Po krátkém výletu do .....

 

.... do novodobé historie hradu Karlštejn 

se v něm začneme porozhlížet. A začneme Císařským palácem, což dává tušit, že budeme mít možnost nahlédnout do soukromí jak jeho strážců a děkanů ale i samotného císaře a krále Karla IV. Prohlídku paláce jsem rozdělila do dvou částí. A začínáme v tzv. Dvořenínské síni, což byla taková určitá předsíň celého císařského paláce. Tady je vystavený velký model hradu v jeho původní podobě jak ho nechal Karel vystavět. Díky svému dlouhodobému pobytu na francouzském královském dvoře si osvojil nejen dvorské mravy, jazyky, politické a vojenské znalosti, ale i francouzskou dvornost, módu i oblibu francouzské zámecké a hradní architektury. Mnoho z toho i přenesl do výstavby Karlštejna .....

V Dvořenínské síni moc věcí nenajdete, vévodí jí model hradu, nádherné deskové obrazy, část původního gotického ostění a busty čtyř Karlových manželek, jeho samého a arcibiskupa Arnošta z Pardubic, jeho velkého přítele z dob mládí, rádce a prvního pražského arcibiskupa vůbec.

Císařský palác

Obrazy ve Dvořenínském sále

Hrad ve své původní podobě. 

Detaily z deskových obrazů

Na této části obrazu jsou erby významných českých šlechtických rodů. Vítkovské růže, kančí hlava Valdeků, střela Bavorů ze Strakonic, labuť pánů ze Švamberka ....

A tady máme první dvě Karlovi manželky. Blanku z Valois a Annu Falckou. Podle kronik Karel velmi miloval všechny své ženy, byť každou jiným způsobem. S Blankou byl nejdéle, znali se od dětství. Do Anny Falcké, kterou si sice bral kvůli územním a politickým ziskům se prý bláznivě zamiloval od prvního okamžiku, stejně jako ona do něj. Bohužel její láska vzala za své, když zůstal Karel po velmi těžkém úrazu z turnaje navždy částečně zmrzačený a zohavený. Navíc vztahu neprospěla ani smrt jejich synka dvouletého Václava. Anna, tehdy třiadvacetiletá ho následuje po roce. Její smrt se připisovala žalu z jeho smrti. Některé prameny tomuto stavu připisují její zvláštní a divoké chování, obzvlášť při dlouhých a divokých jízdách na koni, při které prý spadla z koně a smrtelně se zranila.

Mezi svými manželkami ..... sám markrabě moravský, hrabě lucemburský, král český, římsko - německý, lombardský, burgundský (arelatský) a císař římský Karel IV.

Třetí milovanou a navíc prý nejkrásnější první (dámou) královnou Evropy a také první císařovnou byla původně vybraná nevěsta pro Karlova syna Václava, třináctiletá Anna Svídnická. Jenže během roku přišel Karel jak o syna tak o manželku a tak se ve skoro čtyřiceti letech musí oženit znovu. Takže se místo jeho syna s Annou žení sám. Jeho láska k Anně nabyla ještě většího rozměru když mu porodí tolik vytouženého dědice Václava IV. Osudným se jí stal ve 23 letech třetí porod při němž umírá ona i dítě. Pro tuto ženu Karel truchlil nejvíc a nejdéle .... 

