Sobotní ráno .....

 

.... přineslo po pátečním koupání

a válení na pláži zatažený a zase dost ufoukaný den. A jelikož už byl i posledním dnem kdy bylo na něco čas, vyrazilo se do zhruba 40 km vzdáleného města Trzesacz kde pláži dominují ruiny kostela který sežralo moře. Nešli jsme k němu přímo, ale vzali to nejdřív přes rybí restauraci abychom se posilnili před dalším zhruba šestikilometrovým okruhem částečně po útesu na kterém byl kostel postaven a částečně zase po pláži. 

Když stojíte pod jedinou zachovanou ruinou zdi kostela, těžko věřit tomu jak kostel byl velký, a navíc, že stál 2 km od moře! 

Ano, gotický kostel sv. Mikuláše z 15. století byl opravdu vzdálen od moře 2 km, jenže moře postupem doby natolik erodovalo břehy, že v roce 1874 se zde konala poslední bohoslužba, poté byl kostel vystěhován a ponechán svému osudu. A ten byl nemilosrdný, kostel se postupně propadal do moře a dnes je z něj pouze torzo jižní zdi. Aby alespoň toto zůstalo zachováno, břeh pod kostelem je upraven tak, aby se dál nepodemílal.  

Útes využívají nejen lidé k procházkám po nově upravované stezce, ale i rogalisté ke svým startům nad moře ....

Tentokrát byla porce o něco menší než ta na rybím trhu, nicméně byla stejně dobrá, a tentokrát si Bobule vymínila výměnu kuřízku za tu dobrou rybičku .... takže dcera přišla o rozlučkovou porci

Z netu jsem si půjčila obrázky jak vypadal kostel v roce 1874, kdy již stál před záhubou

Stav z roku 1930

A toto je jediné co se z něj dochovalo do dnešní doby. Je vidět zpevnění břehu kamennými gabiony aby se dál nepodemílal

I tady hlídá Malá mořská víla

Původní podoba kostela

Tady bylo nejvíc vlnolamů které jsme za celou dobu procházek potkali

S rogalem se zde nejen létá, ale i řádí na moři

Další překvapivý rybář

Kromě racků jsme tentokrát konečně viděli i kormorány

Po návratu zpět na ubytko jsem začala s velkým smutkem balit abychom mohli dopoledne v klidu předat klíče, a vydat se na zpáteční cestu. Večer jsme si ještě naposledy sedli společně ke stolu, dopili poslední zbytky zásob vína a probrali minulé dny. 

Ráno jsme nanosili věci do aut, předali majiteli klíče a sedli do aut abychom se ještě zajeli naposledy rozloučit s mořem. To mi  zašplouchalo na rozloučenou, a já věděla že jsem se nekonečně do tohoto živlu zamilovala

Samozřejmě že jsem za celou dobu pobytu nenafotila jen těch pár fotek co jsem vám tu předložila, ale všechny jsou v galerii zde.