Jak jsem už psala na sesterském blogu
projekt Moje velké i malé radosti přesunuji sem na Dandíka. Zjistila jsem že je to takový sám voják v poli, Popeluška zanedbávaná a tak jsem se rozhodla dát si ho sem na výsluní.....
1 - 2/ 5.7. - 6.7. 13
Radost z dobře vykonané práce převáží nad tím, že mi po ní tak vypovídala záda, že jsem ani nevěděla jestli se dostanu nebo ne ven z vany....ale za to mám uklizenou a urovnanou půdu i před ní, co mělo jít do regálů tam je, co se nevešlo a nepoužívá se je za nimi a zbytek už si musí probrat muž. Jsou to totiž jeho krámy a staré díly do kopírek. Rozebrala jsem a odnosila do kontíku i krabice kterými tu muž obkládal dům jelikož je pro něj šílená dřina tu krabici rozložit. Nechápu. A dnes jsem konečně rozebrala venkovní voliéru po papouších, protože jsem jednoznačně zavrhla pokračovat v chovu. Ti dva exoti co mám doma naprosto stačej!
3 - 4 / 7.7. - 8.7.13
Postavila jsem se a nic mne nebolelo, záda se zdají odpočinutá a já tak trochu taky. Jedině co mne mrzí že vždycky ráno vyleze sluníčko na bezmračnou oblohu a než se dokopu ven zmizí a ukáže se až zase navečer...Pesani si hráli tak intenzivně až přešli do regulérní rvačky a jelikož jsem ležela mezi nimi jak jsem je odstrkovala zapoměla jsem mezi nimi ruku. Výsledek dírka od zubu v dlani, modřina na zápěstí a bolí to jak čert. A proč to píšu do radostí? Protože to dopadlo jen takhle a nemusela jsem na šití jak s prvním Matesem a Bakem když jsem je od sebe odtrhávala. Zapoměla jsem u jezevce prst a stálo mne to šest stehů....
5 / 9.7.13
Sluníčko od rána pěkně svítí a neschovalo se, tedy až na pár chvil, manžel v pořádku dorazil z chaty domů, žádný srnec si s ním nechtěl dát ani rande ani závod jak už se mu jednou na motorce stalo, takže jsem si vlezla na chvilku na lehátko do bazénu. Jen ta studená voda mi moc radosti neudělala....a trak jsem šla sekat. Krásný pohled který mě vždycky zahřeje u srdce :)
6-7/ 10.7.-11.7.13
Mladej si odskočil pro bublaninu a seděli jsme si při čaji a buchtě jak za starých časů v altánku a rozprávěli o životě. Přidala se k nám i dcera, které přivezl sušenky o které ho prosila a bylo fajn. A definitivně už vím, že v úterý bude novej miláček. Já už se nemůžu dočkat!
Prima, že je projekt tady, lépe na něj vidím! Jsi pěkně činorodá, dala ses do úklidu, to je dobře. Mám radost, když mám doma vzdušněji. Jů, Tys byla šít prst na šest stehů? To je nadělení! Přeji Ti, ať se Ti to brzy a dobře zhojí.
OdpovědětVymazatTo je pravda, že dva blogy zaberou více času a lidi si zvyknou chodit spíš na jeden. Akorát, že ty máš tolik zážitků a na tomto blogu to tak frčí, že nestíhám. Radost z udělaného odkládaného nutného je vždy velká. A že je člověk celý rozlámaný, to patří k tomu. Já jsem kdysi tapetovala strop (protože už otapetovaný byl šílenou tapetou) čtverci v designu dřevěných kazet. Pak vypadal jako na zámku. Bylo to nádherné, ale já nemohla hýbat hlavou. přesto jsem se nempohla na své nádherné dílo vynadívat a tak jsem místo zvedání hlavy a pohledů ke stropu lehla na podlahu a kochala se hotovým dílem. I malování a jakákoli renovace zmůže tělo, ale spokojenost v duši vše vyrovná. To je fajn, že máš altánek a bazének. To jsem vždycky záviděla domkářům. Ale kdyby bylo více času posedět.
OdpovědětVymazatSprávně, nač tříštit síly!
OdpovědětVymazatDržím palce s novým foťákem!!
OdpovědětVymazat[1]: To bylo před nějakými patnácti lety, proto jsem měla radost že to protentokrát tak nedopadlo...
OdpovědětVymazat[4]: děkuju moc jsem dost napnutá. ještě že mne napadlo do toho Brna zavolat. měli už jen jeden set a tak jsem si ho hned zarezervovala.Pojede tam se mnou kamarád poradce, protože se za a) v Brně vyzná a za b)sám Nikonem fotí a za c) asi si ho bude kupovat taky . Mohla jsem si ho nechat poslat, ale tohle řešení mi připadá lepší, a pak vlakem je to hoďka cesty...
OdpovědětVymazatVendy, dva blogy, to tě obdivuji. A máš nový foťák!
OdpovědětVymazatPěkná rekapitulace, Vendy, zvládneš toho požehnaně.
OdpovědětVymazatRadost z vlastní práce je spolehlivější než z lidí.
OdpovědětVymazatTaky se nejlépe cítím když mne nic nebolí.
OdpovědětVymazatProjekty, projekty...
OdpovědětVymazat[11]:Hrůza, hrůza....
OdpovědětVymazat[10]:Jenže u tebe by to už mohlo být tím že jsi buď v poho a kondici nebo mrtvej!
OdpovědětVymazat[9]:Bude rychlejší a hlavně bude to zrcadlovka. Uvidím jestli ten rozdíl bude znát....
OdpovědětVymazat[7]:
OdpovědětVymazatJá pořád chtěla na ty Tvoje radosti mrknout a vždycky zapomenu , tak jsem ráda, že jsi sestřičky dala do kupy a můžu si počíst, čím žiješ - fotodoprovod bude taky fajn . Každopádně mě neustále přesvědčuješ o tom, že jsi činorodá hyperaktivní ženská, která se práce a námahy nebojí. A je mi sympatické, že si na všem snažíš najít to pozitivní - to je ten pravý elixír mládí.... Tak Ti přeju hodně radosti!!!
OdpovědětVymazat[7]:P.S. Jednu donu to byly dokonce tři, ale ten jeden jsem už zavrhla....
OdpovědětVymazat[16]:Ha,há....to jsou jen takové záchvaty činorodosti....moje založení je zcela jiné - hybernační, a ne hyperaktivní!Ale vzhledem k tomu že to většinu nikdo jinej neudělá tak musím ty záchvaty mít skoro pořád.A pak to vypadá že jsem rejdil po domácnosti a po zahradě a vůbec skvělá hospodyňka. Ale pro peří rozhodně nikam skákat nehodlám
OdpovědětVymazat[18]:
OdpovědětVymazatTaky chválím, že jsi přenesla projekt sem, je to lepší. Odskakovat do bočních dveří moc lidí nenapadne, snad čas od času, ale ne pravidelně. Já to vidím taky podobně, když dám odkaz k sobě na blog, ne každý se na něj vrhne (a to samé i u top blogů, kde jsou odkazy přímo v článku a ne na boční liště).
OdpovědětVymazat