Už jsem nevydržela a včera vyrazila i s Bobešem na procházku. Sice sníh metelil jak divej, navíc do toho začal i foukat dost silný vítr, ale už jsem tak potřebovala na vzduch, že mne to nijak neodradilo. Vyrazili jsme tentokrát nad vesnici na kopec který přechází v pole a kde se mohl Bobeš do sytosti vylítat a čeho také hned využil. Válel se e sněhu, hopkal a jinak vyváděl až byl za chvilku splihlej jak nudle.....
Inspirovaná Frypatovým výletem na barokní hřbitov jsem se vlezla podívat na ten co je tu. Samozřejmě, žádné baroko, jen malý vesnický hřbitov, s mnoha opuštěnými hroby po původních odsunutých obyvatelích. Dříve totiž tato část patřila pod Sudety, a většina obyvatel bylo německé národnosti. Ať z celých německých rodin nebo ze smíšených česko - německých manželství. Ostatně i dům který jsme koupili je konfiskát po odsunuté rodině a když se dělala nová střecha našli jsme tam schovaný štůsek velmi kvalitní vlněné látky která i po těch letech byla pevná a nebýt pár míst které prokousaly myši i neporušená. A peněženku z francouzskými penězmi....
Ale zpět ke hřbitovu, pár krásných hrobek ještě ukazuje na to, že tu bylo spoustu statkářů, kteří měli na to, postavit si honosné hroby. Už se nedá přečíst na mnoha z nich jméno majitelů, jen po nich zůstala dobrá řemeslná kamenická práce. A to se také cení..
Mezi dvěma německými hroby je i hrob dvou neznámých rudoarmějců, jenže fotka byla tak rozmazaná že se nedala použít, jak sněžilo a foukal vítr, plácaly mi chvílemi vločky do objektivu. Musím říct, že ta rudá hvězda na tom hřbitově svítila do dálky. Jediný z náhrobků po původních obyvatelích je stále opečováván právě proto, že části rodiny se odsun netýkal a ti kteří tu zůstali jej nadále vlastní.
I zde je památník padlých obyvatel z první světové války, i když stranou, ne na návsi či jiném veřejném prostranství jak býá zvykem a ani se k němu nekladou věnce jak jinde...
Ještě něco u po původních obyvatelích zbylo, a to buď boží muka nebo jiné sochy svatých. Nevím proč je některé rodiny nechávaly stavět, ale pár se jich tu najde.
Stojí stejně jak to další sousoší před bývalým statkem.
Tenhle je kousek od našeho domu, není už pořádně na něm čitelné datum, jen jméno rodiny Hondl. Ti tu mimochodem žijí stále
Když už jsme u věcí duchovních, ještě jeden pohled na místní kostel, má opravdu zvlášní název, něco jako Zvěstování cesty Apoštolům.
Přijde mi trochu divné říkat, že se mi líbí hřbitov,ale nemůžu si pomoci. Ty náhrobky jsou krásné, staří mistři odvedli opravdu úžasnou práci.
OdpovědětVymazatHřbitovy jsou vůbec dobrým objektem na focení.I to sousoší.Z těch fotek je mi ale zima.U nás svítí od rána sluníčko.
OdpovědětVymazatTyto fotografie starých náhrobků mě velice zaujaly a oslovily. Já také se zájmem prohlížím ty skvělé, řemeslnické poctivé výtvory. Nejvíce pozornosti ale věnuji starým nápisům, jak např. vdova po vrchním oficiálovi...nebo rentiér a majitel realit... nebo Adalbert, Ritter von Grabenstein atd.
OdpovědětVymazatV Olomouci stojí taky stará hrobka mého prapradedecka,kdyz jedu okolo zapálím mu svícku i kdyz jsem ho dávno neznala.Nejvíc se mi líbí ten andelícek.Tady jsem taky jednou videla hrobecek z 30tých let s andelíckem a dokonce na nem rostly lesní jahody
OdpovědětVymazatJa mam tiez taku uchylku, prechadzat sa po cintorinoch a citat texty na nahrobnych kamenoch. Hmm...lesne jahody, to moze byt pekne. Chcem! Budu mi vonat pod nosom!
OdpovědětVymazatNe že bych hřbitovy vyhledával, ale občas jimi taky projdu. Každopádně bych na ně nechtěl mít výhled z okna.
OdpovědětVymazatHřbitovy navštěvuji moc ráda. Panuje tam taková neuchopitelná atmosféra...a jeden se zamyslí nad s svým bytím :o)
OdpovědětVymazatHřbitovy jsou věčné.
OdpovědětVymazat[7]: Ticho, klid a mír....a zvláštní vůně.
OdpovědětVymazat[5]: Já si vždycky čtu datumy a představuju si jaké příběhy za nimi jsou, proč tenhle umřel tak mladej, nebo že tihle byli zase nějací dlouhověcí.
OdpovědětVymazat[2]: Taky hnusně funělo....dneska chumelí chvílemi tak že není skoro viět, pak zasedo toho svítí sluníčko,ale spíš je víc zataženo než slunečno.....
OdpovědětVymazat[8]: A i když se to nezdá tak i inspirativní
OdpovědětVymazatBobeš byl taky na hřbitově? Taky mám pár oblíbených hřbitůvků.
OdpovědětVymazat[13]: Na vodítku. Nechtěla jsem ho nechávat uvázaného u brány. Tady jsem za celou dobu co tu jsme byla poprvé.
OdpovědětVymazatJá ráda navštěvuji hřbitovy i kostely tam,kam zavítám i když nejsem věřící. Hřbitovy a hlavně ty staré hrobky a náhrobky na mne působí zvláštním dojmem. Máš to pěkně naqfocené. Sníh dodá hřbitovu ještě smutnější atmosféru.
OdpovědětVymazatTaky ráda navštěvuji prastaré vesnické hřbitůvky, ale i hřbitovy ve velkých městech. Tam je hned poznat jak obec či město má vztah k hodnotám.
OdpovědětVymazatPošmourné počasí a hřbitov se k sobě ideálně hodí. Má to pěknou poetiku.
OdpovědětVymazatNa rozdíl od Patrika (ad l) klidně přiznám, že se mi moc líbí staré hřbitovy a vůbec mi to nepřijde divné. Mám ráda jejich klidnou atmosféru.
OdpovědětVymazatatmosférické
OdpovědětVymazat