Paphiopedilum insigne....

V neděli kdy jsme se konečně vypravili

s mužem podívat se k snovi na jejich bydlení, jsem při výběru kytičky pro jeho dívku u které jsem si tak trochu neěco žehlila, narazila na nádherné střevičníky a tak jsem tam nad nimi áchala, až mi v pondělí muž jeden donesl. Byly opravdu nádherné, i v dobré formě takže mi udělal ohromnou radost. Hned jsem vzala k ruce chytrou orchidejářskou literaturu abych si určila odrůdu. Jelikož jsem ten samý viděla tuším u Katky, je možné že ho budou mít i mnozí další a tak pár rad k pěstování myslím nezaškodí.

Druh se jmenuje Paphiopedilum insigne a patří mezi klasické dlouho pěstované střevičníky.Na vrcholu obliby bylo v první polovině 20. století, a to jak u sběratelů, tak v domácnostech u běžných lidí. Chladnější podmínky v bytech těmto rostlinám velice vyhovovaly.Dnes je již méně rozšířené. Roste v himálajské oblasi na skalách pokrytých slabou vrstvou půdy. Kvete koncem podzimu a v zimě.Vyžaduje temperované až chladné podmínky, světlé až mírně zastíněné stanovště a velmi dobré větrání. Vyšší teploty nesnáší a jinak velice odolný druh potom chátrá a nekvete. Substrá běžný epifitní s přídavkem štěrku a písku. Rostlina je vhodná pro pěstování v chladném skleníku či zimní zahradě. Pokud jí poskytneme dobré podmínky, zvládnou jí pěstovat i začátečníci. Roste rychle a vytváří velké trsy a bohatě nakvétá. Květy vyrůstají po jednom na asi 20 cm vysokém stonku. Vzhledem k rychlému růstu se snadno množí dělením trsů - rostliny můžeme většinou dělit každý druhý rok.

(Orchideje Martin Zoun)

No a já dodávám, nebojte se když nemáte skleník ani zimní zahradu, studená chodba stačí, nebo kdo má dvojitá okna může jí dát mezi ně. Ale potom pozor na mráz a přímé slunce! Na léto jí dejte ven do stínu, mě se osvědčilo zavěšování orchidejí do korun stromů, jsou tak chráněné před prudkým deštěm i sluncem.