A konečně čtvrtá Karlova manželka, ta kterou díky Jaroslavu Vrchlickému známe asi nejvíc a to Alžběta Pomořanská. Rok po smrti Anny Svídnické se proti Karlovi zvedl zatím největší odpor v říši a tak bylo nutné se co nejrychleji  a politicky nejúspěšněji oženit. A tak se vyvolenou stává šestnáctiletá Alžběta Pomořanská. Po křehké a jemné  Anně Svídnické to byl pravý opak. Silná, rázná, cílevědomá a sebevědomá dívka. Karlovi v té době zbývaly do padesátky tři roky, a i přes to ho Alžběta velmi milovala. Byla matkou jeho dalšího syna Zikmunda, příštího římského císaře a uherského krále, Jana Zhořeleckého, který bohužel jako největší adept na císařskou korunu po nevlastním bratru Václavu IV. který takové ambice po smrti Karla neměl, zemřel mladý rukou úkladného vraha snad na popud moravského bratrance Jošta který sám po císařské koruně pošilhával. O lásce Alžběty ke Karlovi vypovídá i to, že když Karel vážně onemocněl tak vykonala pěšky bosa pouť z Karlštejna do Prahy kde se modlila za jeho uzdravení a přispěla mnoha dary. Jediné co nemohla Karlovi odpustit bylo to, že protěžoval na úkor Zikmunda (nakonec se ukázalo, že pro vládu měl mnohem lepší předpoklady než Václav) a Jana, právě syna Anny Václava IV. Vždyť i korunovace českým králem tehdy dvouletého Václava měla přednost před korunovací Alžběty. To že se staly spory mezi bratry pro další vývoj českého království jako velmi negativní se ukázalo záhy po smrti Karla IV. Václav, Zikmund i Jan Zhořelecký umírají bez mužských dědiců a tak se jedinou lucemburskou větví stává moravská větev, založená Karlovým mladším bratrem Janem Jindřichem. Ovšem i ta během jedné generace vymírá čímž končí  Přemyslovsko - Lucemburská vláda v historii českého království. Lucemburkům už zůstalo jen jejich hrabství, kde vládl Václav Lucemburský, nevlastní Karlův bratr, syn Jana Lucemburského a jeho druhé ženy Beatrix Bourbonské.

A tady je Arnošt z Pardubic. Dětství prožil v Kladsku kde byl jeho otec královský purkrabí. Tady získal první vzdělání ve svobodném umění. Následovaly studie v  klášteře v Broumově, v Praze a jelikož zde ještě nebyla žádná univerzita, vypravil se do Itálie. Zde studoval na univerzitách v Bologni a Padově. Překvapivě ne bohosloví, ale práva. Právě na jedné z těchto univerzit se setká a spřátelí s budoucím císařem Karlem IV. Po návratu do Čech přijal kněžské svěcení a působil ve svatovítské kapitule kde byl děkanem. Po smrti Jana IV. z Dražic se na přímluvu moravského markraběte Karla, jehož byl přítelem a důvěrníkem stává pražským biskupem. Navíc ho Karel pověřil úkolem vymoci na papeži povolení ke zřízení metropolitní kapituly a arcibiskupství v Praze. To se podařilo a Arnošt byl jmenován prvním pražským arcibiskupem s právem korunovat české krále. V této funkci pak korunuje Karla IV. a jeho manželku Blanku z Valois. Za přítomnosti Jana Lucemburského a Karla IV. položil taktéž základní kámen budoucí katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha. Pod jeho pravomoce spadalo biskupství olomoucké a nově založené i litomyšlské. Působil jako diplomat v Karlových službách a v jeho nepřítomnosti ho i zastupoval a spravoval celou zemi. Při plnění diplomatických úkolů se seznámil i s básníkem Petrarcou kterého pozval do Čech. Při té příležitosti se Karel s Petrarcou ( který byl velkým obdivovatelem Karlovi manželky Anny Svídnické) velmi spřátelili a jejich přátelství trvalo až do básníkovi smrti. Arnošt z Pardubic není pohřbený kupodivu v Praze, ale v Kladsku.

Z Dvořenínské síně přecházíme do Rytířského (Manského) sálu. Zde měli své zázemí manové (leníci) z řad nižší šlechty, kteří za služby vojenské či jiné prokazované svému panovníkovi získávali do správy a užívání příslušné majetky - manství. Zde na Karlštejně sloužili k ochraně panovníka.

Tyto skříně sloužily pro úschovu zbraní a součástí výzbroje ....

..... zatímco truhly sloužily k úschově dokumentů a spisů. Takové předchůdkyně dnešních registraček

Rytíři zde měli i k dispozici vlastní domácí kapli, v tomto případě kapli sv. Mikuláše

Přes Mariánské nádvoří se přejde do další části paláce a to do prostor děkanství. Na hradě se sloužili mše nejen pro soukromé účely v soukromé kapli sv. Kateřiny nebo sv. Kříže, ale i veřejné v kapitulním kostele Nanebevzetí Panny Marie. A tak tu své zázemí měli i děkani kapituly.

Včetně i jednoho z mnoha prévetů které na hradě jsou. Ty už jsou ale zazděné. Jediný který je v původní dřevěné podobě je ten na Velké věži

Omlouvám se za trochu delší povídání a výlety do historie