mám strach jak to bude zvládat. I když si to nějak dopředu rozplánovala co si může a co už si s dosavadního života dovolit, tak stejně jsem napnutá. Tak kdybych jí mohla finančně pomoct já tak se nějak nestrachuju, ale nemůžeme jí pomoct ani my. Tak ty základní věci jsme spolu byly nakupovat a zbytek si musí dokoupit za běhu
OdpovědětVymazat[12]:Neznám, tedy teď už jo
OdpovědětVymazat[11]:Obávám se že tohle je i případ toho dceřinýho ex....on i jeho sestra prostě nedokáží ani po třicítce založit své vlastní rodiny a žít své životy bez své matky a pohodlíčka bydlení u rodičů....
OdpovědětVymazatVím, je to hořkosladké. Děti se nám osamostatňují a nám zůstává prázdná náruč. Naše dcera odešla z domova v osmnácti, hned po maturitě. Byla zvyklá na to, že doma má zajištěný kompletní servis a v podstatě se nemusí o nic starat. Muž to tehdy nesl hodně těžce - jeho milovaná holčička ho chce opustit. Já jsem tomu tehdy dávala měsíc a v duchu si říkala - "ty se ještě ráda vrátíš zpátky." Moje očekávání nesplnila, z měsíce bylo téměř šest let. Vrátila se však jen na malý čas v době, kdy čekala první dítě a s Tomášem čekali na společné bydlení. A já až tehdy, kdy měla rodinu, zrušila její dětský pokoj. A dnes? Jsme v každodenním kontaktu, pokud ne osobně, tak přes Skype.
OdpovědětVymazat[16]:Tak u mne by to nebyl problém, nevím jestli jí to na tabletu jde....asi budem muset něco aktivovat
OdpovědětVymazatČo je prosím "ocílka"? Ináč chýbajúcu vývrtku nahradí aj plniaca tužka Versatilka. Zatlačiť. Pekny čas Ti prajem.
OdpovědětVymazat[18]: Neviem ako sa to volá po slovensky, ale je to taký oný nástroj na ktorom sa brúsia nože....taká ocelová tyč s rukojaťou...No verstilka je pre zmenu pre dcéru niečo čo už ani nevie ako vyzerá
OdpovědětVymazatAha. Bruska? Neviem sam, ako sa to vola. Ale mam to doma, viem, co myslis. Ale pouziva sa to urcite presne ako ta Versatilka, zatlacit a basta!
OdpovědětVymazat[20]: Hej, iba s menšou silou. Lebo potom maš s vína fontánu ako zo šampaňského...Ako vravila dcéra... Olympiáda ma nejak obchádzá oblúkom, nepozerám na ňu. Aj keď je naozaj hnusné počasie, venujem sa svému vel'konočnému tvoreniu.....
OdpovědětVymazat[21]: Leti to poriadne - kedy je tohto roku Velka noc?
OdpovědětVymazat