Původně jsem se domnívala ....

 

.... že do podzimní výzvy u Jarušky 

přihlásím jen jeden článek s výběrem podzimních krajin nasbíraných během dvou výletů absolvovaných v říjnu, protože po operaci už foťák nebudu moci do ruky na nějaký čas vzít a tím to pro mne hasne. Jenže včerejšek kdy byla solidní mlha, trochu i námraza a do toho sluníčko mi prostě nedal, a já zase zkusila vzít nexíka do ruky. Nejdřív, na rozcvičení s oporou okna v detailech stále krásně kvetoucích bidensů v květináčích a když se ukázalo, že ruka zatím nemá námitky, šla jsem na zahradu. I tady jsem zvládla pár detailů s mezikroužky i bez nich. Nakonec jsem si dala zas něco na rozcvičení s odkvetlou pampeliškou kterou jsem našla na zahradě. Ale to už začala ruka protestovat, takže jsem raději její protesty poslechla a nechala focení. Ale díky tomu vím, že přece jen ten půst nebude dlouhý a budu moci nudu zahánět i tímto pro mě velmi příjemným způsobem. Dneska tedy květy které mají ty krásné tlumené podzimní barvičky a které mi dělají velkou radost a po loňských zkušenostech ještě dlouho dělat budou. Takže tímto přihlašuji svůj druhý článek do Jaruščiny výzvy Barvy podzimu ....

Letos jsem málem zapomněla dát do země montbrécie, takže k jejich sázení jsem se dostala až na přelomu května a června. Proto mi teprve teď začaly kvést. K jejich pěstování jsem se dozvěděla, že je narozdíl od mečíků ze země vytahovat nemusím, že sice vypadají jako mečíky, ale příbuzné jsou spíš s krokusy ( však latinský název je Crocosmia) takže když se na zimu zamulčují vrstvou listí nebo chvojí, přezimují stejně jako krokusy v zemi. Tak co se týče té vrstvy není problém, jsou v dosahu opadu magnólie, takže ta se o krytí postará velmi dobře, a pomoct jí můžu v nahrabání listů i já. Musím přiznat, že jsem se do těhle květinek zamilovala, obzvlášť do jejich zářivých odstínů, takže bych brala i jejich další barvy.