Když je mi smutno, nebo mě trápí nějaké chmury, léčím si je buď psaním a fotografováním pro blog, anebo si dělám různá suchá aranžmá....teď můžete zjistit, jestli je mi smutno normálně, nebo víc než je zdrávo.
Ta malá jsou na různých dřevěných lžících, vidličkách a kvrdlačkách, které se postupem doby nashromáždily jako dárky k různým příležitostem.
Takovou malou perličkou je, že když jsem teď dělala dvě poslední, to jsou to s růžemi na kulatém podkladu a to první na poslední koláži, netušila jsem, protože jsem neposlouchala rádio ale céda, jaká tragédie se stala v Rusku třem našim hokejistům.... takže do doby než budou šeredná a bezbarvá a já je vyhodím, mi ten den budou připomínat...
Vendy, nemyslím, že je ti smutno -aspoň ty aranžmá na mě dýchají pohodou a takovým klidem.
OdpovědětVymazatNevím, zda-li je Ti smutno, pokud ano, klidně napiš mailík. Sdělená starost - poloviční starost.
OdpovědětVymazat[2]: No, že to zrovna říkáš ty !. A víš proč ti to říkám, viď?Platí to i o tobě.....
OdpovědětVymazat[2]: Vím, Vendy, ale platí to i obráceně, jo? A tu první větu bych mohal opsat: "Když je mi smutno, nebo mě trápí nějaké chmury, léčím si je buď psaním nebo fotografováním pro blog"...
OdpovědětVymazat[4]: Takže velký dík za to, že existuje blog.....
OdpovědětVymazat[3]: Jak ti může Vendy někdo chybět? Tobě, která má kolem sebe takové nepřeberné množství všeho čeho se jí jen zachce?
OdpovědětVymazat[6]: Však, taky je psáno NĚKDO chybí....ty aranžmá jsou i z minula....a to už jsem toho vyházela protože už byla ošklivá, a ještě některá jsem nevyfotila a některé nezvěřejnila, páč na fotce to nevypadalo pěkně. A co už jsem jich měla doma...ale jako terapii doporučuju , . Tu stodolu bohužel nemám .Ne vždycky všechno je tak růžové jak to třeba vypadá ,
OdpovědětVymazatMáš to tam krásné a útulné. Taky bych potřeboval zvelebit byt.
OdpovědětVymazat[8]: No snažím se, snažím, ale chybějí dvě věci, čas a peníze. Ono to je přeci jen trochu delší ježdění, a i finanční stránka není nezanedbatelná, nicméně když jsem to zdědila a viděla v jakém stavu to bylo, ani na chvíli jsem nezauvažovala o tom to prodat. Neměla bych se kam jezdit schovat a poustevničit...
OdpovědětVymazatTaky mi někdo chybí.. Když je mi smutno, tak si zpívám a poslouchám veselé písničky nebo kreslím veselé kytičky. Všichni pak říkají, jakou mám ale dobrou náladu, přitom já to jen kompenzuju. A naopak, když jsem veselá, tak kreslím třeba tmavou oblohu a tak.. Asi se ve mně nikdo nevyzná
OdpovědětVymazat[10]: Tak s tím zastíráním jsme na tom stejně, mě když všichni říkají jak mi to sluší a jak vypadámn dobře, tak jsem většinou nejvíc nešťastná....a teď jsem se naučila na různé splíny poslouchat Hapkovy a Horáčkovy písničky. Mají jak úžasné melodie tak i texty a vždycky tam najdu nějakou paralelu se svojí momentální situací....
OdpovědětVymazatTaky jsem si myslela, jak umím zastírat svůj smutek a bolest. A ted to nejde. Bolesti, které neotupí ani 13 tablet na bolest, ted to na mně většinou každý pozná.
OdpovědětVymazat[12]: No, tak to se ti ani nedivím, tohle nejde opravdu nijak schovat . To se dá opravdu jen hodně a klidně i sprostě dát nahlas vědět. Nepomůže to sice od bolesti, ale trošinku to uleví na duši
OdpovědětVymazat[13]: P.S. Nikdy jsem nebyla tak sprostá jak před tou operací
OdpovědětVymazatAranžmá jsou nádherná. Už v emailu jsem ti psala, že jsi šikulka a ted' to tu rozhlásím veřejně.
OdpovědětVymazat[14]:Je vidět, že jsi to prožila...Já, která jsem NIKDY nebyla sprostá, tak si tu občas nahlas úpím jedno slovo, dokonce jsem říkala bráchovi, at jde pryč, že takhle mě ještě neslyšel...ano, neuleví od bolesti, ale uleví trošku na duši...Naštěstí jsem většinu času zavřená v ložnici...a nikdo to neslyší. Před dětma bych nemohla.
OdpovědětVymazat