Zdává se mi, že jak réva se vinu kol tebe.
Ruce mé jsou šlahouny kterými hladím tvou zachmuřenou tvář.
Sedíš pode mnou a nevnímáš zelený přísvit mých listů, ni sluneční zář.
Z hroznů mých saješ sladkou šťávu, z mého stínu vidíš nebe.
Jsem réva, dávám plody které mačkáš v rukách svých.
Tvoříš z nich nápoj, bolestí ze mne dostáváš
to nejlepší co ve mě je. Co ve mne zraje, to přetváříš
v nápoj co s chutí ochutnáváš. A slíbat bych jej chtěla ze rtů tvých.
Jsem réva s kořeny pevně v zemi, zakotvená...
Nemohu odejít, nemohu utéci....
Před vichřicí jež v poryvech rve mé listy, mé větve.
a způsobuje rány v mém srdci.
A já nemohu odejít, jsem jen....
... tvá žena....
Obojí je moc krásné!
OdpovědětVymazaterotická lyrika! ta fotka je tvoje? pokud ano, pak klobouk dolů!
OdpovědětVymazat[1]:
OdpovědětVymazatNe, ta je stažená z netu....můžu jen tiše závidět a říkat si Jo, tak to bych taky chtěla někdy dát ....
OdpovědětVymazatŠťastný manžel (muž?) , kterého je tato žena!-:)
OdpovědětVymazatKrásné vyznání.
OdpovědětVymazatMyslím, že jsem pochopila.
OdpovědětVymazat[7]: Máš pravdu, není...
OdpovědětVymazat[5]: Možná ano, možná ne....podle toho z jakého hlediska se to vezme...
OdpovědětVymazatNádherná báseň.
OdpovědětVymazat[10]: Díky. Nevím jestli jo, spíš to je to že v bolesti opravdu ze sebe dostávám to nejlepší. Spíš jde teď o stýskání a bolest z něj, než nějakou bolest fyzickou....
OdpovědětVymazatUmíš se krásně vyjádřit. Je to lepší než bulit nebo nadávat :)
OdpovědětVymazat[11]: Zajímavé je, že když je člověk v depresi nebo ve smutku, líp se mu tvoří. Taky to mám tak podobné, když jsem byla smuténková, psala jsem básně, když jsem byla v pohodě, nenapadalo mě vůbec nic...
OdpovědětVymazat[13]: Hele teď si sedni a poslouchej si tu poslední písničku od Cohena co je ve velkých hlasech a uvidíš, že tě začnou napadat nějaké verše. Je úžasná....a já hned začnu stahovat jeho písničky na cédo...
OdpovědětVymazat